Kde je? 
Kdo? No přece zima. Prší a sníh se za ty 3 dny zcela rozpustil, a to ho bylo dost... Už jsem si říkala, že budou bílé Vánoce a já si sníh třeba o prázdninách užiju. A nic... Tak na něj vzpomínám aspoň fotkama, ale moc jich není. Zatím se mi zcela nepodařilo zimu vyfotit. A proč? Protože tady pořádná není a když je, přijdu domů za tmy, skvělé...



Aspoň vzpomínka na letošní Velikonoční. Andílek kamaráda kovboje (kdo uhádne, kde ten klobouk na mě už viděl? ;-)).

[ 5 komentáře: ] ( 231 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 249 )
Kritika 
Je poklidný sobotní večer, zatím. Sednu ke svému PC, zapnu ICQ a oddávám se volnému večeru před zítřejším učením. Zabliká na mě zpráva od kamarádky a ať mrknu na jeden blog, na komentáře. Jaký blog to byl a co bylo obsahem komentářů není podstatné až na myšlenku kritiky. Některé slečny se vztekaly, že autorka jim pořád kritizuje jejich tvorbu a nikdy neřekne ani písmenko pochvaly. Začala jsem přemýšlet, jak to s pochvalami a kritikami vlastně je. Vypla jsem PC a odkráčela si to do kuchyně mlátit nádobím a zamazat se moukou s tužbou upéct velkému bráškovi dort k narozeninám a potom ořechové šátečky ke svátečnímu obědu.
Číst dále...

[ 10 komentáře: ] ( 242 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 372 )
První vločka - pro Cenzuru 
Sice je to slíbená pohádka pro Cenzuru, která mě napadla s nynějším tématem blog.cz. Přesto bych ji chtěla věnovat i všem ostatním a věřím, že ti to, Cenzuro, nevadí. Není to brilantní, je to pohádka/povídka jako každá jiná. Přesto je svým způsobem zvláštní, ale proč, to nevím.
Bylo necelý týden před vánočními prázdninami. Malá holčička, asi osmiletá, kráčela sychravou ulicí domů. Na zádech těžkou školní aktovku, červenou tlustou bundu a slušivý šedý baret na hlavě, z pod kterého se plazily dva tmavě hnědé copánky. Unavená došla domů, aktovku hodila do kouta a převlékla se do domácích tepláků a mikiny. Byla unavená ze školy, smutná z blížících se prázdnin a přemýšlela. Netrvalo dlouho a do jejího pokoje přišla návštěva v podobě maminky. „Ahoj Terezko. Jak bylo ve škole? Jsi nějaká unavená. Stalo se něco?“
Číst dále...

[ 5 komentáře: ] ( 198 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 399 )
Pramen 
Dodatek k pohádce Putování za pramenem. Fotka říčky u skály, ke které jsme došli my a kousek od ní děti braly svou vodu z pramene. Fotka není dokonalá, ale okouzlil mě svit slunce vpravo na listí, asi 2 hodiny před západem. Jenže my se pohybovali v údolí, takže proto to osvícení, asi. Zkrátka, okouzlilo mě to.
Takže, náš pramen.
Číst dále...

[ 6 komentáře: ] ( 196 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 345 )
Putování za pramenem (3) 
To je zlé, nějak si zvykám psát komentáře a předdodatky k textu :-D. Ehm, slibovaná poslední část z pohádky z výpravy, v případě zájmu napíšu perličky :-).
Soukromý bonus pro cenzuru, Sestřenku :), Justinku a pár dalších, kteří sem chodí anonymně, ale ví, že je myslím - příběh v této části je parafrázovaný a vy určitě víte odkud nebo alespoň máte vysoké šance to najít ;-).

Po překonání propasti to už k Elvíře neměli daleko. Po chvíli se před nimi vynořila skála s malou chajdou na vrcholku, kterou obývala všemi obyvateli lesa známá čarodějnice Elvíra. Jen co vešli do chajdy, Elvíra je přivítala: „Zdravím vás, odvážlivci. Vím, proč sem za mnou jdete. Povím vám příběh:
Číst dále...

[ 5 komentáře: ] ( 179 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 254 )
Knihomolka 
Poslední pokus do rubriky Studenti čtou a píší noviny v podzimním kole. Ten druhý se taky asi nakonec nepovedl, tak do třetice, ale už si naděje nedělám. Třetí téma je: Čtu. Jsem normální?.
Miluji knihy, je to můj svět, který mi nikdo nevezme. Knihy jsou pro mě útěkem, snem, mimorealitou. V knihách najdu vše, co potřebuji nebo najít chci, popřípadě hledám a nedokážu popsat. S knihou jsem se sice nenarodila, ale provázela mě od útlého dětství. První byl velký červený malovaný atlas plný dětských obrázků ročních období, jídla, ovoce, zeleniny přes činnosti, zaměstnání a spoustu jiného. S druhou třídou přišel čtenářský deník a vášeň v knihách. Pohádky, neodmyslitelná součást mého dětství, plynule přešly ve foglarovky a knihy podobného žánru. Na mém vztahu ke knihám má velkou zásluhu můj starší bratr, se kterým jsme po nocích tajně četli knihy a kazili si oči. Ne nadarmo nám maminka vyhrožovala zabavením knížek, když jsme je měli ukryté pod sešity, že se jako učíme.
Číst dále...

[ 2 komentáře: ] ( 174 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 258 )
Putování za pramenem (2) 
Prostřední předposlední díl :-).
Díky sedmimílovým botám byli u Pomocníčka coby dup. „To jste už tady? Jsem moc rád, že vás vidím. Jenže ještě nemám dovařeno, pomůžete mi prosím?“, ptal se po přivítání Pomocníček kamarádů. Více rukou vše rychleji zvládne a oběd byl brzy přichystán. Všichni si na něm moc pochutnali, protože s jeho přípravou pomáhali. Po uklizení Pomocníčkova domečku si sedli a povídali, až se ke slovu dostala Houkalka.
„Už jsem vám to trošku naznačila, ale ještě to probereme všichni dohromady. Dnes ráno mě vzbudilo sluníčko s tím, že je mu strašné horko a les začíná vysychat. jenže co je větší problém, nikde široko daleko není žádný mráček. Co budeme dělat? Vysychá i tůňka, kde bydlí Kvákalka. Jak je to se všemi pramínky v lese, to netušíme, ale musíme něco udělat.“
„Když jsem šel dnes pro vodu, pramen tekl pomaleji, také vysychá.“, řek zamyšleně Pomocníček.
Číst dále...

[ 6 komentáře: ] ( 177 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 273 )

<<První <Zpět | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | Další> Poslední>>