Shrnutí – 5 let

Pět let je poměrně dlouhá doba. Měla by to být klasická doba celého vysokoškolského studia. Nebo je to doba nižšího stupně ZŠ. V pěti letech jsou děti předškoláky a nadšeně nakupují s rodiči aktovky, pouzdra, pytlíky na přezůvky a jiné nutné pomůcky. Za pět let můžete někoho docela dobře poznat.

Jsem ráda, že mi oddíl přinesl pár konkrétních kamarádů, o kterých si troufám říct, že je maličko znám, i když jsou možná v některých ohledech plní tajemství. A znám je déle než pět let. Jsem ráda, že jsem mohla nedávno jednomu popřát k narozeninám. Poslední tři roky vymýšlím takovou sadu dárků – aby to byly maličkosti, ale mohla jsem mu tím říct: „Hele, máš narozeniny, tak všechno nejlepší!“ Začalo to omalovánkami a pokračovalo pastelkami (mimochodem je starší než já). A letos jsem měla mlhavé představy, ale pořád jsem nevěděla. A pak mě to napadlo, ale nevěděla jsem, jak to uchopit. V diáři jsem měla pastelkou krásně napsané – 27. 1. – 5 let blogování. Nějak jsem přemýšlela, co to moje blogování vůbec je. A čím dál více si uvědomovala, že bez těch pár konkrétních přátel okolo sebe bych nemohla blogovat – neměla bych totiž o čem psát.

Uvědomila jsem si, že pět let se pokouším psát nějaká zamyšlení, povídky, postupem času se přidaly básničky, příběhy pro děti a taková všehochuť. A nejvíce v básničkách jsou mou múzou konkrétní věci, činy či osoby. Píšu vždy s určitou představou něčeho, vyplivnu ji. Kterou v tom skrytou naleznu třeba pouze já, ale je tam. U povídek a ostatních věcí je to různé, ale básničku na povel se mi ještě nepovedlo napsat. A díky tomu jsem si uvědomila, že velká většina mých bániček je o přátelství. Přátelství, které je pro mě velice důležité a u něhož se řídím slovy Malého prince: „Člověk se stává navždy zodpovědným, co k sobě jednou připoutal.“

Tomu kamarádovi jsem vytiskla miniknížku – udělala jsem grafickou obálku pomocí pastelů, napsala minipísmem datum vydání, tiskárnu, počet výtisků, ručně napsala věnování a poskládala výběr básní, které jsem psala s velmi konkrétní představou přátelství. Protože on do úzké skupiny přátel patří. A já jsem moc ráda, že si ho tam můžu k pár vybraným lidem hrdě zařazovat a psát o nich.

Jsem ráda, že už pět let můžu internetovým světem proplouvat a občas do něj také něco vypustit. A jsem ráda, že mám několik blízkých reálných i blogových přátel, díky nimž mohu psát. Nedávným silným uvědoměním byla před týdnem „pizza párty“ u nás doma, kdy jsme měli plný byt mládežníků a ke štěstí nám stačilo, že jsme byli spolu, jedli domácí pizzu, popíjeli kofolu a hráli deskové hry. A bylo nám úžasně…

čokoládový dort

Docela vtipný dort – spíše s vtipnou tradicí. Před pár lety jiný kamarád v oddílu měl narozeniny a nějak jsme se vsadili nebo řekl, sama nevím, abych mu na narozeniny udělala dort plný čokolády. On na to zapomněl, ale já mu od té doby dělám na narozeniny čokoládové dorty, pokaždé jiný. Tento je z těch posledních narozenin. Poslední dva roky jsme to inovovali, že se mu domů nasáčkujeme s pár lidma a hrajeme hry, povídáme a strašně si naplníme bříška 🙂 Už mám i tip na letošní dort 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice O mně a blogu a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 komentářů u „Shrnutí – 5 let

  1. Milá Berry, k blogovým narozeninám blahopřeji a přeji, at’ je to ještě několikrát pět let, kdy budeš mít chut’ psát úvahy, básně, či jen tak něco pro radost.
    Moc chválím dort, povedl se.

    Až nad tvým článkem jsem si uvědomila, že já letos úplně prošvihla narozeniny mého blogu, je mladší, byly mu začátkem ledna čtyři. Ale marodila jsem a vše šlo jaksi mimo mne. Tak snad příští rok neopomenu blogové půlkulatiny.

  2. Berry, ten krásný čokoládový dort mi dělá obrovské chutě! A zasloužíš si ho, ty, i tvůj blog. Pět let, to už je hezké numírko a jsem moc ráda, že jsem se k tobě kdysi dostala, už ani nevím jak, protože jsem objevila svět jedné príma holky se srdcem na správným místě.
    Pastelky k narozeninám, to je dokonalý dárek (to zjistil už Fulghum).
    A vlastoručně vyvázaná knížečka, dokonce s vlastními básněmi, to je úžasný dárek.

  3. SignoraA: Děkuji moc 🙂 Kluci říkali, že je moc dobrý, ale bylo tam tolik čokolády (v těstu myslím 2 tabulky a polevě další dvě), že stačil kousíček a člověk měl dost, ale tak to u správně čokoládových věcí má být 🙂 To chápu, já teď ve zkouškovém na to také málem nezapomněla, kdybych to neměla napsané v diáři, jako si píšu narozeniny svých blízkých (na tohle jsem asi docela chlap a zapomínám, protože teď myslím na úplně jiné věci :-D)

    Vendy: Tak já ho někdy zopakuju a pozvu tě, chceš? 😉 Děkuji moc, až se červenám, ale moc to pro mě znamená! Mimochodem, pastelky – taky jsem k tomu přiložila okopírovanou tu Fulghumovu kapitolku o pastelkách 😀

    • Berry, neříkej dvakrát, nebo se přihrnu i se svým apetítem! 🙂 (legrace, jasně).
      Ale stejně děkuji za pozvání, bylo to moc hezké od tebe. A kdoví, třeba dáme nějaké blogové setkání v Brně. Už jich pár podobných proběhlo, takže třeba se podaří i nám? 🙂
      Fulghuma mám moc ráda, i když někdy si říkám, že je až příliš všeobjímající, ale zase na druhou stranu, kéž by bylo více lidí na světě, jako je on.

  4. Pět let je opravdu dlouhá doba. Ještě jeden rok a tvůj blog bude moct začít chodit do základní školy ;-). Tak doufám, že “dokončí” nejen základní, ale i střední a vysokou školu společně s tebou :-).

  5. Gratuluji k výročí. Nechce se mi věřit, že to tak utíká. V srpnu t.r. to bude 6 let, co jsem začala blogovat, pak přesun v říjnu 2010 na blog.cz.
    Přeji hodně čtenářů.

    • Děkuji moc 🙂 Co jsem maturovala a nyní jsem na vysoké, mám pocit, že čas letí dvakrát rychleji… 🙁 Také gratuluji ke krásně dlouhé době! A ještě jednou děkuji.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.