Prázdniny 2016 – tábor

Letos je to fakt dlouhé, tak doporučuji rozdělit do deseti dnů. Protože popisuji zážitky, komplikace, ale i celý program celotáborové hry o Lesním království včetně popisu her.

Jestli jsem loni měla pocit, že tábor začal hekticky, neznám pak přídavné jméno pro letošek. Věděla jsem, že budu hlavní vedoucí kvůli více komplikacím. Porady jsem se snažila tlačit okolo ledna až března, protože jsem tušila, že okolo května už nebudu mít ani já ani nikdo další čas. Z pěti vedoucích jsme totiž 3 letos státnicovali. A to není sranda… Když čtvrtý vedoucí začne mít zdravotní problémy a pátému vedoucímu onemocní dítě. Tábor jsme ale neodvolali a vrhli se na něj. A s Boží pomocí vše dobře dopadlo!

Pro mě začal tábor skoro ve čtvrtek, 6. den po státnicích, kdy jsem jela tábořiště přebrat od majitele. Bylo vedro, já vyčerpaná, protože když jsem přišla po státnicích, sedla jsem a pracovala na táboře do noci, jako jsem se učila. A tak jsem byla notně unavená už předem. Ono totiž nakopírovat věci na hry, které máte předpřipravené, snést z půdy materiál, být na svatbě nejlepší kamarádce, telefonicky ověřovat stavěčku tábora a ještě dělat ukončovací schůzku na závěr školního roku, je povinností více než dost. Když pomineme, že znáte výborného (m)Lékárníka, u kterého rozměníte penízky, na dvakrát kvůli limitu bankovní karty vyzvednete platby a doufáte, že máte prostě všechno.

A tak mi to tedy předzačalo ve čtvrtek. Když jsem šla z Brtnického náměstí k tábořišti, uvítal mě příjemný chlad a v mysli se s každým krokem objevovaly vzpomínky cestou okolo hřbitova, závodiště a už jsem z dálky poznávala tábor. Vítali mě ptáci, ticho, klid a mé hluboké nádechy. S majitelem jsme popovídali, já tábořiště prošla, sepsala nutné detaily, dojela naše dodávka s materiálem a věcmi, kterou jsme vyložili a roztřídili a já se s ní svezla zpátky domů. V pátek už to šlo na ostro – ale jela jsem vlakem, protože to množství je do autobusu o nervy. Dovolte mi, abych vám děti představila pomocí zkratek, které budu používat:

  • naše Zdravotnice, čerstvě odpromovaná porodní asistentka, na táboře poprvé (poznat to ale nešlo, jak vše dělala přirozeně)
  • Kapitán – kamarád, který je na vodě jako doma, po pěti letech, kdy studoval v jiném městě a musel tak oddíl opustit, s námi na táboře oprašoval vzpomínky, které byly nánosem času mírně zkreslené, jak to s dětmi funguje
  • Zásobovač – dlouhodobý vedoucí, který ale přes rok ne vždy kvůli vytížení může
  • Střevo – kamarád, se kterým jsem dělala rádcovský i vůdcovský kurz, ale brzdily ho vleklé zdravotní problémy
  • Kuchařka – která je prostě nepřekonatelná a vařívá na táborech odnepaměti, my ji před třemi lety zavolali zpět z důchodu
  • Pastor – už podruhé, už věděl, co ho čeká, nejen, že byl oporou nám vedoucím, hlavně mě, ale přiložil ruce k dílu u všeho a zapojoval se do dění
  • skupina Vodníků – vedoucím byl můj drahý J., dále Obětavá, Nejmladší, Profesor a Nešika
  • skupina Dubanů (která je pořád vysmátá) – vedoucí Vtip, Třeštidlo, Zpěvanda, Elsa a Veselá
  • skupina Konvalinek – vedoucí Malířka, Mlčoun, Fotbalista, Okatá a Hlasitá
  • skupina Zvonků – vedoucí Barbí, Křičoun, Opora a Nová
  • skupina Pařízků – vedoucí Zahloubaný, Čtyřlístek, Sestra, Nemluvná a O.

prazdniny 2016 - tabor 1

Už chápete, proč jí říkám Malířka? Je fakt dobrá. A má svůj styl. Ilustrované knihy od ní bych brala hned.


