30 let svobody

17. 11. 1939 den studentstva a Palachovo vyjádření
17. 11. 1989 den studentstva a Sametová revoluce
80 let ode dne, kdy bylo zničeno školství
30 let ode dne nabytí svobody po dlouhodobém útlaku

Nevím, zda vám to kdy dříve došlo. Ale mně až na čtvrteční pietě na Kounicových kolejích došlo, že tato dvě data souvisí a jak moc. A jak se mluví o tom pozdějším, ale že vzniklo jen díky oslav 50 let od Palacha, o tom se již nemluví. Nejsem člověk, který by chodil na piety, protesty, byl politicky aktivní. Ale tentokrát jsem na pietě byla a jsem za to velmi vděčná. Hodně jsem se dozvěděla, bylo to emocionální a důležité pro pochopení historie, která se neučí. Slyšet deníkové záznamy o příchodu SS na koleje, deportace stovek studentů do koncentračních táborů (jen proto, že jsou studenty), věznění a příběhy rodin, kdy nejvíce vypovídají jen data poprav. I rektor měl co dělat, aby svůj připravený proslov dočetl až do konce pod tíhou vlastních slov. Moc mu za to děkuji.

Díky že můžem. Iniciativa, která připomíná, co vše můžeme. Možnost studovat, která je v naší rodinně tak ceněná. Rodiče, kteří poctivě do kolonky napsali věřící. Maminka, která pod bičem toho, že musí mít samé jedničky, jinak by byla odebrána rodičům do domova za špatnou výchovu. Tatínek, který jako politicky nežádoucí od 16 pracoval v dole. Rodinná historie, kterou neovlivníte, neznáte, ale činí vás nepohodlnými. Praděd zamotaný náhodou s Horákovou, pilot ve špatnou dobou pro vysoce postavené lidi. Perzekuován jedním režimem a následně i tím druhým, protože co když nebyl trestaný. Pracovní tábor. Kde je pak pravda..? 

Dnes jsem poslouchala při cestování zase více dílů Příběhů 20. století. Moc doporučuju se proklikat. Díky svobodě, kdy můžeme takové věci zaznamenávat, bychom neměli zapomínat. Dozvídat se, jak to doopravdy bylo. A jak to byla často souhra náhod a lidem nedocházelo, že mění historii, ale vítězila slušnost a soudržnost. Měla jsem problém některé pasáže doposlouchat pod tíhou okamžiku. Když mi docházelo, jak i maminka se s břichem a termínem porodu potloukala po hlavní vlně protestů na těch menších dozvucích (jak tvrdí) a taky cinkala a nic se jí nestalo. A jak vzpomínala, že když odcházela z porodnice, už jí doktoři říkali, že se syn narodil do dobré doby. Už všude visela naděje, že to bude dobrý a společnost se mění.

Díky, že můžem. Za hromadu věcí (třeba toto psát na blog, objednat si lístek na vlak za pěškochodu u náměstí na nádraží z mobilu). Ale díky, že můžeme mít pořád respekt jeden k druhému a svou svobodou se nestát diktátory druhých. Nevím, jak některé věci ve společnosti přebrat, ale pojďme si na prvním místě uvědomit, že naši rodiče a prarodiče nám něco vybojovali. Pojďme si toho vážit, postavit se zlu a nedopustit, aby se opakovalo. Vzdát úctu těm před 80 i 30 lety. Ale hlavně mějme na paměti: ať mír dál zůstává s touto krajinou… Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou… Když tato slova zpíváte v obřím tělese, lidé mávají baterkami na mobilech a asi zpívají s vámi, vnímáte význam slov důkladněji. Pro dnešek proud slov stačí. Nedovolme, aby naše činy způsobily něčí nesvobodu.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Instagram a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.