(Ne)malé radosti #‎86

  1. „Mazej se od učení projít na sluníčko a kup ovoce a rohlíky“ – tak aspoň těch 2 500 kroků.
  2. 8 cm vlasů za skoro 4 měsíce – tak nevím, prospěl jim radikální střih, rozpuštěné nošení bez neustálého pletení, sponek a gumiček nebo jsem si dříve nevšimla, že tak krásně rostou?
  3. Velmi požehnaná zkouška, potkání vedoucího, zahrada s panem kosem, kvetoucí rajčata, nasazené květy na cuketě a pivoňky a zvonky (jo a taky jsem konečně jeden kopeček na kole vyjela a ne vyšla!).
  4. Pomerančový džus s mátou.
  5. Přesazení zázvoru, rebarborové muffiny s domácím čerstvě sklizeným zázvorem a brusinkami (majstrštyk!), zahrádka a stydlivý pan kos, řízení a vůbec odpoledne s maminkou.
  6. Boží odpuštění a kázání v pravý čas na pravé myšlenky, přání požehnání, J. už pozdravil malinkou „jak se máš“, hojdání malého H., který mě láskou málem snědl (trénuju na tetu a najednou zjišťuju, že jak vím všechny ty věci z pediatrie, tak nejsem už bezstarostná holčička, co hojdá…) (a musela jsem odhánět malou K., která si ho chtěla pusinkovat! ccc!).
  7. Teologická konference, Lienočka a její lepší zdraví!

Blíž k Tobě Bože můj…

K PF mi důležitý kamarád psal, že mi přeje, abych i nadále zažívala požehnání, o kterém píšu. A stále se nemohu dostatečně vynadivit nad všemi jeho rozměry. V ouvej dobách mi jej zase začala připomínat orchidej – nachystala si na mě 34 poupátek, která postupně po jednom rozkvétají (dnes má tři plné květy). Pan kos, orchidej a důležitý kamarád mi připomínají, že v samotě sama nejsem a měla bych žít tím, o čem mluvím. Utíkat se k Bohu ve dnech dobrých i méně dobrých… O tom byl tento týden.

2 komentáře u „(Ne)malé radosti #‎86

  1. 8 cm za 4 měsíce? To ti docela závidím 😀 já po tom, co jsem se nechala obarvit na červeno, doufala, že mi to rychle odroste – a ono 10-11 cm od srpna loňského roku 🙁
    Tahle verze „Blíž k tobě Bože můj“ je naprosto nádherná!:)

    • Já sobě taky 🙂 Nepřišlo mi to, boky mi přijdou stále stejné, ale už je nemám nad, ale pod bradou a hlavně to vím podle vlásků vzadu. Když jsem přišla v únoru po stříhání, bylo mi trochu do breku a když jsem si pak umývala pár týdnů vlasy, bylo to zděšení, že je mám jen na půlce hlavy, jak byl spodek krátký 😀 Ale teď už upletu i copky a mám fakt radost 🙂 Ale stále nevím, čím to 😉
      Jen jedna nevýhoda – děsně mě svědí hlava 🙁 Ale i ruce a nohy, které se odhodlávám namazat, ale hlavu asi nejde 😀
      Tak snad i tvoje vlasy naberou druhý dech 😉
      TPG mám moc ráda – hlavně jsem na podzim sledovala hledání Annie a jejich slova k pohřbu a byla to pro mě silná lekce víry…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.