1. táborový den

Přebrat od rodičů veškerou dokumentaci, poslední platbu, počítat děti, přesunout se na nástupiště a najít správná kupéčka. Hurá, jedeme na tábor! Loučení s rodiči, předání dokumentace Zdravotnici, ať si hraje, a tříhodinová cesta s jedním přestupem. I ten jsme zvládli (vlak čekal, až mi nasedne i poslední dítko) a 6 km do tábora, naštěstí bez batohů. Nejstarší děti vedly, takže jsme šli zkratkou přes kopřivy a pozemek, kde nám to pán dovolil. Odměnili jsme se obědem a vrhli se na první instruktáže – rozdělení do skupinek, vysvětlení zaměstnání (dřevo 2x, fakule, kuchyň, kronika), Akalina (největší táborový pomocník), bodování stanů, hlídky, krabička štěstí a blackbox (není radno si věci nechávat přes noc válet po tábořišti). Také jsme četli úvodní stať ke hře o Lesním království, kterou jsem převzala celou z knihy Etapové hry v přírodě a vyráběli si poštovní schránky na stany. Po spočinutí bylo potřeba nachystat i hromadu dřeva, které jsme tentokrát dělali úplně všichni, a mě začala směna při zaměstnání dětí, a to vydezinfikovat latríny, doplnit toaletní papíry a zasypávat popelem. Výhodou byla má rýma, která většinu tábora trvala. Ještě rychle na kole otáčím město kvůli té opravdické pošty. Po večeři Malířka s J., kteří byli velkými pomocníky celého tábora v rámci plnění odborek, sepsali táborový řád, který všem dali podepsat, a u svíček a petrolejek jsme měli první pobožnost na úplné zahájení tábora, po které jsme uvítali spánek.

Měli jsme poradu s vedoucími a unavení šli také spát, že dnes hlídají vedoucí. Já si zavěsila svou hamaku, protože ze stanu jsem měla kancelář, Střevo se stalo mým hlídacím psem a šla se nachystat na spaní. Když tu se mi u stanu ozve od Zásobovače: Berry, zhasni čelovku a vyjdi před stan, ale moc na sebe neupozorňuj. Adrenalin mi začal stoupat a Zásobovač pokračuje: od lesa jde praskání. Musela by to být stokilová srna. Někdo se tu chce asi podívat. Pojď poslouchat a koukej směrem ke kuchyni. No, já už měla vážení dost. Ani ne do pěti minut najednou vidím světlo baterek u sprch, rozbíhajícího se Zásobovače a já s jednou botou obutou a druhou nazutou na bosou nohu se rozbíhám za chumlem a nevím, kam se dívat dříve. Ve změti baterek poznávám Střevo, Kapitána a nějakého kluka, kterého přemohli. Co tu děláš, kde je ten druhý, kam běžel, co jste tu chtěli… Otázky se sypou a já nevím, jestli se bojím více já, nebo zajatec. Odvádíme ho do jídelny, rožínáme petrolejku a začíná výslech. Jak se jmenuješ, dej nám číslo na rodiče, cos tu dělal. Po hodinovém mlčení začíná opatrně s prvními informacemi, ale zkouší to falešným číslem na rodiče. Když se jim nedovoláme, tak hrozíme zavoláním policajtů a začíná opatrně říkat. Že chtěl vidět, jak vypadá takový tábor. V 11 v noci. Se Zásobovačem jdeme hledat kamaráda, který mu utekl. Po další hodině se dovoláme rodičům, kteří přijdou i s druhým klukem, domluvíme se, že tohle se prostě bez domluvy nedělá a že za trest přijdou posekat louku, abychom měli kde hrát hry. Myšlenky na spaní ale moc nemám… Dětem to říkat nechceme. Hold, měli naštěstí hlídku vedoucí.

prazdniny 2016 - tabor 7

Sprchový kamarád, který se při stavbě objevil.


