Avatar
„Jaký je další případ?“
„Polák Darius Sieczkowski, bývalý student Filozofické fakulty MU, důvodem žaloby je poškozování cizího majetku, konkrétně zalepení zámků na zmíněné fakultě, čímž způsobil škodu v hodnotě 15 000 korun českých.“
„Kdo ho obhajuje?“
„Obhajuje se sám.“
„Nějaké důkazy obhajoby nebo žaloby?“
„Ne.“
„Dobře, podívám se na to, děkuji.“
Číst dále...
[ 6 komentáře: ] ( 196 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 395 )Bylo pozdní odpoledne, až skoro večer. Kousek za vesnicí bydlela v jedné chaloupce mladá žena. Na první pohled budila zájem svého okolí. Její pokožka byla snědá z častého pobytu v přírodě, ruce plné mozolů z časté práce, ale vždy upravená a čistá. Vlasy měla hnědé, jemně vlnité pod lopatky a nejčastěji nosila tričko na ramínka, lehkou halenku a kraťasy, případně sukni ke kolenům. Často chodila bosá – její nohy už byly zvyklé na chladnou ranní rosu, něžný mech v lese i pichlavé větvičky na cestách.
Číst dále...
[ 7 komentáře: ] ( 219 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 418 )Chtěla bych poděkovat Vendy, že mi držela palečky. Obhajobu již mám za sebou, výsledky se dovím v pátek. Na pocity se mě neptejte, mám je dost zmatené a bojím se, ale vše jsem řekla. Nuž, uvidíme. A teď až do vysoké a diplomové práce klid :-D. Divný :-D.
Amélie se posadila, otřela slzy a s úsměvem si přes hlavu navlékla svou modrou zástěru, kterou si zručně uvázala přes boky. Vlasy si sepla do gumičky a ofinu nechala být, teď jí bylo opravdu šumafuk, jak vypadá. Zapnula v kuchyni MP3 do bedýnek, zaposlouchala se do něžné změti španělštiny, angličtiny, francouzštiny a češtiny a přemýšlela, co by tak mohla uvařit. Pak ji to napadlo a s tichým falešným pobrukováním začala vařit krupičkový pudink. Bylo to jednoduché. Uvařit krupičku, smíchat s hotovou želatinou a nechat ve formě tuhnout. Dnes to však chtěla nějak ozvláštnit. Při přemýšlení sebou trhla a ztlumila bedýnky. Uvědomila si, že ji Štefánek volá. Utíkala do jeho pokojíčku, kde malému otřela slzičky a něžné ho vyndávala z jeho postýlky. „Promiň Štefánku, úplně jsem na tebe zapomněla. Co říkáš, půjdeme koupit hromadu ovoce?“
Číst dále...
[ 9 komentáře: ] ( 221 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 279 )Víte, makám, nestíhám. Ale myšlenky se hromadí, fantasie pracuje a já toužím psát více než kdy jindy. Snad neztratím všechny ty nápady. Takže tady malé uvolnění pro mě, když jsem to fakt potřebovala
.Někdy mi únava zavírá oči, povinnost svazuje ruce a vědomí řídí směr. Ale pak, nutně se potřebuju oprostit. Jen vstát, zapomenout, sundat provazy z rukou a vyběhnout. Vyběhnout pryč, daleko od všech lidí. Napít se z pramenu čisté vody, umýt si obličej a skočit do jezírka. Potopit se hluboko. Moc hluboko. Protože tam, tam je jiný svět. Najednou mi v těle proudí nová krev, usměju se, nevím proč. Mám novou sílu.
Číst dále...
[ 6 komentáře: ] ( 228 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 397 )K tomuto bych dodala, že jsem to psala před rokem pro kamarádku jako podklad pro komix, proto je to takové jiné. Nakonec to nevyšlo, takže to přidávám sem. Brzy obejdu blogy, ale dnes nestíhám a jsem unavená, do půlnoci jsem opět ponocovala s kamarády (na Silvestra též a noc předtím skoro taky :-D) a hlavně hrála Twistra. Teď musím udělat pár věcí pro vlast a rodinu (= učit se, učit se a učit se :-D).
