Avatar
Tak děti, pěkně se uvelebte, povím vám pohádku před spaním. Pokud jste ještě neměli tu čest mě poznat, jsem růžový slon. Říká se mi různě, růžový slon ale nejčastěji. Kdo jsem, o tom snad někdy jindy, teď už rychle ke slíbené pohádce.
Budu vám povídat o dvou mých kamarádech, o jejich rozhovoru a jak o tom vím vlastně já. Asi na úvod, budeme jim říkat Myšáček a Myšička, nechci prozradit jejich pravá jména. No a už se můžeme doopravdy pustit do vyprávění. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 158 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 232 )Propnout špičky, vypnout tělo do bezchybného prutu, zvednout hlavu, úsměv, otočka. Nejúspěšnější baletka právě dotančila jedno ze svých nejpovedenějších sól, ze všech stran k jejím uším doléhá zasloužený potlesk obecenstva. V některých řadách začnou stoupat lidé, až za chvíli stojí celý sál. Ladně se ukloní, jak se k baletce jen hodí, pokyne a zvedne si růži, která dolétla k jejím nohám. Neví,kdo ji hodil, ale cítí, že pěkně voní. Naposledy se ukloní a po bezchybném výkonu odtančí spokojeně do zákulisí.
-------
Amélie se vzbudila. Zase ty sny. Opatrně nazdvihla hlavu z polštáře, překulila se na pravý bok, aby si rozsvítila lampičku, a podívala se na budík – 4:18. Zašklebila se a dopadla hlavou zpátky na polštář, v tuto dobu většina normálních lidí spí a ona se vzbudí kvůli snu. Její oči se zatoulaly doleva na stěnu s plakátem – výjev oblíbeného baletního vystoupení, ve kterém sama hodně dlouho tančila hlavní roli. Proč to všechno, začalo se jí v duchu zmítat plno myšlenek. Začala sama přemýšlet, co se vlastně stalo. Levou ruku natáhla přes sebe doleva, aby zhasla, stulila se do klubíčka a přitiskla k sobě malou plyšovou myšičku. Byl to dárek z posledního vystoupení, na kterém tančila. Tančila sólo a myšička jí dolétla k nohám. Brala to jako tu největší poklonu a tohoto malého dárečku od neznámého člověka si velice vážila. Zavřela oči a začala vzpomínat na dobu před dvěma roky. V té době byla velice úspěšnou baletkou a kdyby chtěla, měla před sebou i velice slibnou kariéru v tomto oboru. Jenže pak skončila. Velice dlouho se rozhodovala, nechtěla, ale musela. Zkrátka se jí nelíbilo, jak po ní vyžadovali, aby pořád hubla, přitom věděla, že by se dostala na hranici anorexie. Naštěstí měla Amélie svou rozumnou hlavu a podporující rodinu – stáli za ní, ať se rozhodla jakkoli. Podporovali ji vždy, byli si plně vědomi toho, že moc dobře ví, co dělá. To byl důvod, proč skončila, přestože ji to nesmírně bavilo a naplňovalo. Samozřejmě nechtěla skončit úplně, proto si tančila jen tam sama doma. Balet ji bavil nejvíc a nechtěla se přihlašovat do jiného tanečního kroužku. Navíc, v jejích tehdejších 15 to stejně nemělo moc cenu a s jejím baletním vycvičením by se těžko přizpůsobovala.. Našla způsob, jak by ji to dál naplňovalo – tančila pro potěšení rodiny a sebe samu. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 158 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 266 )Sedím na posteli a přemýšlím. Co jiného bych dělala. Jsou prázdniny, ale už zimní. Nebo mám říct vánoční? Každopádně, ať je to jak chce, venku je hnusně a prší. Teď jsem sama doma. Proč jsem sama? Taky jednoduchá odpověď. Rodiče jeli vyzvednout bráchu, aby pobyl přes svátky doma. Cestou vyzvednou samozřejmě i Mariku. Už mi ani nepřijde, že když brácha přijede z vysoké, tak je nasáčkovaná u nás. Nevadí mi to, mám ji ráda a líbí se mi, že ti dva chodí spolu. Brácha se samozřejmě dostal na vysokou, jak jsem zmínila, do nedalekého města. Teda ne tak blízko, aby dojížděl domů, ale taky ne na opačný konec republiky. Před chvílí jsem dopekla jeho oblíbenou buchtu a teď teda sedím na posteli s hrnkem horké čokolády a přemýšlím. Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 189 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 248 )Vyšla z budovy, rozloučila se se skupinkou a pomalu odcházela. Jindy by šla s nimi, ale teď nějak nechtěla. Potřebovala jít sama, nepřemýšlet nebo naopak přemýšlet moc. Byla trochu zmatená, nerozhodná, a tak šla. Nasadila si kapuci od mikiny. Nebylo jí takto vidět do obličeje a nechtěla, aby ji teď někdo viděl nebo poznal. Pomalu šla a po chvíli zjistila, kam bezmyšlenkovitě jde. Na jeden kopec, který byl po cestě domů, jen se muselo jít oklikou. Přitiskla si k hrudi blok, zachumlala se do mikiny a trochu zrychlila. Nechtěla schytat další déšť, v poslední době pršelo hodně a jen viděla, jak se mračna zase zatahují. Možná měla jít domů normálně a déšť by jí nehrozil, ale když byla tak daleko, tak to chtěla dokončit. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 178 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 376 )Probudila se do zasmušilého rána. Venku sice bylo nádherně, ale ona si byla nejistá. Někdo by to nazval zkráceně – čekal ji velký den. Měla hrát na koncertě na její oblíbený nástroj - klavír. Dopoledne proběhlo hladce. Všechno zvládala, rozdávala obvyklé porce úsměvů. Když se schylovalo k odpoledni, lepší pozorovatel by zjistil, že všechno už v pořádku není. Začínala být zaražená.
Když přišla domů, přemýšlela, jestli má ještě cvičit, ale rozhodla se, že už ne. Zdálo se jí to tak ohrané a přesto nedotažené. Měla čím dál větší strach. Za chvíli měl být čas k odchodu, proto se rozhodla převléknout a pomalu vyrazit. Oblékáním strávila alespoň třikrát více času než obvykle – byla tak nervózní, že se jí nic nedařilo. Poté, co splnila takto na první pohled jednoduchý úkol se vydala směr umělecká škola, kde se měl koncert odehrát. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 162 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 235 )Slunce si dralo cestu přes lesy, louky, paseky a mýtiny. Sluneční paprsky se snažily dostat úplně všude, dodat všemu energii a pozdravit. Začínalo ráno, začínal nový den. Vše se začínalo probouzet k životu. I na jedné mýtině, kde bylo něco jinak, než obvykle. Ležely tam dvě osoby, jedna zabalená do deky a druhá, jako by ji hlídala celou noc. Obě spokojeně spaly. Teda do té doby. Číst dále...
[ 1 komentář ] ( 183 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 332 )„Hele, co to tam čteš, že mě nevnímáš?“
„Co, aha. Přemýšlím nad jedním citátem, co tu je. Poslouchej: „Jsou lidé, kteří nám vstoupí do života a rychle odejdou. Někteří však chvíli pobudou a zanechají v našich srdcích svou stopu. A my už nikdy, nikdy nebudeme stejní.“ (autor neznámý). Nepřijde ti to zajímavé?“ Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 178 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 396 )<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Další> Poslední>>