2. táborový den

Vstávám rozlámaná a vyčerpaná. Kapitán budí děti s pomocí malých zpěvaček a v rámci rozcvičky se jdou podívat k rybníku. Po snídani poprvé vytahujeme vlajku, já si dávám premiéru na kytaru, na kterou jsem se učila akordy asi dohromady 6 hodin před táborem (nemám ani šňůru ani trsátko) a ze Střeva a Zásobovače dělám na střídačku sličné asistentky. Losujeme poprvé Akalina a po pořádném představení všech dětí a scénkách s názvy družin přijíždí mí rodiče, kteří mají nachystanou pobožnost pro dnešní den. Mluvíme o strachu, jak s ním bojovat, v jakých příbězích v Bibli je a po svačině se děti učí 4 Biblické verše, ze kterých jsou zkoušeni, které jim nabízí povzbuzení proti strachu. Odpoledne mají děti stanoviště – osmisměrku, křížovku, pořadí Biblických knih, zkoušení a skládání obrázku na čas. Dostávají měnu – rupie a dumlony. Po večeři následoval program, jako každý večer. Zazpívat, pobožnost, menší spát a první hlídka, starší Biblický poker a pak také spát. Dělám garanta všech prvních hlídek – obejdu s nimi dvě kola, vysvětluji jim, k čemu hlídka slouží (kdyby někdo spadl z postele, bylo mu špatně nebo se počůral), jak se řídit hodinami, jak předat další hlídce a že jim musí říct, jestli někde něco praskalo nebo oznámit problémy. Po předání starší hlídce máme krátkou poradu s vedoucími, prší, takže si ustýlám na lavici pod přístřeškem se Střevem a moc toho nenaspím, protože každá hlídka mě jde alespoň pozdravit a řeší se mnou, jak v dešti hlídat.

prazdniny 2016 - tabor 2

Chápete, Konvalinky, kam se podíváš.


3. táborový den

Jsem už vážně nevyspaná. K přežití mi ale pomáhá ranní bobřík otužování, kdy jdu s dětmi do opravdu ledového rybníka při asi 10 stupních. Ne, voda je teplejší než vzduch. Na probuzení je to ideální. Ranní rutina – rozcvička, hledání námořních věcí na body, úklid, snídaně, hygiena, nástup s losováním Akalina, krabička štěstí, vyhodnocení hlídek (které opatrují bonbony po tábořišti), rozdělení služeb a zahájení mladších bobříků. Dále pobožnost s Pastorem, zaměstnání, svačina a dopolední etapa (učíme se, že prvně práce, potom zábava). Značení cest – na louce je rozházený 3x vytisknutý a vystřihnutý přehled mapových značek – obrázky a popis. Děti musí na čas hledat a skládat dvojice, s tím, že více bodů mají za jednu popsanou značku ve dvojím či trojím provedení s popisem. Probíhají výměnné obchody, ti chytřejší si pamatují vyvěšený přehled v tábořišti a tak se tam postupně všichni vydávají v běhu kontrolovat, aby značky správně přiřadili a neměli minusové body. Po této hře Zdravotnice opakuje s dětmi Zdravovědu neotřelým a výborným způsobem – dostanou kolíčky s popisem částí těla, svalů, kostí, které mají přiřadit. Pak se učí různé techniky obvazování a transportu. Po obědě a poledním klidu, ve kterém čteme Lesní noviny, kontrole deníků a osobním volnu má Zdravotnice ještě Krvavou hru. Z dětí se stávají červené krvinky, které přenáší kyslík a oxid uhličitý. Orgány, vedoucí, jim ho však berou. Hru musíme ale ukončit dříve, než jsme chtěli – v běhu asi děti probudily vosí hnízdo v zemi, které se vrhlo na dvě malé holčičky. Zaráz začnou křičet a plakat a pár sekund trvá, než rozpoznáme z křiku, proč. Střevo a Zásobovač každý popadne jednu do náruče, já odvolávám děti okamžitě z lesa do tábora, napouštíme kýbl s vodou, Kuchařka chystá cibuli a po chvíli se holčičky smějí, ale pachuť a strach z čehokoli, co létá, jim zůstane do konce tábora.

Po svačině začíná odpolední etapa, ze které je výlet po okolí tábořiště, kde děti musí plnit úkoly – nasbírat igelitku dříví, vybudovat ohniště na ešus, správně ošetřit popálenou ruku, čichem rozpoznat bylinky z kuchyně, přišít knoflík, projdou kontrolou u celníka a za odměnu je bereme do rybníka. Po prohlídce klíšťat následuje večerní rutina. A doošetření Nešiky, kterému se dostal repelent do očí. Mám hlídku s Veselou, na kterou nevyšla kamarádka, takže již třetí noc pořádně nespím. Další hlídky mají v případě obtíží nakázáno budit Střevo.

prazdniny 2016 - tabor 6

Nešli byste také na výlet?


