Prázdniny 2015 – dobrovolnictví

Nějakou záhadou jsem zapomněla dva týdny mezi stáží a NG festem. A tak pojďme zavzpomínat, ohřát se ve slunci a já vám povím, co bylo. Souvisí to i s mým přemýšlením – ten čas jsem totiž neměla pro sebe. Věnovala jsem ho druhým. Jako dobrovolnice.

Po stáži jsem prvních pár dnů dospávala. Možná i tábor. Těžko říct. Zkrátka jsem si užívala svoje první prázdniny po dvou letech – nemusela jsem se učit na žádnou odloženou zkoušku na září. Tatínek nás vzal do kina na Mimoně (trošku zklamání z děje), maminka zase venčit na kolo (když jsem byla z tábora dokonale rozcvičená), koupat k přehradě a na parník. Měla jsem sraz se svou S. – slavíme narozeniny vždycky se zpožděním. A tak jsme slavily ty poslední. Probraly její čerstvé zasnoubení, kluky, těšení na svatbu, stáž, školu, práci… Večer nám byla dokonce zima! Ale jakmile jsme se vracely směr město, už to zase bylo nesnesitelné vedro.

Zbytek týdne jsem připravovala následující týden pro dobrovolníky, tzv. ADRA brigádu. Nakupovala jízdenky, objednávala maso na grilovačku, nakupovala potraviny, chystala formuláře… A přišla komplikace – maminka si poranila kotník a měla ho naprosto nechodící. Takže jsem potřebovala navařit jídlo i doma – (m)Lékárník se nestíhal učit na státnice, tatínek má dlouho práci a jak to se vším skloubit. Byla jsem naprosto vynervovaná. V tom všem spěchu jsem na balení osobních věci měla doslova asi 10 minut. Celý týden ale naštěstí proběhl dobře – s vařením obědů mi velkou měrou pomohl V. s maminkou, snídaně a svačiny mi zase pomáhala chystat drahá D. a všichni pomáhali, jak to šlo. Takže jsem pak jeden den mohla odběhnout domů vyprat prádlo, navařit do konce týdne a zpátky.

Možná vás napadá, kdepak jsme to dobrovolničili – na třech místech. V hospici (údržba zahrady + kontakt s pacienty), azylovém domě pro matky s dětmi (program pro děti + pomocné úklidové práce) a na onkologickém oddělení (zpěv + povídání s pacienty). A tak už dodám jen reflexi, kterou jsem po akci psala:

Pro mě ADRA brigáda nebylo jen 5 dní akce, ale i přípravy celého dění, zajišťování zázemí pro dobrovolníky, chystání svačin. Na samotné brigádě jsem mohla být s dětmi v azyláku – v průběhu roku vedu dětský oddíl, protože mě fascinuje dětská upřímnost a vděčnost za maličkosti. V prostředí azyláku je to všechno ještě umocněné. Došlo mi, jak moc dobře se mám a jak moc jsem bohatá – že mám úplnou rodinu, mám se dobře, můžu si studovat a jíst, co chci. Těšila jsem se, když ve školce za námi přijdou děti se obejmout a až pak si hrát, ráda vzpomínám, když jsme je učili skákat panáka nebo s nimi hráli Ligretto. Večer jsem se těšila na dobrovolníky, kteří mi s rozzářenýma očima vykládali, co dělali, i když je všechno bolí. Pro mě ADRA brigáda nebyla jen pomocí na pravém místě, ale společenství lidí, kteří věnují svůj čas druhým, smějí se spolu. I když jsem ze všeho byla neskutečně unavená, uvnitř jsem měla úsměv, který tam zůstává. Protože jsem poznala lidi, kteří si nenechávají věci pro sebe, ale jsou ochotni sloužit druhým – jak říká matka Tereza, aplikovat lásku v praxi.

prazdniny2015-dobrovolnictvi

Odchod z grilovačky ke konci dobrovolnického týdne. Byl to krásný večer. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Povídky, příběhy... a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Prázdniny 2015 – dobrovolnictví

  1. Svým způsobem je škoda, že studuješ takovou školu a budeš zřejmě dělat něco vysoce odborného. Byla bys totiž skvělá ošetřovatelka a to ber jako pochvalu, protože toto zastávat je povolání, nikoliv zaměstnání, a není zas tolik povolaných. Škoda, že tě nejde naklonovat! Ale zase, pokud budeš ke své práci přistupovat tak poctivě a s takovým zápalem, jako k těmto aktivitám, kdoví, třeba objevíš něco podnětného.
    Taky je dobře, že si uvědomuješ to, co máš. Rodinu, možnosti, místo, kde můžeš žít v pohodě, dar úsměvu, a dar lásky, ať té kamarádské, sourozenecké, rodinné nebo víc…

  2. Melly: Byla, neskutečná 🙂

    Van Vendy: Děkuju. Já to tak asi i vnímám. A. Co budu dělat ve skutečnosti stále uzavřeno není, mám nechaná zadní vrátka.

  3. Pingback: Shrnutí roku 2015 | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.