Avatar
Bylo necelý týden před vánočními prázdninami. Malá holčička, asi osmiletá, kráčela sychravou ulicí domů. Na zádech těžkou školní aktovku, červenou tlustou bundu a slušivý šedý baret na hlavě, z pod kterého se plazily dva tmavě hnědé copánky. Unavená došla domů, aktovku hodila do kouta a převlékla se do domácích tepláků a mikiny. Byla unavená ze školy, smutná z blížících se prázdnin a přemýšlela. Netrvalo dlouho a do jejího pokoje přišla návštěva v podobě maminky. „Ahoj Terezko. Jak bylo ve škole? Jsi nějaká unavená. Stalo se něco?“
Číst dále...
[ 5 komentáře: ] ( 195 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 399 )Říká se: "to nejlepší nakonec". Mno, nevím, jestli toto bude to nejlepší, ale takové zajímavosti.
Tohle je moje zatím nejdelší dílo a myslím, že jen tak ho něco nepřekoná. Mělo 15 dílů, které vyšly na 12 stran ve wordu. První díl byl "vydán" 14.3.2009 a poslední 5.11.2009 - takže jsem to psala necelých 9 měsíců
. No prostě tohle dílo jsem obrazně porodila 
.Dost technických záležitostí, k faktům
. Měla to být povídka na přání, a to, že se z toho vyvrbila povídka na 15 dílů plánované nebylo, maximálně jeden, možná dva. Zadání bylo - nějaký šílený vědec a vědkyně se dají dohromady. Jestli se mi to povedlo, musíte posoudit vy.Jméno Richard Prak mi vymyslel jeden zdroj, kterému děkuju, protože se mi moc líbí a mě žádné nenapadalo (nevím, jestli ho můžu jmenovat
). Když ve 4.dílu Valérie vypráví svůj příběh, původně měl jinou pointu - anorexii a ne sebeuzavření. Mooony si to přečetla, ostatní to číst nemusí, protože to bylo moc depresivní. Francouzská jména jsem se snažila vymyslet sama, proto se omlouvám, pokud francouzsky nezní.S tímto dílem jsem srostla, je mi dost blízké (vy co občas píšete mě asi chápete). Těžko se mi s ním loučilo, ale už se to netýkalo moc názvu a konce hold přichází. Ale s konci přichází nové začátky. Co na závěr? Pokud vás něco zajímá, napište, mě už nic nenapadá.
Věnování:
Mooony - jsem ráda, že se ti to aspoň trošku líbilo, i když vidím zpětně, kolik much to má
. Ale psala jsem to pro tebe a... Zkrátka doufám, že potěšilo.Tajný zdroj - dík za to jméno, fakt jo
.Cenzura - ke konci si sice už jen schvaloval, ale i tak ti patří dík
.[ 1 komentář ] ( 187 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 283 )Zavřela jsem za nimi dveře a sklouzla po nich na zem, kde jsem se posadila. Ríša si sedl vedle mě, přehodil svou zdravou ruku kolem mých ramen. Opřela jsem hlavu dozadu o dveře, zavřela oči a držela se jeho objímající ruky. „Jsi unavená?“ ozvalo se mi u ucha. Otevřela jsem oči, podívala se do těch jeho a usmála se.
„Ani ne, možná trochu. Bylo toho dneska dost a jsem nevyspaná. Ale ne unavená.“
„V tom případě, můžu ti uvařit čaj?“ Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 194 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 412 )Usla jsem jedna dvě. Nevím přesně, co se mi v noci zdálo, ale asi nic pěkného. Ráno jsem se vzbudila vyklepaná. Budil mě Ríša, který mě hladil po obličeji. Nahmatala jsem ho a pomalu otevřela oči.
„Dobré ráno Lili.“
„Co se stalo?“
„Nic zvláštního. Až teď – vzbudil jsem se, protože jsem nemohl spát. Chtěl jsem se na tebe podívat a ty jsi sebou házela v posteli a vzlykala ze spaní. No a pak ses začala probouzet.“ Snažila jsem se posadit, ale asi moc rychle - zamotala se mi hlava. Podchytil mě a já se o něj opřela. „To nic, to bude dobrý, jsem tady s tebou.“ Opatrně mě hladil po hlavě a šeptal různé věci. Zanedlouho mi přestaly i téct slzy a já se na něj podívala. Číst dále...
[ 1 komentář ] ( 190 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 412 )Nevím, co se dělo během toho, co jsem mluvila. Nedokázala jsem se na něho ani podívat. Sledovala jsem své prsty a až jsem skončila, lekla jsem se, kolik a co jsem vlastně řekla. Cítila jsem, jak se mi po tváři začíná koulet slza. Ale v zápětí jsem ucítila něčí prsty, jak ji stírají. Cukla jsem hlavou a podívala se směrem, kterým jsem ho tušila. Stál tam, vedle mě, ale jeho oči zase říkaly něco jiného. Leskly se, jenže teď v nich byla cítit síla, vyrovnanost a něco, co jsem nedokázala rozpoznat. Opatrně mě postavil a já se na něj stále nechápavě dívala. Usmál se a jediné, co řekl, spíše zašeptal, bylo: „To je ten nejkrásnější dárek, který jsi mi mohla z té Francie přivést.“ Usmála jsem se na něho a on mě chtěl obejmout, ale přerušilo nás vyzvánění mého mobilu. Zašklíbla jsem se, ale on jen řekl: „Běž, když jsem to vydržel do teď, tak těch pár minut taky zvládnu.“ Neochotně jsem se vydala do kuchyně k mobilu, kde zůstal. Zvedla jsem ho a na druhé straně se ozval příjemný hlas Lukáše. Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 197 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 412 )Trochu se mi rozklepaly ruce, ale během chvilky se vše vrátilo do normálu. Uvařila jsem si čaj a mezitím, co chladl, jsem rozčesala své ještě trochu vlhké dlouhé kudrnaté blond vlasy. Na první pohled musím asi vypadat jako nějaká barbie. Líbí se mi i takové barvy – růžová, červená, fialová. Ale rozhodně taková nejsem. Například bych si nedokázala vzít kozačky a krátkou jeansovou sukni. Takže to mě tak trochu utěšuje. Raději jsem přerušila bezúčelné myšlení a soustředila se na rozčesání vlasů. Pak jsem si šla pro košili a cestou zpátky ohrnovala rukávy. To je taky jedna z věcí, které mě dost charakterizují. Mám ráda styl tričko a košile. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 187 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 393 )Seděla jsem v letadle. Dva dny utekly jako voda a já si jen snažila v hlavě srovnat, co udělám. Radši jsem to vzdala a vytáhla knížku. Zanedlouho jsme dosedli na přistávací dráhu, byli odbaveni a já se vydala za vítající skupinkou hochů. Lukáš a jeho dva uličníci. Jsou to raraši, ale moc hodní. Přivítali mě, kluci si mě vzali mezi sebe a Lukáš mi vzal kufr. Lukáš moc nemluvil, věděla jsem, že si popovídáme až doma, ale kluci na mě hrnuli jednu novinku za druhou. Zdárně jsme se po vyčerpávající cestě autem dostali domů k Lukášovi a Míše. Číst dále...
[ 1 komentář ] ( 194 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 423 )| 1 | 2 | 3 | Další> Poslední>>