4. táborový den

Oblíbená snídaně dětiček – lupínky s mlékem. Po ranní rutině etapa – Černovous, zlý čaroděj, začaroval abecedu a zmizela písmena. Děti ji mohou obnovit – na louce jsou rozházeny obrázky a pokud je budou nosit a skládat v pořadí abecedy, vyhrají. Jelikož neumím moc kreslit, třeba vařečka dělala dětem obtíže. Pořád se některé skupiny vymlouvaly, že nemohou něco najít, a tak jsem mezi obrázky chodila a nohou ukazovala, co nemohly najít. Poté jsme se rozdělili na kluky a holky a učili se dovednosti do života. Kluci ostřili sekery, zatloukali hřebíky a vruty a my s holčičkami a Pastorem se prošli okolo tábořiště a rozpoznávali byliny k jídlu nebo které jsou užitečné. Pak jsme si opakovali šití. V odpoledním bloku jsme ještě půl hodiny pokračovali v rozděleném dnu a pak se zase spojili na velké opakování ohňů. Kde je zakládat můžeme, jaké jsou druhy, k čemu se používají a dokončili včerejší etapu, kde děti musely zapálit oheň pouze pomocí dřeva z igelitky a závodily, komu oheň vydrží nejdéle. Večer byla odložená stezka odvahy, kdy děti musely napsat svůj největší strach a na konci stezky jej spálit. Abych se vyspala, Pastor si vzal na starost garanci hlídek a sám měl první velkou hlídku. Větší děti měly ještě při tmě před spaním svou bojovku „Krvavé prsty“ – museli se dostat opatrně přes vedoucí a sfouknout svíčku. Vedoucí chytali ty, kteří moc hlučeni nebo se nesnažili plížit plácnutím, byli ale vidět – na ruce měli rozsvícenou baterku kterou překrývali prsty.


5. táborový den

Poslední otužování pro první sadu (tři dny). Po ranní rutině honba zvířat – děti dostaly do skupiny papíry s čísly a jeden bonusový i se zvířetem, které si měly připevnit na záda a rozpoznat čísla těch ostatních. Profesor křičel, protože se požahal kopřivami, ale jinak se děti snažily hrát. Po langoších a rutině nás čekalo vodní odpoledne díky pěknému počasí. Na loďkách skupiny lovily velryby a táhly je do přístavu, hráli jsme rybičky a cachtali se v rybníku. Při odpolední etapě jsme hledali vajíčka zlatá ptáků, která Černovous sebral. Na louce byly prázdné žluté kinder obaly a v potůčku kameny zabalené v alobalu. Zásobovač se řízl do ruky tak, že musel do nemocnice na tři stehy. Sice jsem minulou noc spala a nebyla buzená, ale vybralo si to svou daň – Nejmladší měl nehodu, a tak jsme spolu prali prvně v potoce, pak v lavorech. Krásné bylo, když jsme do vody dávali prací gel, přišel Fotbalista a říká: „Berry, ty tu vodu očarováváš?“ Takže tuto noc jsem se opět nevyspala – Nešika si při hlídce vyvrkl kotník a já to urovnávala a dokončovala hlídku s Mlčounem. Už jsem ale byla opravdu vyčerpaná, tak jsem mu nakázala, ať kdyžtak přijde, že si v hamace sednu, ale nemám sílu chodit. A přijde mi říct, jak bude předávat hlídku. Další jsem vysvětlila, ať se neděsí, protože chataři na kopci se rozhodli ve dvě ráno sekat dříví a Nová křičí ze spaní, krom toho, že Okatá padá z postele. Další den jsme jí proto spojili postel s Malířkou a už byl klid.

prazdniny 2016 - tabor 5

Tohle není zvíře ze hry, ale z výletu. Co to je?


