Avatar
Asi znáte citáty ve stylu, jaký si to uděláte, takový to máte - viz jedna známá písnička. Zrovna dneska v tělocviku to zmínila naše profesorka, že se jí vrací všechno, co kdysi udělala - špatného. Já sama to vnímám. Nebo spíše vidím u některých. Nemusí to být otázka hodin nebo dnů, ale i roků, třeba desítek roků. Co to je potom za život,když se nad vším musí přemýšlet, jaké to bude mít následky do budoucna. Asi se budeme všichni hlídat, ale co když to má smysl...? Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 170 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 273 )„Co tu děláš, bídný červe
kazíš výhled z mého okna ven
duše má je zhrzena
tvým hrozným oděvem
tak pověz přec
co říci chceš.“ Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 183 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 260 )Řeka se rozlévá po kraji
zvířata z lesa už prchají
vrána však na větvi v poklidu sedí
zajíc, co utíkal, na ni teď hledí.
„Vráno, proč neprcháš? Les se nám zatopí!“
Vrána však zajíci v poklidu odpoví:
„Machruju zajíci! Je to fakt zábava.“
- zajíc se bez řečí k vráně hned přidává
machrují na větvi teď už dva spolu,
když tu se cosi přišourá dolů.
„Zajíci, vráno - copak to děláte?
Vždyť se utopíte! Proč neprcháte?“
To koza ze statku, okolo běží,
i když udýchána, stále je svěží.
„Hej kozo, machrujem - radu ti dám
- je to fakt legrace - přidej se k nám!“
„I proč ne - zkusím to, vy jste má záchrana.“
Vyšplhá na větev, mírně už odraná
a tak tam machrují všichni tři pospolu,
větev se utrhne a sletí hned dolů
jen vrána - šibalka - létat umí,
z výšky na zajíce a kozu čumí
koza i zajíc se pomalu topí,
stébel se chytají, divadlo tropí
„Ooo vráno pomož nám!“ „No tak to kušujte!
lítat se naučte - nebo nemachrujte.“
[ 4 komentáře: ] ( 198 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 262 )Ano, před spaním. Ne pohádka, ale postřeh, chystám se do své královské postele. Přemýšlím, svět by byl hodně jiný, kdyby se pár maličkostí stalo jinak. Auto jelo o pár kilometrů rychleji, člověk došel na chodník o vteřinu později... Těch příkladů je hodně. Já sama vím o dost u sebe, o pár u jiných a u některých nechci ani domýšlet. Jaké by to bylo, kdyby se stalo... Ale dost žádné kdyby. Tím nic nevymyslím, nepomůžu, akorát zasekám mozek.
Přemýšlím nad očima. Řeknou toho tolik, víc než by člověk mnohdy chtěl. Ráda lidi okolo sebe pozoruju, jejich reakce, náladovost, věcí je hodně. U některých je velice snadné rozponat, jak se cítí. Ne nadarmo se říká, že většina komunikace probíhá nonverbálně, tzn. gesty, obličejem a podobně. Jejich obličej to pomalu vyřvává, že je buď plný trápení nebo radosti a dotyční to dávají mnohdy nepatřičně najevo. Pak jsou jiní lidé, které musíte trochu znát nebo umět v nich číst, abyste poznali, jak se cítí a jak jim je. Na první pohled se chovají, že je všechno v nejlepším pořádku, usmívají se, ale když se jim zadíváte do očí a trošku je znáte, objevíte v nich třeba smutek, bolest nebo něco, co není dvakrát veselé. Některé oči mám moc ráda, můžu s těmi lidmi komunikovat beze slov. Letmý pohled a vím, že je všechno v přoádku. Oč krásnější je, když s nimi pak i mluvím. Jiné oči jsou trochu nepříjemné a nevydržím se do nich dlouho dívat. Nemůžu přijít na to, proč, ale nejde mi to.
Někdy mě mrzí, že se lidé očnímu kontaktu vyhýbají, jenže oni mnohdy moc dobře ví, proč to dělají. Jejich oči by prozradily více, než by měly. Jako poslední, barva očí. No, tak nic, raději končím. To je taky téma na dýl. A moje oči se začínají klížit, tak bych si měla jít odpočinout. Ještě poslední myšlenka, z očí poznáte upřímnost. A teď už opravdicky končím nebo se mocně rozepíšu a oči už moc nevidí. Tak se mějte, očaři, očačky a očičátka...
[ přidat komentář ] ( 157 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 235 )Usla jsem jedna dvě. Nevím přesně, co se mi v noci zdálo, ale asi nic pěkného. Ráno jsem se vzbudila vyklepaná. Budil mě Ríša, který mě hladil po obličeji. Nahmatala jsem ho a pomalu otevřela oči.
„Dobré ráno Lili.“
„Co se stalo?“
„Nic zvláštního. Až teď – vzbudil jsem se, protože jsem nemohl spát. Chtěl jsem se na tebe podívat a ty jsi sebou házela v posteli a vzlykala ze spaní. No a pak ses začala probouzet.“ Snažila jsem se posadit, ale asi moc rychle - zamotala se mi hlava. Podchytil mě a já se o něj opřela. „To nic, to bude dobrý, jsem tady s tebou.“ Opatrně mě hladil po hlavě a šeptal různé věci. Zanedlouho mi přestaly i téct slzy a já se na něj podívala. Číst dále...
[ 1 komentář ] ( 192 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 412 )Vyšla z budovy, rozloučila se se skupinkou a pomalu odcházela. Jindy by šla s nimi, ale teď nějak nechtěla. Potřebovala jít sama, nepřemýšlet nebo naopak přemýšlet moc. Byla trochu zmatená, nerozhodná, a tak šla. Nasadila si kapuci od mikiny. Nebylo jí takto vidět do obličeje a nechtěla, aby ji teď někdo viděl nebo poznal. Pomalu šla a po chvíli zjistila, kam bezmyšlenkovitě jde. Na jeden kopec, který byl po cestě domů, jen se muselo jít oklikou. Přitiskla si k hrudi blok, zachumlala se do mikiny a trochu zrychlila. Nechtěla schytat další déšť, v poslední době pršelo hodně a jen viděla, jak se mračna zase zatahují. Možná měla jít domů normálně a déšť by jí nehrozil, ale když byla tak daleko, tak to chtěla dokončit. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 178 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 376 )Dneska jsem se rozhodla, že založím další kategorii. Jak vyplývá z názvu, chtěla bych tu vkládat odkazy na různá videa, videoklipy, písničky a takovéto věci, které mě nějakým způsobem zaujmou či zaujaly. Napíšu k nim něco krátkého, čeho jsem si na tom třeba všimla já a budu ráda, když třeba v komentech zanecháte, co na tom oslovilo vás..
[ přidat komentář ] ( 160 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 373 )<<První <Zpět | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | Další> Poslední>>