Pro Mooony – Nová práce (9)

U večeře jsme si povídali, přece jen jsme se delší dobu neviděli. Franco povídal o své práci, děti se předháněly ve svých říkankách a Linda přizvukovala. Všichni pochvalovali večeři – přece jen česká klasika chutná jinak než francouzská vybraná jídla. To je taky jeden z důvodů, proč se na mé návštěvy tak těší. Když jsme dojedli, všichni pomáhali uklízet. Vždy, když jsem tady, mám pravý pocit rodiny. Soudružnost, ochota, láska a všechno, co k tomu patří jde úplně cítit ve vzduchu. Franco popadl Nicolase do náruče a šel ho vykoupat, aby ho mohl uložit. Bea si žádala mě, takže za chvíli jsem s ní udělala to samé. Před spaním jsem jim zazpívala nějakou českou písničku, u toho usnou vždy zaručeně.

Šla jsem se osprchovat po náročném dni, převlékla se do něčeho pohodlného a šla dolů. Linda zatím s Francem nachystala nějaké dobroty a pití, všechno jsme to popadli a odnesli na verandu. Měli jsme krásný výhled na zapadající slunce, povídali si a smáli se. Pak se setmělo a my se rozhodli, že půjdeme spát. Přece jen byl ten den trochu náročnější.

Ráno jsem se vzbudila brzy. Jen škoda, že začínal víkend. Převlékla jsem se do svých oblíbených letních šatů, popadla svetr a šla na zahradu. U mě doma sice začínalo jaro, ale tady už přecházelo v léto. Jiný kraj, jiný mrav. Bosky jsem se procházela po zahradě, bylo mi to příjemné. Cítila jsme chladnou ranní rosu, až jsem si do ní lehla pod rozkvétající třešeň. Sice to není moc obvyklý strom tady, ale Linda tu má některé věci schválně netradiční. Mimo jiné i proto, aby nezapomněla na své rodiště. Ležela jsem, dokud mě sluníčko nezačalo šimrat po tvářích. Snažila jsem se přemýšlet a při tom nemyslet. Chtěla jsem nemyslet, abych si užila pobyt u své rodiny. A přemýšlet, protože si potřebuji vyřešit, co budu dělat po návratu domů. Budu se pak muset vrátit. Těším se na Lukáše a na jeho rodinu – je to moje druhá rodina, když Linda s Francem bydlí tak daleko. Ale až se vrátím, co Richard? Nevyhnu se mu, když je mým nadřízeným. Měnit práce se mi taky nechce. Nevím, co budu dělat.

Z myšlenek mě vytrhla Bea, která se potichu přikradla a lehla si vedle mě. Moje jediná, a proto možná nejoblíbenější neteř. Lukáš má dva kluky, takže si Beu pořádně užívám. Začaly jsme si povídat. Jsou jí sice čerstvé čtyři, ale dokáže mluvit hodně vážně. Povídala mi o svých včerejších a dnešních snech a vlastně o všem možném, co ji napadlo. Pomalu jsme vstaly a šouraly se zpátky k domu. Bylo sice ještě brzy, ale začala jsem chystat snídani. Beu jsem zatím poslala se převléknout. Zase jsem začala přemýšlet. Po chvilce jsem leknutím zvedla hlavu, slyšela jsem hluk na schodech. Byla to Bea,ale nevracela se sama. Šla s Nicolasem, který byl taky poslušně převlečený a Bea si v ruce nesla s odhodlaným výrazem hřeben a nějaké gumičky. Nicolas mi s pozdravem ohlásil, že rodiče už vzbudil a že má velikánský hlad, takže se těší na snídani. Bea po mě chtěla, abych ji učesala. Dochystala jsem jídlo, dala ho na stůl a učesala Beu. Při česání jsem se rozhodla. Tento víkend si prostě užiji a nebudu přemýšlet. Budu se věnovat své rodině, hrát si s dětmi a relaxovat. V pondělí jedu na tu výpomoc do laboratoře, tam bude času na přemýšlení dost a nikomu to vadit nebude. Na tváři se mi vyloudil úsměv, dodělala jsem poslední úpravy s Beinými vlasy a ta šla uklidit česací pomůcky. Nicolas mi ukazoval, jak přes noc určitě vyrostl a ze schodů mě už hlasitě vítali Franco a Linda, která vedla zpátky dolů Beu.

Ano, rozhodla jsem se správně. Svou rodinu si tento víkend prostě užiji. Vidíme se jednou za delší čas, zaslouží si mě vidět veselou a ne utrápenou. Společně jsme posnídali, poklidili a odebrali se strávit příjemné dopoledne na zahradu, kde už krásně svítilo sluníčko.

To be continued…

Příspěvek byl publikován v rubrice Na přání a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

3 komentáře u „Pro Mooony – Nová práce (9)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.