6. táborový den

Po rutině jsem jela na výlet na kole. Dobře, jela jsem pracovat, schovávala jsem zprávy pro odpolední výlet po trase a kontrolovala ji, že je projitelná. Jelikož pořád moc neumím s přehazovačkou, půl cesty jsem kolo tlačila. Výhodou bylo, že jsem u toho zvládla vyřídit pár telefonátů, zkontrolovala místo na přespání a zpátky už velkou část jela z kopce a našla bezvadnou zkratku – dohromady mi to tedy dalo něco přes 10 km. Děti měly mezitím etapu, kdy luštily vzkaz od Černovouse s podivnými písmeny. Jejich význam visel na stromech v okolí tábořiště a měly se naučit větu, že člověk, který má tělo malé a slabé, může mít ducha velkého a silného. Ještě se učili softbal a odpoledne se rozdělili na velké a malé. Velcí dostali vzkaz v Morseově abecedě, že se mají sbalit a do 15 minut bez mluvení opustit tábor a hledat rodiště slavného architekta rodinných vil. Nacházeli vzkazy, které jsem dopoledne schovala a které jim říkaly, jak jejich cesta pokračuje. Měli to ale zkomplikováno úkoly – v obálce měli 4, které po 45 minutách otevírali a 30 minut plnili (měli tedy pouze 15 minut klidu). Měli skákat po jedné noze (toto uznávám bylo velmi přehnané a náročné), kutálet tenisák, komunikovat pouze zpěvem a schovávat se, aby je nikdo cizí neviděl. Na trase navíc měli úkol, kde 1 km museli transportovat člena družiny (aby si vyzkoušeli, že to v reálu není sranda) a nasbírat byliny na čaj k večeři. Družina, které jsem dělala doprovod, si ve vesnici vytáhla schovávací úkol. Jsou to srandisti, a tak si každý utrhl list, batohy nacházeli na hromadu, za kterou se schovali, já bezradně stála před ní, culila se a zdravila kolemjdoucí paní s kočárkem J Protože jsme měli veliký náskok, strávili jsme přes dvacet minut v aleji okolo cesty třešní a višní, které jsem trhali rovnou do pusy a jedli a jedli a jedli a zakázali si pít. Nakonec jsme se večer sešli na zřícenině, kde jsme nachystali ohniště, postavili přístřešek, kdyby pršelo, já si zavěsila hamaku a po večeři šli spát. A protože jsem byla nervózní, jestli ta srna, co kolem chodí, není myslivec, moc jsem toho opět nenaspala. Odměnou mi byl přenádherný východ slunce z hamaky ve 4 hodiny ráno, který jsem už dlouho neviděla. Mladší děti odpočívaly, spaly, hrály pár volnějších her, střílely ze vzduchovky a spaly v tee-pee.


7. táborový den

Velcí se po ranní rutině vydali na odstartovaný závod, kdo dřív bude v táboře. Druhá skupina Modrých byla chytrá, použila zkratku, kterou já na kole, a tak došli o 15 minut do tábora dříve, než já s Červenými. Pak se děti vrhly na zaměstnání a já jim vysvětlila etapu. Do skupinky dostali váleček sprchovací modelíny (200 g, 15×5 cm asi, obchod LUSH – přírodní kosmetika), ze který měli udělat výrobky pro Zlatou vílu, kterou jsme zachraňovali. Ostatní vedoucí se už na mě nemohli dívat, a tak mě poslali na tři hodiny spát do tee-pee, kam dětem zakázali se přibližovat. Já vydechla, dala si sprchu a vyděsila se, protože se mi na nohou udělali fleky jako loni při slunečním ekzému. A tak telefonát a porada s maminkou a následné aplikace Panthenolu od Zdravotnice a vyhýbání se slunci, a tak ekzém nepropukl. Odpoledne bylo ještě vzhledem k únavě starších volnější, hráli scénky, jak se správný táborník chovat nemá podle moc krásných obrázků. Po odpolední rutině a ochlazení v rybníku (a umytí špíny) nás čekala střílecí olympiáda. Na stanovištích byl luk, šipky, prak, kuličkovka a vzduchovka s vodními balonky. Zde byl v jednom vzkaz v Morseovce, že láska hory přenáší, který měly děti rozluštit. Večer jsme opékali chleba a za odměnu jsme dětem nakoupili marshmallow, které děti na ohni milují. Velcí šli tentokrát spát brzy, zároveň s malými, ale za odměnu mohli v tee-pee.

prazdniny 2016 - tabor 4

Výrobek mých Konvalinek a Malířčina originalita. Žel, nesplnili zadání úkolu. Pohled je to ale krásný.

