Je první svátek vánoční, 25. prosince. Mnoho lidí polehává na gaučích s povolenými knoflíky u kalhot, hlasitě funí a přemýšlí, jestli si zobnout včelí úl či vydržet do oběda, kde se budou dojídat zbytky ze včerejší štědrovečerní tabule a pak to zajíst zbytkem vánočky. Tyto starosti trápí spíše muže, kdežto ženy lítají opět s hadrem po kuchyni, likvidují pomuchlaný balící papír, zametají opadávající stromek a počítají dny, kdy ho budou moci beztrestně vyhodit. Jedna žena stojí zamyšlená u okna, pozoruje neexistující sníh, bezmyšlenkovitě už posté utírá jednu skleničku a najednou se probere. Pozoruje jednu rodinu, která běží na hřiště a kope si s míčem. Opře se rukama o okno a pozoruje je.

Otec v zápalu běhu upadne a udělá menší kotoul, ale rychle vstává, jeho žena se s utrápeným obličejem ptá, zda je v pořádku, ale pak se smíchem přibíhají na hřiště, kde chodí hrát kluci v létě basketbal. Syn je nadšený, nasazuje si jakési obrovské bílé rukavice a chytá střely. Pár kroků za nimi dokulhá dcera a všichni se střídavě zubí do sluníčka a kopou do míče.

Žena u okna je pozoruje, vystaví tvář sluneční paprskům a snaží se zaslechnout útržky slov a poslouchat smích přes otevřené okno. Pochopí, že dcera má zlomený malíček na noze – také je na ni legrační pohled, když kopne do míče a na jedné noze odskáče zase ke kraji hřišťátka. Syn volá na otce, ať se mu pokusí dát perdu, matka s otcem si přihrávají a všichni se smějí. Poté už nehrají klasickou hru, ale krále střelců a syn se mění s otcem v bráně.

Na hřiště přibíhají tři malí usmrkánci. Začnou si kopat do míče na druhé straně hřiště, kde je veliká kaluž, ale jim to nevadí. Poté se honí mezi keři, odpočívají na lavičce a povídají si. Rodina mezitím už nehraje fotbal, ale zkouší se trefovat do basketbalového koše fotbalovým míčem. Ale jim nevadí, že se s ním nedá driblovat. Najednou se všichni ztrácí domů.

V parku zůstává holčička na kole, která se na něm učí jezdit a tatínek běží před ní a natáčí ji na mobil. Někdo zkouší svůj nový dárek, napadá ženu. Probere se ze svého zasnění, uklidí dokonale vyleštěnou skleničku a vrací se do svého reálného života, kde musí dovařit oběd, douklízet domácnost, kde snad vybouchla bomba a na sluníčko se dívat jen přes okno.

Možná na skutečném jaře se taky vydají zahrát fotbal jako rodina…