PF 2011 
- O mně a blogu
PF, které jsem letos rozesílala, platí i pro vás, milí návštěvníci. Do nového roku jen to dobré :-).
A ještě jsem se na něco chtěla zeptat, ale nemůžu si vzpomenout, ale věděla jsem to... Jo, už vím. Chcete tu shrnutí roku jako loni?
Pac a pusu :-).
Číst dále...

[ 5 komentáře: ] ( 222 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 375 )
Každá rada drahá 
- O mně a blogu
...a to doslova. Strašně dlouho řeším to, co by mělo být tím oborem, který budu po střední studovat a který mě pak bude živit. Víte, co je nejhorší? Já ani nevím, jestli to bude humanitní nebo přírodovědné. Strašně mě to štve. Ani si nedokážete představit jak.
Proto jdu zítra na Gaudeama (o rok až dva dříve, ale já to potřebuji) a budu hledat. Nevím, jak najít to, co mě uhodí do nosu jak oříšky Popelku a budu vědět jo, tohle chci dělat. Já toho chci moc...
Ve volném čase chci dělat něco málo s dětma, chci psát... Přemýšlím nad různými obory, bavím se s lidmi. A co z toho? Nic. Teda jedna věc - nechci pracovat v laboratoři a pedagogiku asi taky nechci dělat, jen na "částečný úvazek" - ve volném čase.
V poslední době mi hlavou lítá medicína, žurnalistika a právo. Zajímavá kombinace, že? Jenže... Já to nemůžu najít a chci, strašně chci. Kancelářská práce by mi taky nevadila, jsem papírový typ, a přesto chci aspoň trochu dělat s lidma. Na druhou stranu, moc pohromadě jich taky nesnesu. Tak snad zítra něco objevím. A budu hledat, jestli existuje zdravotnické právo... Protože, mohlo by to být zajímavé, ale je to přesně to, co bych chtěla?
Vaše více než zadumaná Berry

Edit: Hrníček s horkým kakaem zeje prázdnotou a úvod práce se mi rozrostl o dvojnásobek, mám vyhledaných pár zdrojů a lepší představu. Tak s chutí do toho a půl je hotovo, ale dnes už ne :-). Takže dobrou noc, nebo-li beruška čili skarab (tak abyste to věděli, říká se brou = brouk = skarab = beruška = střevlík = roháč = hovnivál... to mě naučila kamarádka :-P).

[ 8 komentáře: ] ( 198 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 257 )
Jeden vlas 
- O mně a blogu
Dnes jsem si vytrhla jeden vlas. No, to se stává často, vlasy padají a padá jich za den hodně, někde se píše 50, jinde 100. Zkrátka, jeto hodně. Ale ten dnešní byl šedivý. Šedý až bílý vlas. Jak se tam octl? Jsem tmavovláska a na sluníčku mi vlasy nesvětlají, což by bylo vysvětlení u blondýnek.
Jsem v šoku. Přemýšlím. Je to zlom. Sedím, poslouchám Sad song (má zajímavé slova, upozornila mě na ni kamarádka), popíjím pití, co jsem nevypila ve škole a mlsám belgickou čokoládu. Vážně je pravda, že člověk šediví pod náporem starostí a strachu? Nebo je to jeden vlas, který měl špatnou kořenovou čepičku a málo pigmentu?
Jak jste na tom vy s šedinami?
Edit: Reklamnmí přestávka - chete pojmenovat dítě orignálně? Mrkněte na mapu Severní Ameriky a inspirujte se - Rochester, Madison, Eureka, Eugen, Helena, Monroe, Jackson, Macon, Lincoln... Jak by asi vypadlo město Igor? Nebo třeba Masaryk, Havel?

[ 4 komentáře: ] ( 199 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 2,9 / 386 )
Radost 
- O mně a blogu
Já mám radost a skáču do stropu (do našeho ne, ten je moc vysoko, ale do "normálního" bych asi vyskočila) :-). Život je radost. Život je dar, za dar následuje vděčnost spojená s radostí. Radost je vlastnost člověka a já jsem člověkem. A na pokračování použiju větu pana spisovatele Fulghuma: „Být člověkem znamená být věřícím. Být věřícím znamená nebýt lhostejným. Nebýt lhostejný znamená všímat si. Všímat si znamená posvětit bytí.“
A to je asi vše, co bych vám ke své radosti dodala :-).
Mějte se, smějte se, já jedu chodit po kopcích! (ani nevíte, jak moc se těším ven do přírody)
Číst dále...

