Kritika 
Sobota, prosince 4, 2010, 22:19 - Zamyšlení
Je poklidný sobotní večer, zatím. Sednu ke svému PC, zapnu ICQ a oddávám se volnému večeru před zítřejším učením. Zabliká na mě zpráva od kamarádky a ať mrknu na jeden blog, na komentáře. Jaký blog to byl a co bylo obsahem komentářů není podstatné až na myšlenku kritiky. Některé slečny se vztekaly, že autorka jim pořád kritizuje jejich tvorbu a nikdy neřekne ani písmenko pochvaly. Začala jsem přemýšlet, jak to s pochvalami a kritikami vlastně je. Vypla jsem PC a odkráčela si to do kuchyně mlátit nádobím a zamazat se moukou s tužbou upéct velkému bráškovi dort k narozeninám a potom ořechové šátečky ke svátečnímu obědu.
Číst dále...

[ 10 komentáře: ] ( 242 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 372 )
Hra - Deset věcí, které mám ráda 
- Zamyšlení
Když jsem to viděla u Vendy, která mě mimochodem pozvala, zalíbilo se mi to :-). Občas mě baví si číst ty inteligentnější řetězové hry a tahle je moc pěkná. Vřele doporučuju :-).
Pravidla:
1. Uvést, kdo Tě do hry pozval
2. Vyjmenovat 10 věcí, které máš rád
3. Prostřednictvím komentáře pozvat dalších 10 osob do hry

Do hry mě pozvala Vendy – moje pravidelná a skoro jediná čtenářka :-). Její stránky jsou pro mě místem klidu, najití myšlenek, odpočinku, pobavení se. Zkrátka, mám ji ráda :-).
Deset věcí, které mám ráda (asi je budu slučovat, musím hodně přemýšlet… nejsou nějak speciálně seřazeny, je to na přeskáčku):
Číst dále...

[ 7 komentáře: ] ( 256 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 264 )
Poslední den prázdnin 
- Zamyšlení
Rozepsáno před rokem, dopsáno před chvílí.
Sedím na lavičce a přemýšlím. Teda seděla jsem. Když byl poslední den prázdnin. Samozřejmě jsem ho chtěla co nejlépe využít. Nic nedělat, užít si většinu dne venku a odpočívat. V ruce držím jablko, do kterého jednou za čas přijede kousnout můj mladší bráška. Objet kolečko okolo parku na kole, přijet „natankovat“ a může pokračovat. Otáčím jablko, šklebím se do zubatých paprsků sluníčka a koukám. Koukám přes ulici na dům naproti lavičky, kde sedím. Ve výhledu mi sice brání ostré paprsky, ale i tak vidím dělníky vyvážející kolečka se sutí. Za chvíli z domu vyjde skupinka osob, zjistí že něco nemají, a tak zavolají do okna, ať jim to jiná osoba hodí. Najednou vidím z balkonu vykloněnou slečnu, kterou si pamatuju z parku, když jsme byly menší. Vypadá úplně jinak…
Číst dále...

[ 3 komentáře: ] ( 172 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 387 )
Není všude stejně 
- Zamyšlení
...všude, vždy a vše...
Změny patří k životu. Třeba dnes jsem se nechala ostříhat. Teda, tak trochu. Mé stříhání u kadeřnice spočívá v udělání nějakého tvaru mým dorůstajícím vlasům, které si necelé čtyři roky náležitě užívám. Sestříhat roztřepené konečky a dát tvar, aby to vypadalo. S ofinou ke kadeřnici nechodím, na to mi vystačí všestranná maminka. Přesto je to pro mě dnes změna. Mám vlasy načesané na bok a ostříhanou ofinu. Dobře, zatím skoro žádná změna. Jenže načesané na opačnou stranu než si vždycky češu já sama. A hned se cítím jinak, nezvykle. Konečky nemám ostříhané o moc, ale jako bych je měla zkrácené o polovinu. Nezvyk. Dost o mých vlasech, přejdu k jiné věci.
Číst dále...

[ 6 komentáře: ] ( 208 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 373 )
Kytičky 
- Zamyšlení
Máte je rádi? Já bych možná moc neměla po té, co jsem konečně dodělala herbář a nafotila je na úkol na rádcák. Ale mám. Jsou hrozně zajímavé.
Číst dále...

[ 6 komentáře: ] ( 197 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 392 )
Naděje 
- Zamyšlení
Věnování: Těm, kteří mi tu pravidelně chodí, přestože jsem dlouho nic nepřidala, hlavně těm, kteří mají pocit, že naděje je jen slovo a těm, kteří hledají.
Asi už víte, kdo jsem, ale stejně se ještě představím. Jmenuji se Naděje. A kdo nebo co jsem?
No, v různých jazycích mám různá jména, ale to třeba někdy jindy nebo si to můžete najít v různých překladačích. Nevím, jestli jsem cit, věc, vlastnost nebo něco jiného. Nevím, co jsem, ale ovlivňuji lidi. Dávám jim důvod žít, dýchat. Nevzdají se, protože mají mne. Mám kamarádku, Doufání. Ale o té jindy. Často nás potkáte spolu. A kdy?
Skoro pořád. Jsem s lidmi, když jsou na dně. Někdo jim ubližuje, umírá, ztrácí se jim. Něco není v pořádku. Se mnou mají pocit, že to bude lepší nebo dokonce jako dřív. Když jsem s lidmi, věří, že po pádu se zvednou. Po těžkých zkouškách bude lépe. Po noci přijde ráno. Každý mě vnímá jinak a hlavně každý potřebuje v jiné chvíli jinou formou.
Číst dále...

[ 7 komentáře: ] ( 235 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 243 )
Za slzy se nestyďte 
Sobota, ledna 23, 2010, 21:14 - Zamyšlení
Taky vás občas fascinují články, že muži pláčou méně než ženy, o kolik a podobně? Proč je tak moc vžité, že muži nesmí své city slzami tolik projevit? Proč, když jsme malými dětmi, je až divné, když nepropukneme za určitých okolností v pláč, ale později. Později je divné, když se slzy objeví. Je to známka zbabělosti, slabosti. A já se ptám, je to opravdu takto?
Říkám si, proč se za slzy musíme stydět. Malá miminka pláčou skoro pořád, jenže čím víc rostou, tím je toho pláče míň. Až jsme dospělí nebo staří. Občas cítíme slzy na krajíčku, ale neprojevíme je, raději máme knedlu v krku a vypláčeme se, až jsme někde sami. Možná proto je styl zvaný Emo, bolest se skrývá za spoustou černé a už tak depresivní image. Občas se vyskytnou lidé, kteří pláčou jen z nutnosti, že se to v té chvíli hodí, ale to je všechno. Jednou jsem slyšela, že s pláčem se z našeho těla odlévá i kus bolesti. Možná na tom něco bude. Číst dále...

[ 4 komentáře: ] ( 195 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 230 )

<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Další> Poslední>>