Máte doma nějakou kytičku, o kterou se musíte starat? Nebo svůj záhonek na zahrádce?

Já ano. Ale začnu vám to povídat postupně. Když jsem byla malá, zalévání kytiček doma se stalo mou první povinností. Byly mi asi 4 roky, konvičku jsem pořádně neunesla, tak mi s tím pomáhal pradědeček. Konvičku mi napustil jen z části a pomáhal mi ji po bytě nosit.

Ale neuměla jsem se o ně moc starat. Měla jsem hlavně fialky, a když se jim přestalo dařit, odvezli jsme je do „kytičkové nemocnice“ k babičce, která si s nimi věděla rady. Věděla, jak má o ně pečovat, kde se mají zastřihnout, jak přesadit, nebo že si jen potřebují odpočinout od kvetení. Jiné kytičky zase potřebovaly více živin, tak je vysadila do předzahrádky, ale všem kytičkám u ní se vždycky dařilo.

Když jsem byla starší, měla jsem svůj smrček, o který jsem se starala a vysadila ho na zahradu. Ale zmizel. Nevím, jestli sazeničku snědlo nějaké zvířátko, nebo uschl, ale při další návštěvě zahrady už na ní nebyl. Aby mi to nebylo líto, učila mě maminka, jak okopávat řádky zeleniny a sem tam jsem jí pomáhala na zahrádce pečovat o rostlinky. Jak se mají vázat fazole nebo jak proštípávat rajčata.

Před necelými 6 lety jsem dostala dvě orchideje – bílou a fialovou. Už jsem byla poučena, že se o rostlinky starat musí, že se někdy musí přesadit, jindy utrhnout uschlé listí, a tak jsem doufala, že se už o ně zvládnu postarat, aniž by musely do „rostlinné“ nemocnice. Krásně mi kvetly. Dokonce kvetly skoro pořád, což je zvláštní. Pak jsem už poznala, že je musím přesadit, tak jsem si ověřovala informace u paní, která tomu rozuměla, nakoupili jsme všechno potřebné, přesadili jsme a orchidejím se pořád krásně dařilo. Ale ta bílá začala nějak strádat. Úplně přestala kvést, dokonce i listy jí přestaly růst, usychala a já nevěděla, co jí chybí.

Pak jsem si na internetu zjistila, že mi onemocněla. Na listech se jí usadil brouček, který se vždycky zakuklil a ubližoval rostlině. Jediná cesta, jak ho odstranit, byla držet bílou orchidej co nejdál od fialové, aby také neonemocněla, a hadříkem omývat listy tak, abych zakuklené broučky vždy strhla.

Trvalo to měsíce, pořád se nic nedělo. Už jsem si říkala, že orchidej vyhodím, ale pak jsem na to naštěstí zapomněla a zalévala ji a čistila listy dál.

Poslední dva týdny mám opravdu hodně učení do školy. Jsem už z toho dost unavená. Ale mám ráda ráno, když vstávám, a večer když jdu spát – vytahuju nebo stahuju na okně roletu. Pod ní mám své dvě orchideje, které si tak vždycky prohlídnu. A představte si, včera jsem na té bílé něco objevila. Ze středu jí začal rašit nový lístek, který se ještě nestihl otevřít, a dokonce šlahoun, ze kterého by měly vypučet květy. Ani si nedovedete představit, jakou jsem z toho najednou měla radost. Skoro dva roky má orchidej byla beze změny, a najednou jí raší list a možná bude mít i květy.

V tu chvíli mě napadlo něco velmi důležitého, co jsem si řekla, že vám musím povědět. Někdy věci, které chci dělat, jsou jako ta má orchidej. Nějak na nich pracuji, ale výsledek nikde. Protože tomu úplně nerozumím. Mám ale štěstí, že znám toho nejzkušenějšího Zahradníka, který existuje, a kterým je Pán Bůh. A když ho poprosím o radu, nemusí přijít hned, nebo spíše nemusím vidět hned její výsledky, ale může se stát, že se časem vše vydaří. Tak mi držte palce, ať vím, jak o svou nemocnou orchidej pečovat, aby mi rozkvetla.