První velkou hlídku však potkal přepad kluků z první noci, který byl tentokrát schválený. Byla jsem proto vzhůru a dělala si vyúčtování, kontrolovala papíry a materiály do konce tábora, vypisovala diplomy za bobříky a hru a zkrátka pracovala (a psala pohledy!). Kluci přišli, že slyší praskání, že zmizel bonbón a obešli vedoucí a nikdo ho nevzal. Načež jsme s nimi chodila po zbytek hlídky, kontrolovali jsme hnízdo myší, chrápajícího Pastora a běželi za světlem a křikem utíkacících kluků. Zmotala jsem to ale, běželi jsme po špatném břehu a nedohonili je. Kluci byli ale na ranním nástupu odměněni – přestože bonbon neuhlídali, postupovali správně, jen já jim to pokazila. Byla jsem z toho nervózní, že to kluci z dědiny přepískli (měli jen vzít bonbon, o honičce nebyla řeč), a tak jsem tentokrát spala ve stanu, ale ne moc klidně, až mě následující hlídka dvakrát kontrolovala, jestli je všechno v pořádku. Vychované je mám opravdu krásně. (což mi připomíná Nejmladšího, který důležitě chodil při hlídce a napomínal mluvky, že ticho! Tady se spí!)


8. táborový den

Blížíme se ke konci… Po ranní rutině poslední etapa – najít v okolí tábořiště 6 úkolů a splnit je (otázky z češtiny, o počtu dní nebo naopak úkol o přinesení borůvčí, maliní a smrkové větvičky). Když nesmím na slunce a čekám, až děti úkoly přinesou, Zdravotnice využívá můj Beauty salon, který zde mám (hmm, můžete mi říct, proč že studuju fyziku?), abych jí zapletla copánek okolo hlavy a inspirovala ji ke svatebnímu účesu. Za měsíc se totiž s Kapitánem berou 😉 Odpoledne děti hledají poklad, kde mají své výrobky ze sprchovací modelíny a diplomy a děláme přípravy na závěrečný oheň a slib tří dětí. Přišla ale komplikace, pejskař nám u oběda říká, že nemám pít vodu, ve městě hlásili, že se stala havárie. Nasedám do auta se Zásobovačem a nastává čtyřhodinový maraton, kdy mám mobil v nabíječce a tři čtvrtiny času telefonuji s majitelem tábořiště, aby mluvil se starostou, maminkou jakožto zdravotní sestrou s provazbou na hygienickou stanici a Pastorem, jak správně postupovat diplomaticky. Jsem naštvaná z úředníka ve městě, který s klidem mrtvého brouka oznamuje, že je to náš problém, že nesledujeme webovou stránku města, voda se nesmí používat ani převařená, on pije kafe z balené vody, ale chápe to. Však má také dítě na táboře. A ne, těm dvěma táborům v okolí to říkat nebude, to není jeho povinnost. A nádoby na převoz vody pro 30 lidí z města si mám sehnat sama. Takhle si představuji pravého Chatarchu, pomocníka zlého Černovouse, a tak v půli vědět opouštím kancelář a Zásobovač se loučí za mě, protože jsem nemístně rozčílená a v autě zuřím. Musíme jet tedy do blízkého velkého města, kde nakupujeme železnou zásobu černého uhlí, balené vody a kanystrů. Abychom ušetřili čas s převařováním, najdeme studánku s kontrolovanou vyhlášenou kojeneckou vodou, která je trochu dál, ale vodu můžeme používat hned. Protože jsme nervózní, jestli u dětí nepropukne hnačka, když jsme půl dne pili špatnou vodu, stavíme hlídky a opět nemám moc klidné spaní. Díky modlitbám ale vše vypadá dobře a epidemie nepropukla – kalná voda k nám přišla až v odpoledních hodinách. Do konce tábora tedy dvakrát denně vozíme 80 litrů vody.

Mrzí mě, že jsme nestihli klidné přípravy slibu. Vše se ale podaří. Děti poví svou motivaci, oheň je důstojný, i samotný slib a za odměnu jsou při hvězdách svezeni na loďce a jdeme spát. Velkou radost máme z pošty – jako vedoucí jsme dostali od mých rodičů pohled. A tak se s ním sdílíme do kroniky.


