(Insta)cit #10 – diplomka

Odevzdala jsem ji. Adrenalin s únavou mě zmáhají, půjdu brzy spát. Zatím sbírám po pokoji učebnice, papíry, papírky a přetahuji si data z nemocničního notebooku na externí disk. Třídím knížky na ty, které vrátím, ze kterých se budu učit na státnice, ze kterých na radiologii a které jsou moje. Třídím papíry s poznámkami, které nestojí za to si uschovat a naopak nechávám ty, které by se hodit mohly. Zavírám okna v prohlížečích, ukládám odkazy a zajímavé nereferované články. Pořád mi nedochází, že těch 46+x stran nezměním. A že mi oponenta bude asi dělat ten strašně hodný “CT doktor”, co ho na nukleárce žereme. Že posledních 24 hodin stálo za to.

Přes víkend jsem opravovala špatná data, spala, opravovala text a při čekání jela nabrat dech v chladném ranním vzduchu na zahradu. A byla odvařená z malých ptáčků, kteří se nám usadili pod střechou boudy. A taky ze všech těch plodů, které jsou maličkaté!

https://www.instagram.com/p/BiukoWsgE7T/?taken-by=berrys_pleasure

V pondělí po praxi jsem se dozvěděla, že mám asi konečně oponenta a dostala neodeslaný e-mail s poznámkami. Opravovala je, s tatínkem řešila stylistické věci a výsledkem bylo, že z pondělí na úterý jsem spala asi 3 hodiny. (a to jsem ještě stihla vyřešit téma, cíle a vedoucí radiologické bakalářky!) Ráno jsem šla za vedoucím, prošli jsme práci, mě ještě něco napadlo a přednášku o MR jsem poslouchala napůl ucha, zatímco jsem vyhodnocovala poslední věc do diplomky. U vedoucího v pracovně si zabrala stůl (chudáci doktoři, kteří se tam chodili převlíkat a říkali, že jim ale vůbec nezavazím!), přepisovala posledních pár odstavců na konečnou verzi a po schválení mizela domů dodělat pár designových úprav a práci odeslat do tiskárny. Ve vší únavě a adrenalinu jsem zazmatkovala, do tiskárny se půl hodiny na 3 čísla nemohla dovolat, ale nakonec se mi domluva povedla a já vysílením do sebe naházela oběd a prchala na angličtinu, kde jsme měly se spolužačkou zkouškovou prezentaci. Všemi faktory jsem neměla čas stresovat (a hlavně nebyla sama, ale byly jsme dvouústné), a tak prezentace proběhla skvěle – rozhodně jsem z ní měla lepší pocit, než před dvěma týdny na semináři. Večer jsem vysílením usnula. A ráno zaspala. Díky tomu jsem ale potkala slečny s kytičkami z ligy proti rakovině a vzhledem k mé diplomce, co si čtu ve volném čase za články a Švagrové jsem byla vděčná, že si ji mohu konečně poprvé koupit. Po praxi frčet do tiskárny, 40 min se stresovat (protože práce nebyla nachystaná na čas), přijít jako poslední na studijní. “Slečna …, že?”

“To je kouzelné, jak si nás pamatujete!” Odevzdávám naší referentce práci, ona mi kontroluje náležitosti, já se děsím při pohledu na štosy a různé tloušťky a po schválení odcházím domů. Povedlo se.

Show must go on… Příprava na další dvě části anglické zkoušky, obhajobu a státnice (které budou někdy v rozmezí 15 – 45 dnů), zkoušky na radiologii (snad po státnicích). A dát si přes ruce, že články si budu číst až během léta a řešit, co se sebou dál. V nemocnici. Tam chci. A když to nevyšlo letos (napůl), vyjde příště – navíc, pokud mi  téma a konzultant klapne, nemusím čekat na září 2019, ale začít dřív. I když jsem pomalá, některé věci mi trvá pochopit (a čím více si načtu, tím méně chápu), jsem vytrvalá. Jsem sama na sebe hrdá, že malými krůčky samu sebe stále překonávám. Jsem vděčná za svou nekonečnou orchidej, která zase rozkvétá. Díky jejímu příkladu se vrhám znovu po hlavě, protože, jak jsem psala v poděkování do diplomky:

Ráda bych poděkovala svému vedoucímu za odborné vedení nejen po biofyzikální stránce, mnoho cenných rad k samotné práci a její tématice, ale i oboru obecně, konzultace formální i obsahové, pomoc při analýze obrazů a nekončící trpělivost ve všech fázích práce. Stal se mi nejen skvělým vedoucím, ale také inspirací a motivoval mě svým rozhledem a znalostmi. … Díky samozřejmě patří mé alma mater  za možnost účastnit se grantové studie a účastníkům studie samotné, bez kterých by nemohla proběhnout. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině za připomínky jazykové i praktické, zájem o to, co dělám, odborné znalosti z různých oblastí, jež se v práci objevují a kterými mi pomáhají rozšiřovat obzory. Hlavně jim děkuji za to, že mi poskytují zázemí, a tak umožňují studovat a velmi trpělivě a vytrvale mě podporují v tom, co mě naplňuje a baví. 

2 komentáře u „(Insta)cit #10 – diplomka

  1. Obdivuju tě, žes to zvládla dokončit tak na poslední chvíli 🙂 Mě čím víc se vždycky blíží nějaký termín, tím méně produktivní jsem, protože se přes ten stres nejsem schopna příliš soustředit… vy ještě neznáte termíny státnic? To je dost na houby.. My je teda máme na konci června (já konkrétně 26., obhajobu 21.), tak jsem zvědavá, jestli mě předběhneš 😀

    • No, stydím se. Není to k chlubení… Byla jsem strašně nervózní a dělala chyby, tak jsem se snažila opravit tu fatální, na kterou jsem přišla a zbytek raději nechala být…
      Včera jsme dostali předběžné termíny – obhajoba 12, státnice 28. Takže, napůl (doufali jsme, že to bude jako loňské roky v polovině, nepříjemné překvapení). Uvidíme, až budou definitivní 😀 Myslím na tebe, aby ti Pán Bůh požehnal a sňal z tebe nervozitu a stres!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.