Ráno jsem se vzbudila a posadila na posteli. Přemýšlela jsem, co je za den. Pak jsem si vzpomněla a smutně se zahrabala do polštářů. Poslední měsíc jsem se každé ráno budila zmatená a poté zklamaná. Poslední měsíc jsem tady, v dětském domově. Byla jsem jako každé jiné dítě. Vyrůstala jsem ve spokojené rodině, ale stačí málo a změnil se mi život. Taky mě to donutilo dospět, na některé věci nahlížím jako starší a ne jako mí vrstevníci. V jediné věci mě to poškodilo, jsem zlobivější. I když si nemyslím, že je to o zlobivosti. Prostě potřebuju se s tím vypořádat, po svém. Co se stalo? Před měsícem mě sem dal můj otec, nenávidím ho. Nedokázal se smířit se smrtí mojí maminky, začal se opíjet a pak, abych mu nezavazela, mě šoupl sem. Schoulila jsem se do klubíčka a objala kolena. Celý poslední měsíc je na nic. Jediné, co mě drží jakštakš nad vodou, je můj jediný kamarád tady – Tomáš. Sice je o pět let starší, je mu 16, ale on jediný mě chápe, protože si prožil něco podobného.
Číst dále...
[ 7 komentáře: ] ( 185 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 396 )Zjistila jsem strašnou věc, poslední díl jsem napsala před téměř půl rokem a od té doby jen slibovala. Strašně se omlouvám a tady to je. Nevím, jestli v tom nejsou zmatky a dějové posuny, ale snažila jsem se to kontrolovat ze všech úhlů. Přeji příjemné čtení a každá kritika mě potěší
. Díky za vaši věrnost .Micka sekla a Robin sebou trhl. Rychle se posadil a chytl se za tvář, ze které tekl tenký pramínek krve, mezitím kočka využila chvíle a zmizela v jiných dveřích. „Micino, tos fakt nemusela!“ zvolal do prázdna. Spustil nohy z postele a zasykl krátkou bolestí. Svoji kočku měl rád, ale toto ho přímo dožíralo. Vstal a došel do koupelny, kde si prohlížel, jak moc ho škrábla. Naštěstí to nebylo nic hrozného, co by nevyřešila náplast na jeden den. Důkladně opláchl obličej, rozcuchal téměř blonďaté vlasy hřebenem a chvíli se pozoroval. Normální, možná trochu běžnější světlovlasý kluk, který měl v létě téměř blond vlasy a modré oči jako studánky. Postavu měl vycvičenou a svalnatou z basketu, prsty trošku zčernalé z práce s auty. Někdy mu unikalo, co na něm slečny pořád vidí, ale raději to neřešil. Navlékl na sebe včerejší kanárkové tričko a košili, ale nebral si džíny. Dneska si vzal plátěné tříčtvrťáky, zdálo se mu celkem teplo. Po krátkém přemýšlení si ranku nezalepil, nebylo to tak hrozné a už se tvořil malý strup. Hodil do sebe snídani, přestože nebyl zvyklý a tím pádem mu to nedělalo dvakrát dobře, a zaklapl tiše dveře domu. Dnes nepojede autem, ale na kole, pročistí si hlavu. A kam že to pojede? Za vílou na plácek přece.
Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 179 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 426 )Ať žije olympiáda z ČJ. Téma - moderní Popelka, děj v 21. stol. 25 - 30 řádků. Snažila jsem se to pojmout jinak než ve všech těch filmech, až z toho vznikla takováto šílenost. Tak se prosím nesmějte moc, já za to nemůžu :-D.
Bylo nebylo, za devatero továrnami, městy a fastfoody bydlela v mrakodrapu Popelka. Byla to obyčejná 15letá dívka – tetování, piercing, obarvené vlasy a minisukně s ještě kratším topem. Přesto musela žít ve stínu svých starších sester, protože neměla i-pod jako ony. Její macecha jí dávala pořádně zabrat – musela za své sestry chodit do školy, psát za ně úkoly a vypracovávat důmyslné taháky. Jenže to nebylo všechno, musela také vařit na jejich každodenní párty a sklízet opilé kamarády.
Číst dále...
[ 8 komentáře: ] ( 218 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 380 )<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Další> Poslední>>