[ 9 komentáře: ] ( 235 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 372 )
Blog mladého (ale prý starého) pana bratra 
- O mně a blogu
Před chvílí jsem zavírala dveře za mým velkým bráškou a loučila se, odcházel k sobě domů. Než jsem vymyslela nadpis, to mi to trvalo. Zkrátka a dobře (jej, toto zní) jsme se dohodli, že sem hodím restík - jeho blog. Ten si založil na konci června a já se o něm dozvěděla před dvěma týdny.
Takže, tady je adresa jeho "blogu". Nějakou charakteristiku atd. si dočtete tam.
Co bych dodala já (krom toho, o čem jsem se zmiňovala ve svých začátcích) je, že jeho tvorba je specifická. Proto bývá často nepochopen. Zkrátka, mám to u něj ráda, i když to někdy nepochopím hned. Je pro mě vzorem - je to přece starší bráška ;-).


[ 2 komentáře: ] ( 181 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 224 )
Konečně doma 
- O mně a blogu
...po 5 týdnech. Kde jsem všude byla? Česko, Slovensko, Polsko, jednou nohou Ukrajina, pohraničí Maďarska, přejela Rakousko a Slovinsko a byla v Chorvatsku. A teď postupně :-). Koukám, že je to moc zemí na těch pár dnů, i když je to 5 týdnů. Moc jsem se na to těšila. Původně to měly být dva, pak tři a nakonec pět. Pět úžasných týdnů bez civilizace se skvělými lidmi.
Číst dále...

[ 6 komentáře: ] ( 209 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 357 )
Jak jsem začala 
- O mně a blogu
Dneska jsem nějak přemýšlela (dobře, článek je přednastavený, ve středu jsem přemýšlela a napsala) a rozhodla se, že napíšu článek, jak jsem psát vůbec začala. Věřte tomu nebo ne, nechápu, jak jsem vlastně začala.
Prvním impulsem byl můj starší bráška. Vzor úplně ve všem – odrazilo se to i v tomto. Byl na nějakém fóru, kam dával svoje básničky (na které je machr) a povídky. Psával je ale na přemýšlení, takže někteří lidé je nepochopili a psali názory, že je to hnusný. Byl hodně dobrý na slohovky a psal je i některým kamarádům, kteří neměli nápady. Spíše se jim nechtělo ;-). Já jednou chtěla brášku využít, aby za mě slohovku napsal. Ale přísná maminka zakázala, že se mám snažit sama. Dnes jsem jí za to moc vděčná. Ale pořád mě to extra nebavilo.
Pak si chtěl brácha založit web, jenže nějak mu to nevyšlo. Já chtěla samozřejmě taky a nějaký ten pátek to trvalo, než se to uskutečnilo. Za pár let mi web vznikl, spíše blog. Řešila jsem, co tam, budu dávat. V té době mě už psaní začalo bavit. Nejdříve to byly staré slohovky ze školy a pak to začalo jít nějak samo. Úvahy, povídky… Však to tu vidíte.
Začínal se mi dostávat do rukou foťák a já zase trapně po svém bratrovi chtěla umět fotit. Nejdřív to byl děs, ale pak mě bráška naučil, že si musím všímal maličkostí nebo zajímavostí. Vyfotit dvojbarevný plicník, pavučinku, kapičku rosy. A zase to začalo jít nějak samo.
Takže, když nad tím přemýšlím a shrnu to - jak jsem začala? Díky přísnosti maminky a vzoru v bratrovi. A dnes jsem jim za to moc vděčná. A proč mě baví psaní? Asi proto, že jsem ukecaná a miluju knížky – hodně čtu, rozšiřuji si slovní zásobu a tak podobně. Ukecanost chce ven - povídky tomu dávají prostor ;-). To je asi všechno k mému začátku, pokud si správně vzpomínám.


[ 6 komentáře: ] ( 205 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 261 )

<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Další> Poslední>>