Pěkný večer ve spolek. Abych vysvětlila, proč sem budu dávat zimní fotky, když je venku skoro léto, začnu. Jdu si tak odpoledne na zahradu, že si vydloubnu sněženku a ladoňku do herbáře. Nejprve se na ně vytasím s foťákem, cvakám, blikám, polohuju, ostřím, měním s bleskem, bez lesku, makro… Zdá se mi, že se snad povedlo, vypnu fotoaparát a zabořím prsty do hlíny. Vyhrabu důlek, tahám za sněženku, ale nechci ji poničit. Přinesu si lopatku, vydloubnu obě inkriminované rostliny a vesele si je nesu i s fotoaparátem domů. Umyju kvítka, položím je na noviny, aby oschly a po vymytí hlíny z pod nehtů utíkám zapojit fotoaparát do notebooku. A co se nestane…
Najede se mi seznam fotek, jednu po druhé otvírám a jedna rozmazanější než druhá! Nejdřív jsem myslela, že budu křičet, ale pak mě zachvátila spíše vlna smutku. Já se tam s tím fotím a ono z toho nic není… Nejdříve mi to zaostří hlínu pod kytkou, potom sněženky v pozadí, dvůr v pozadí, celé je to trochu mázlé… Děs! Ani se mi nesmíte divit, že jsem postupně mačkala Del (delete) a pak náhle zjistila, že nic nezbylo.
Tak na zlost na to jaro, které ani nejde vyfotit, sem dávám tři plně zasněžené fotky!
Toto je strom, který sloužil jako pikola při naší odpočinkové schovce. Ani jsem k němu nedoběhla, preferovala jsem úkryt za roštím. Když jsem se tam běžela schovat, rozpíchala jsem si koleno o trny a dál se mi už ani běhat nechtělo, natož zpátky… Proto, když jsme s kamarádkou byly najité, kousek vedle u tohoto stromu jsme robily ve sněhu andílky .
Toto je mírný kopeček dolů, kdybyste to nepoznali. Po vyfocení jsem všechnu elektroniku svěřila do rukou kamaráda (který si pak ze mě tropil nejapné žerty, že ji prodal :-D) a se stejnou kamarádkou jsme válely sudy. Tady vznikla v již níže uvedeném článku hláška – “Mně se to nekutálí! Ono to nejede!” Hold, sněhu bylo moc, pořád sypalo a nějak se to nekutálelo . Aspoň se ostatní zasmáli
.
A na poslední fotce je z výšky focený keř, který je detailně vyfocen a uveden v článku “Zima“. Je naproti kopečku, kde jsme válely osudové sudy.
Ta první fotka je opravdu parádní, tu poslední jsem poznala, to je ten mikrolesík zblízka, jak jsi fotila těsně u země?!!!:-)
Těch zmařených fotek je mi líto, nejhorší je, že tomu dáš čas, věnuješ se focení, a hlavně těšíš se na fotky – a ono…:-(
Snad to byla náhoda a příště bude líp!
Promiň, teď mi došlo, že jsem ti asi pořád neodpověděla… Jojo, ta poslední je mikrolesík ;-). V neděli jsem fotila další, tak uvidím v pc, co z toho je ;-).
Jaro je vždycky rozmazané.
Tak to mě mrzí:-(určitě to byly skvělý fotky ;-)Seš hotová zahradnice:-P Však sranda musí být 🙂
příště se to povede, z chyb se člověk učí 🙂
bydlíš na horách, jak se zdá…