Výborných receptů není nikdy dost – a tak trochu vaření s přísadami ze zahrádky.
Přes plot se k nám dostaly lesní ostružiny – s horkým vanilkovým pudinkem z plnotučného mléka byly výtečné, protože byly úplně vymalované od sluníčka. Aspoň k něčemu to horko bylo dobré. Rajčátek také byla úroda – cibule, bazalka z okna a vejce na tvrdo a večeře je hotová. Druhým oblíbeným salátem byl šopský – rajčata, okurky z babiččiných jabloní, paprika a balkánský sýr (a někdy bazalka z okna). Ke kváskovému chlebu neznám větší dobrotu.
Když už máme doma toho (m)Lékárníka, zasloužil si odměnu – cheesecake. Inspirace zde. Místo mascarpone jsem použila směs tvarohu, lučiny a smetanového sýru dle oka a chuti, po ztuhnutí navrch želatinou zalila broskve a přidala kopečky vyšlehané šlehačky.
Výborná rychlovka před návštěvou, protože za horka je výtečná – kefírka. Suroviny, které je potřeba smíchat: 1/2 l kyselého mléka (podmáslí), 3 skleničky polohrubé mouky, 2 skleničky krystalového cukru, 3/4 skleničky oleje, 2 lžíce holandského kakaa, 1 lžička sody. Navíc jsou výborná slunečnicová semínka. Pečeme 35 minut na asi 180 ° – dokud na špejli nezůstávají drobečky.
Jsme milovníci zelí. Nejen, že si ho nakládáme na zimu, ale z čerstvé hlávky děláme dvojí recept. Klasicky zelí nasekáme/nakrouháme na stroji, osmažíme cibuli a podusíme zelí se solí a kmínem. Varianta 1 – tuto směs zamícháme do těstovin. Varianta 2 – směs zahustíme jíškou – moukou rozmíchanou ve vodě a podáváme s knedlíkem (nejlepší je maminčin hrníčkový). Výborné zelí je i z cukety, které je níže – na cibuli se solí a kmínem.
I když jablek nebyla velká úroda, švestek jsme měli požehnaně – žel není způsob, jak je otrhat, tak jsme odkázáni jen na padané. Fantastické jsou bramborové švestkové knedlíky s mákem – staré brambory uvaříme ve slupce, oloupeme a nahrubo nastrouháme. Jemně osolíme a přidáváme hrubou mouku tak, abychom zpracovali poddajné těsto. Z něj uděláme placičky a do jejich středu zabalíme ovoce – švestku nebo meruňku. Dáváme do vařící vody a když vyplavou na povrch, je hotovo. My milujeme mák s knedlíky.
Tatínek dělá nejtenčí a nejlepší palačinky pod sluncem, které miluje naše maminka. Někdy to zkouším i já – 1/2 l mléka rozmícháme s 240 g hladké mouky, 2 vejci a trochou soli a cukru. S domácí meruňkovou marmeládou jsou lahodné. Jako melšpajs je máme rádi i s borůvkovou či jahodovou marmeládou.
Protože nám zbylo trochu těsta z bramborových knedlíků bez švestek, vyváleli jsme z nich jen válečky, které jsme vařili stejně. K nim je vynikající mnou nejmilovanější ratatouille. Na oleji osmažím cibuli, česnek a 2 zelené papriky. Přidám nakrájenou cuketu, chvíli podusím (5 minut), přidám rajčata z plechovky/nakrájená, osolím, přidám trochu cukru, provensálské koření (originál z Francie s levandulí) a je hotovo (můžeme ještě přidat trochu pepře a bazalky/oregana). Nepodlíváme, jíme za tepla polosyrové a já se olizuji.
Zkoušela jsem “pomazánku” – do tvarohu jsem zamíchala jarní cibulku a na jemno nakrájená rajčata. Osvěžující.
Naložila jsem si sirupice!
No koukám, ratatouille na kousíčky jsem nikdy nedělala. Skládám to do pekáčku, vždycky na celá kolečka 🙂 Ale to koření s levandulí potřebuju!!
Pomazánka z tvarohu – přesně taková a žádná jiná – bývá u nás. Bývalo to vždy nedělní pozdní snídání. Protože sport, tak tvaroh. Bílkoviny. Jarní cibulka a rajče. A pořádnou vrstvu. A chleba, ten ani jíst nemusíš! Tak takové to bylo u nás, ta neděle. Pak všichni do posilky a pozdní oběd – rajčatová polévka. Ty dny se tak strašně moc opakovaly. Připomněla jsi mi to …. 🙂
No Berry, ty mi dneska dáváš! Děláš mi ohromné chutě, hned bych si dala jak zelíčko s knedlíkem, tak ratatouille nebo ten báječný cheescake, ale i kakaové řezy. Stejně tak ostružiny s pudinkem, jen mě trochu překvapily ty okurky z jabloní. To je nějaká vaše extravagance? nebo spíš překlep? 🙂
paralelnisvet: No vidíš, já ho měla jednou ve Francii právě na kousíčky, proto to tak od té doby dělám, i když v pohádce je také zapečený. Nedokážu si ho tak představit 😀 To je hezké, co máš s jídlem spojené. Pro mě je vlastně jídlo taky společenskou událostí často.
Van Vendy: Okurky z jabloní jsou reálné a je to trik na vnímavé čtenáře. Babička měla zasazené okurky vedle jabloní a bylo to všechno docela naňahňané a protože okurky se plazí do vrchu, našly si cestičku po suchých větvičkách jabloní a místo jabloní z nich visely nádherné veliké okurky (jako cuketky velikostí) 🙂