Dnešní příběh je o zvířátku, které asi všichni známe. Je to brouk, kterého známe pod jménem hovnivál. Správně česky celým jménem se jmenuje vruboun posvátný, ale také ho známe pod latinským jménem skarabeus. Tento brouk je na pohled docela pěkný, lesklý, ale velmi často je vidět s kuličkou. A ta už není tak moc hezká – je plná smradlavých výkalů různých zvířátek. Jenže není jen tak ledajaká.

Jednoho hovnivála jeho smradlavá nevzhledná kulička moc trápila. Záviděl ostatním zvířátkům jejich krásné výtvory – pavoučkům pavučiny s lesknoucími se kapkami rosy, které si lidé zaznamenávají do různých malých krabiček a destiček, beruškám červená křidélka, mravencům obrovitánská mraveniště. Záviděl srnkám ladnou chůzi, kterou lidé pozorují dalekohledy a veverkám obratné nožky s vějícím se ocáskem. Myslel, že zajíci nebo lišky jsou mnohem krásnější než on. Rozhodně nikdo ostatní nepracuje s tak smradlavými věcmi jako on a nemá tak posměvačné jméno – hovnivál. K čemu je teda jeho život, jaký to má smysl? Rozhodl se, že se zajde poradit za nejchytřejším kamarádem lesa – paní sovou.

„Milá sovo,“ povídá pan hovnivál. „Řekni mi, jaký smysl ten můj život má? Lidé se mi smějí, pořád koulím smradlavou kuličku a všichni mají o tolik hezčí život. No k čemu to všechno je? Proč tu jsem?“

„Ale pane hovnivále, to není jen tak. Pán Bůh má všechno předem promyšleno, i to, jak stvořil právě tebe. Tobě ta kulička připadá smradlavá, nevzhledná a stydíš se za ni. Jenže je velice užitečná. Díky jejímu tvoření nám čistíš les od výkalů a starých listů, les pak nesmrdí, není špinavý a je nám tu všem hezky. Ale také vytváříš jedinečné prostředí pro tvé děti, malé hovniválky, kteří právě takovou kuličku potřebují, aby mohli správně vyrůst z malých miminek. Jinak by umřeli, neměli by správné prostředí ani dostatek jídla a ty bys neměl žádné děti. A takovou úlohu máš jen ty. Dokonce, bez tvého úklidu by už ani lidé nechtěli do lesa chodit na výlet.“

A tak hovnivál šel domů za svou manželkou, paní hovniválovou, a když koulel novou kuličku, už nad ní přemýšlel jinak. Už věděl, že dělá užitečnou, důležitou a prospěšnou věc, kterou nikdo jiný neumí. Že ho Pán Bůh stvořil výjimečně, důležitě, krásně a moc si toho vážil.

Ne vždy na první pohled vidíme smysl a důležitost našeho života. Ale Pán Bůh přemýšlel nad každým z nás a každý z nás má nějaký úkol. A tak pojďme spolu přemýšlet, čím můžeš právě ty být užitečný ostatním – třeba se každý den na druhé okolo sebe usmívat nebo je pozdravit. Už to může udělat velkou radost.

Záznam (od 19. minuty):