V kalendáři jsem viděla tento citát:
Zestárnout není umění – umění je to snést. (Johan Wolfgang von Goethe)
a k něčemu mě inspiroval. Najednou mě napadlo několik věcí, které jsou podobné. Je to něco podobného, jako to zamyšlení, které mnozí z vás znáte (můžeš si koupit dům, ale nekoupíš si domov…). Může se vám to líbit a nemusí. Je to jen volný tok mých myšlenek. Tak tady to je:

Můžeš mít na blogu velkou návštěvnost, ale dáváš tím něco lidem?
Můžeš se usmívat, ale nezakrýváš tím ztracenost?
Můžeš zpívat, ale osvěžíš tím něčí duši?
Můžeš někoho pohladit, ale potěšíš tím člověka?
Můžeš mít výborné známky, ale víš všechno?
Můžeš mít spoustu přátel, ale máš je opravdu všechny rád?
Můžeš psát, ale dokážeš přijmout kritiku?
Můžeš dělat velké věci, ale nepohrdneš i těmi malými?
Můžeš mít okolo sebe plno příbuzných, ale máš rodinu?
Můžeš flirtovat, ale najdeš pravou lásku?
Můžeš chodit do divadla, ale povznese to tvé chování?
Můžeš chodit slušně oblečený, ale chováš se i taktně?
Můžeš být hvězda, ale nejsi oblíbený jen pro slávu?
Můžeš žít, ale prožíváš život?
Můžeš mít všechno, ale i nic?
Můžeš mluvit, ale dávají slova smysl?
Můžeš spát, ale nabereš opravdu sílu?
Můžeš dávat, ale ne z nadbytku?
Můžeš pomáhat, ale dovedeš někoho až na konec cesty?
Můžeš dát peníze, ale dokážeš se podělit o sebe samu?
Můžeš snít, ale zvládneš realitu?
Můžeš ublížit, ale dokážeš se omluvit?
Můžeš přemýšlet, ale dospěješ k něčemu?
Můžeš se modlit, ale vážně mluvíš s Bohem?