Deprese (jako řeč unavené duše)

Název knihy: Deprese (jako řeč unavené duše)
Autor: Ruediger Dahlke
Nakladatelství: FONTÁNA
Rok vydání: 2006, 1. vydání

Obsah: Autor (lékař, přírodní léčitel, psychoterapeut a homeopat) rozebírá, co to deprese vůbec je a vysvětluje ji postupně na příkladech. Ukazuje projevy deprese v literárních dílech – samozřejmě hlavně básních, propojuje to s životem autora a ukazuje spojitosti. Vysvětluje depresi po neurologické stránce, co přesně se v mozku odehrává, a jak se ji lidé snaží potlačovat, jak může vznikat. Dále začíná depresi vysvětlovat dle živlů a kosmických zákonitostí a zde ve mně nastal zásek a já nebyla schopná dál číst.

Ukázka: Pozadí deprese – Společenské a sociální příčiny

Když uvážíme, že s velkým náskokem nejčastějším spouštěčem deprese jsou rozchod s životním partnerem a ztráta pracovního místa, snadno pochopíme i dvě podstatné společenské příčiny laviny depresí. Smrt vztahu a ztráta zaměstnání dnes hrozí čím dál většímu počtu lidí. Nezaměstnaní osamělí lidé jsou tedy vystaveni tomu nejvyššímu riziku, že onemocní depresí. Patří však k té skupině obyvatelstva, která v naší moderní společnosti stále bujněji vyrůstá na půdě globalizace a izolace – mnohem víc, než by nám mohlo být milé.

Vlastní názor: Kniha se mi velmi líbila, je napsána velmi čtivě, přestože je rozebírána odborně. Když se ale upouštělo z medicínského hlediska a čím dál více byl dáván prostor pro vysvětlování na starověkých bájích a čakrách, už mi číst nešlo. I tak první půlka knihy byla přínosná. Autor ukazuje a vysvětluje rozdíly mezi „depkaři“ a skutečně nemocnými, vše, co to s sebou nese a hlavně i společenské pozadí, které napomáhá čím dál většímu rozpuku této nemoci. Jako ozvláštnění neurologie to bylo přínosné.

Příspěvek byl publikován v rubrice Čtenářský deník a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Deprese (jako řeč unavené duše)

  1. Je to nesnadné. Protože deprese je už skutečně nemoc. Ale mnohé prvky deprese můžou mít lidé, i když nejsou vyloženě nemocní – jen jsou prostě v tak tíživé situaci, že je válcují spíš vnější okolnosti, než nějaké vnitřní mozkové pochody. Věřím že polovina těch lidí by z tzv.depresí pookřála, pokud by se ocitla v zabezpečeném postavení. Jiná kapitola je ztráta někoho blízkého, osobní ztráta – ta se nedá nahradit, z té se musí probruslit a to už je věc času a taky to není u každého stejné, někoho to postihne hodně citelně, někteří dokonce opravdu ztrátu svého milovaného nepřežijí – je dost případů, kdy manžel do roka nebo do dvou odejde za manželkou, a naopak, tito lidé vnitřně zemřou a nemají vůli žít.
    Pak jsou tu depkaři, kteří by potřebovali pár facek a vyhnat na pouliční nebo zahradnické práce vůbec (domnívám se, že práce na čerstvém vzduchu, se zemí a s kytkami, jsou dobrá terapie, dokonce ještě lepší než malování obrazů. Možná to vidím zjednodušeně, ale trocha fyzické únavy a vzápětí pocitu, že za námi něco stojí, kus práce, která bude viditelná, dodá dost energie.)
    Knihu jako takovou jsem nečetla a nevím jestli bych po ní sáhla, již zmíněných pocitů depek jsem si zažila hodně i bez knihy. A nemyslím si, že bych byla depresí nemocná, ale ani si nemyslím, že to byla pouhá póza.

    • No, to je právě ta zamotanina. Už to válcování se může podepsat do deprese, a to je vždy nemoc. (dle toho, jak jsem to pochopila) Jen někdy se to vyřeší “samo”. Vždycky, když člověk pracuje jen hlavou, se dříve unaví a hlava trpí. Zapomene na svět okolo sebe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.