Avatar
Číst dále...
[ 10 komentáře: ] ( 242 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 372 )Sice je to slíbená pohádka pro Cenzuru, která mě napadla s nynějším tématem blog.cz. Přesto bych ji chtěla věnovat i všem ostatním a věřím, že ti to, Cenzuro, nevadí. Není to brilantní, je to pohádka/povídka jako každá jiná. Přesto je svým způsobem zvláštní, ale proč, to nevím.
Bylo necelý týden před vánočními prázdninami. Malá holčička, asi osmiletá, kráčela sychravou ulicí domů. Na zádech těžkou školní aktovku, červenou tlustou bundu a slušivý šedý baret na hlavě, z pod kterého se plazily dva tmavě hnědé copánky. Unavená došla domů, aktovku hodila do kouta a převlékla se do domácích tepláků a mikiny. Byla unavená ze školy, smutná z blížících se prázdnin a přemýšlela. Netrvalo dlouho a do jejího pokoje přišla návštěva v podobě maminky. „Ahoj Terezko. Jak bylo ve škole? Jsi nějaká unavená. Stalo se něco?“
Číst dále...
[ 5 komentáře: ] ( 199 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 404 )To je zlé, nějak si zvykám psát komentáře a předdodatky k textu :-D. Ehm, slibovaná poslední část z pohádky z výpravy, v případě zájmu napíšu perličky
.Soukromý bonus pro cenzuru, Sestřenku :), Justinku a pár dalších, kteří sem chodí anonymně, ale ví, že je myslím - příběh v této části je parafrázovaný a vy určitě víte odkud nebo alespoň máte vysoké šance to najít
.Po překonání propasti to už k Elvíře neměli daleko. Po chvíli se před nimi vynořila skála s malou chajdou na vrcholku, kterou obývala všemi obyvateli lesa známá čarodějnice Elvíra. Jen co vešli do chajdy, Elvíra je přivítala: „Zdravím vás, odvážlivci. Vím, proč sem za mnou jdete. Povím vám příběh:
Číst dále...
[ 5 komentáře: ] ( 179 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 254 )Prostřední předposlední díl
.Díky sedmimílovým botám byli u Pomocníčka coby dup. „To jste už tady? Jsem moc rád, že vás vidím. Jenže ještě nemám dovařeno, pomůžete mi prosím?“, ptal se po přivítání Pomocníček kamarádů. Více rukou vše rychleji zvládne a oběd byl brzy přichystán. Všichni si na něm moc pochutnali, protože s jeho přípravou pomáhali. Po uklizení Pomocníčkova domečku si sedli a povídali, až se ke slovu dostala Houkalka.
„Už jsem vám to trošku naznačila, ale ještě to probereme všichni dohromady. Dnes ráno mě vzbudilo sluníčko s tím, že je mu strašné horko a les začíná vysychat. jenže co je větší problém, nikde široko daleko není žádný mráček. Co budeme dělat? Vysychá i tůňka, kde bydlí Kvákalka. Jak je to se všemi pramínky v lese, to netušíme, ale musíme něco udělat.“
„Když jsem šel dnes pro vodu, pramen tekl pomaleji, také vysychá.“, řek zamyšleně Pomocníček.
Číst dále...
[ 6 komentáře: ] ( 177 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 273 )Pohádka na dobrou noc pro moje rarášky na této výpravě. Bylo to psáno vzhledem k programu, který jsme tam s nimi měli, ale snad se vám třeba jedna věc zalíbí
.Žila byla zvířátka, ale nebyla to jen tak obyčejná zvířátka. Každé z nich bylo nějakým způsobem výjimečné. Každé z nich umělo něco, co neuměli ti ostatní, a proto byli tak skvělá parta. Své schopnosti dokázali využívat pro dobro druhých a dokázali si tím pomáhat.
Jako první tam byla žabka Kuňkalka. Svými skoky dokázala doskákat daleko a podívat se, co tam je, než tam došli ostatní. Často to mohli využívat. Další byl šnek Pomalík. Ano, byl to nejpomalejší článek skupinky, přesto byl výjimečný. Byl sice pomalý, ale tím spíše si všímal svého okolí a našel věci, které jiní neviděli. Předposlední byla sova Houkalka. Skoro pořád spala, protože to byla sova. Zato v noci je dokázala všechny ochránit a dobře viděla, takže se nemuseli bát, že do něčeho narazí. No a poslední byl mraveneček Pomocníček. Byl ze všech nejmenší, ale to nic neznamenalo, protože toho nejvíce unesl. Mravenci jsou silná zvířátka, která toho hodně dokážou. Unesou několikanásobek své váhy a jsou strašně pilní.
A jak tato parta kamarádů vznikla? Úplně jednoduše. Pěkně se zabalte do spacáčků a poslouchejte.
Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 170 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 261 )Když jsem to viděla u Vendy, která mě mimochodem pozvala, zalíbilo se mi to
. Občas mě baví si číst ty inteligentnější řetězové hry a tahle je moc pěkná. Vřele doporučuju .Pravidla:
1. Uvést, kdo Tě do hry pozval
2. Vyjmenovat 10 věcí, které máš rád
3. Prostřednictvím komentáře pozvat dalších 10 osob do hry
Do hry mě pozvala Vendy – moje pravidelná a skoro jediná čtenářka
. Její stránky jsou pro mě místem klidu, najití myšlenek, odpočinku, pobavení se. Zkrátka, mám ji ráda .Deset věcí, které mám ráda (asi je budu slučovat, musím hodně přemýšlet… nejsou nějak speciálně seřazeny, je to na přeskáčku):
Číst dále...
[ 7 komentáře: ] ( 256 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 264 )Rozepsáno před rokem, dopsáno před chvílí.
Sedím na lavičce a přemýšlím. Teda seděla jsem. Když byl poslední den prázdnin. Samozřejmě jsem ho chtěla co nejlépe využít. Nic nedělat, užít si většinu dne venku a odpočívat. V ruce držím jablko, do kterého jednou za čas přijede kousnout můj mladší bráška. Objet kolečko okolo parku na kole, přijet „natankovat“ a může pokračovat. Otáčím jablko, šklebím se do zubatých paprsků sluníčka a koukám. Koukám přes ulici na dům naproti lavičky, kde sedím. Ve výhledu mi sice brání ostré paprsky, ale i tak vidím dělníky vyvážející kolečka se sutí. Za chvíli z domu vyjde skupinka osob, zjistí že něco nemají, a tak zavolají do okna, ať jim to jiná osoba hodí. Najednou vidím z balkonu vykloněnou slečnu, kterou si pamatuju z parku, když jsme byly menší. Vypadá úplně jinak…
Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 172 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 387 )<<První <Zpět | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | Další> Poslední>>