9. táborový den

Poslední programový den. Ráno odjíždím se Zásobovačem pro vodu, děti po rutině hrají AZ kvíz, biblický poker a odpoledne po dětském přemlouvání jdeme okouknout závody koní. Pak hrajeme biblické piškvorky a čeká nás poslední oheň. Před ním se ještě skupinově fotíme. Vyhodnocujeme hru, Akalina, rozcvičky, Bobříky, úklid stanů, děkujeme Pastorovi, Kuchařce a vedoucím. A na závěr si píšeme vzájemně na záda, proč na sebe budeme v dobrém vzpomínat. Z dětských vzkazů jsem právem dojatá. A tak je to umocněno noční projížďkou na loďce s Pomocnicí, která právem vyhrála Akalina. Ani poslední noc však nemám klidu. Po návratu z lodiček slyšíme divný praskot a jak jsme opatrní, kluci popadají baterky a v rojnici důkladně pročešou celé okolí tábořiště. Přes den se nám okolo odpadní jámy motali divní lidé. V okolí nikdo není, a tak je buzen J. na samotnou hodinovou hlídku (chudák zažil přepad, tak mu opatrně říkám, že je v okolí praskot, ale okolí je pročesané a nikdo zde není). Jeho spolunocležník Zahloubaný už odjel s Pastorem domů, protože ráno pokračuje jiný tábor, a tak spím ve stanu u něj, protože na hamaku a buzení hlídkami jsem příliš unavená.

prazdniny 2016 - tabor 8

Všimněte si měsíčku 😉


10. táborový den

Tentokrát budím já. Celý den už v důsledku krom rutin uklízíme a balíme sebe i děti. Já balím svou kancelář, všechen materiál a Zásobovač musí jet naposled pro vodu, bere si tedy na pomoc Zpěvandu a Malířku. Po předání tábořiště majiteli mě autem háže do vesnice za dětmi, kde jim za odměnu nakoupím ledňáky, kterými se vnitřně chladíme při chůzi do kopce. Pak již jdeme lesem, čekáme na vlak a vracíme děti rodičům, kteří děkují. A já jsem vděčná Bohu, že vše dobře dopadlo a i s havárií vody jsme to zvládli. Pár dní na to totiž v rádiu slyším, že kousek od nás zavřela hygienická stanice tábor, který celý převezli s hnačkou do nemocnice.

prazdniny 2016 - tabor 3

Tee-pee při balení vypadá trochu smutně…


Neumím hrát na kytaru, nebyla jsem ještě hlavní vedoucí, neměla na táboře 24 dětí a nenosím maskáče.

Už zase to neplatí. A jestli mě nějaký tábor svými dozvuky dojal, tak to byl ten letošní. Jsem vděčná za holčičky, které trpělivě seděly u mě a táhly ranní a večerní zpěvy s mými neumělými akordy na kytaru. Se kterou jsem bojovala poprvé tak moc, až se mi třikrát sloupala kůže na prstech ze strun. Jsem vděčná za své rodiče, kteří mi dávali první pomoc na telefonu, když nastal problém. Za Zdravotnici, která byla ve své roli poprvé, ale vůbec to nebylo poznat. Za Pastora, který neměl problém se zapojit do čehokoliv. Za každé z těch dětí, které byly na táboře poprvé a do všeho se vrhly po hlavě. Za starší děti, které to s menšími vydržely. Za Střevo, kterému bylo špatně, ale věděl, že ho potřebuju. Zásobovač, který jezdil, kde bylo třeba, i když mu krom dítěte během táboru onemocněla a byla závislá i tchyně. Za Malířku a J., kteří byli díky odborkám velkou pomocí táborovému životu.

Jestli chcete vidět pokus o video, tak můžete. A fakt doporučuju potáborové kázání (jo, líbí se mi nejen proto, že tam hrajeme ústřední roli ;-), ale jak je fungování tábora přirovnáváno k fungování církve).  Víte, nejsme profesionální. Ale líbí se mi vidět v očích dětí radost a to, k čemu je 6. rokem táhneme. Ke kolektivu. Který se letos naplno projevil. A právě proto mě ten tábor, přestože jsem téměř nespala a z financí mi šla hlava kolem, tak bavil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.