Odsuzování pohledem

Tak si tak jedu večer ze ZUŠ a se mnou do tramvaje nastoupí skupinka mladých lidí. Nejprve jim nevěnuju pozornost, ale protože jsou příliš hluční, zvednu zrak. Poprvé v životě jsem viděla kluka, který měl na každém prstě prstýnek. To, že některé slečny mají na všech deseti prstech prstýnky, ne že bych si zvykla, ale stává se. Ale kluk…

Pak mě to donutilo se nad sebou zamyslet. Hned jsem si ho zařadila do škatulky namyšleného borce, který rád machruje, střídá holky každou noc a je to šampón. Kde si ověřím, že to tak opravdu je? Vždyť co záleží na vzhledu? Často bojuji za to, abychom podle vzhledu neodsuzovali, ale sama jsem to udělala. Po chvíli mě z myšlenek vytrhl opět chlapec, jak rozebíral, kam se půjde opít. To mě utvrdilo v tom, že moc daleko od pravdy jsem nebyla, ale i tak.

Lidi odsuzujeme podle zažitých kategorií. Špatně oblečení lidé nemůžou být slušní, ti s titulem snědli půlku moudrosti, Romové jen kradou… Opak je pravdou. Znám tolik lidí, kteří by do těchto kategorií měli patřit a nepatří. Samozřejmě se najdou tací, kteří naprosto sedí, jenže to není pravidlem.

Proč odsuzujeme lidi podle zažitých kategorií a škatulkujeme? Čím myslíte, že to je? Stává se to i vám osobně?Je to snad něco vžitého, co je tak automatické, že si to vůbec neuvědomujeme? Napište…

P.S. Kdo jste viděli A walk to remember (Dlouhá cesta), možná si vzpomenete, že to tam také je. Pastor odsuzoval hlavního hrdinu, protože byl špatný a nechtěl mu dát šanci ukázat, že se chce změnit. Ale pak se změnil…

Pro: elisis-diary.blog.cz

Příspěvek byl publikován v rubrice Články jinaké a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Odsuzování pohledem

  1. Škatulkování podle vzhledu a prvního dojmu, tak to je normální lidské chování. Jsem taky proti odsuzování člověka, kterého vlastně neznám. Ale někdy se tomu zkrátka neubráním, stejně jako ty. Nevím, ale moc si nemyslím o blondýnkách schovanou za horou makeupu. Ale opak může být pravdou …

  2. jo,taky to někdy udělám,že soudím podle vzhledu 🙂 ale už jsem dost lidí prokoukla podle toho jak se chovaj,např. jedna holka od nás ze třídy se oblíká značkově a chlubí se tím a pak ještě dolejzá za jedním hezkým klukem a říká,že se jí vůbec nelíbí,chová se prostě namyšleně a lže,i když víme že to není pravda 🙂

  3. Škatulkování bylo, je a bude, zpívá to i Voskovec a Werich – Je to pravda odvěká, že šaty dělaj člověka, kdo v hadrách čeká na štěstí, ten se načeká.
    Je to nespravedlivé, ale je to tak. V nejlepších oblecích, dobře ostříhaní, hladce oholení a se slušným vnějším chováním, se můžou skrývat největší gauneři. Naopak, průměrná, tuctová mamina, utahaná s děckama, tě může příjemně překvapit třeba tím, že když je ti zle, uvaří ti třeba hrnek čaje (záleží na situaci). Jenže většinou – kdo vypadá jako feťák nebo notorický opilec, je feťák nebo notorický opilec. Dobře oblečený muž může být opravdu džentlmen a prostě slušný člověk. Elegantní dáma může být skutečná dáma, nebo pavlačová drbna navlečena do pěkných hader… A nepoznáš, kdo je kdo. Až po bližším seznámení. No jo, ale seznamuj se s každým, kterého potkáš cestou… nesmysl.
    Všechno je a bude věc osobních setkání. A taky se spálíš, když budeš člověku věřit a on tě zklame. A potkáš lidičky, kteří ti pomohou, i když to od nich nečekáš.
    Já se dívám na oči. Není to stoprocentní, ale když je faleš, dá se to většinou poznat.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.