Avatar
Jak mě to vlastně napadlo? Sedím u pc, na stole mám otevřenou učebnici francoužštiny a hleděla jsem před chvílí do ní. Co s tím? Opakovala jsem si slovíčka, možná učila, možná jen četla krásný jazyk. Možná reakce je - hrůza. Ano, taky znám spoustu lepší zábavy než učení, na to je dost času přes školní rok. Proč teda o prázdninách? Opět sama pořádně nevím. Po zbytek prázdnin jsem už doma. Co tedy celý den dělám? Co je potřeba a co chci. Jsem venku, dělám věci, co mě baví, večer si píšu s přáteli na ICQ, obcházím zajímavé blogy... Tak proč mám před sebou tu učebnici francoužštiny?
Já vážně nevím. Asi se chci vrátit do školy. Tak, jak to bylo loni. Protože letos mi tam bude někdo chybět. Někdo, kdo v mém životě hodně znamená. Už ve škole nebude. Řešení je jednoduché, můžu ho vídat jinak. Jen, kdyby to bylo tak jednoduché. Proč jsou některé věci tak složité? Ne, ten člověk je v pořádku, jen školu vychodil, proto tam nebude. Ale bude mi tam chybět.
Opět hledím na tu učebnici a teď přemýšlím, proč zrovna francoužština. Že by dohoda, která se nikdy nedodržela? Možná...
Hlavou se mi honí, že bych si otevřela dokument s rozepsanou povídkou, pokračováním nebo něco napsala. Ale nejde to. Najednou mám v sobě takový pocit prázdna, smutna. Mám puštěné youtube a poslouchám jednu písničku. Má zajímavá slova. Třeba teď: We can change the day...Who make miracles?
Na jednom blogu jsem našla citaci (autorka psala, že je to z nějaké písničky od Simple plan) a dám ji sem, protože mě velice zaujala:
"There´s only hate
There´s only tears
There´s only pain
...and hope"
Tímto bych mohla ukončit polemizování nad učebnicí francoužštiny na stole. Francouzská učebnice, český text, anglické citace... Asi je pravda, že je na světě globalizace. Na světě je plno věcí, nejen globalizace. Některé věci jsou krásné, jiné smutné, některé nás děsí... Proto je důležité, jak se k nim postavíme. Já mám teď dvě možnosti: buď budu na tu učebnici jen tak hledět, smutnit a trápit se nebo ji otevřu a budu se učit, popřípadě ji schovám mezi ostatní učebnice a sešity.
Učebnice francoužštiny...and hope...
[ přidat komentář ] ( 151 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 227 )Ahojte lidičky, návštěvníci, kamarádi a prostě všici, co tu chodíte
Máme přesně půlku prázdnin. Nevím, jak vy, ale mi to uteklo přespříliš rychle. Jenomže ty zážitky za to taky stály. Druhou půlku prázdnin bych měla mít o něco "klidnější", takže se už aji možná dostanu ke svému psaní, které mi začíná dost chybět. Mám taky pár nápadů, které nevím, jestli zvládnu uskutečnit, ale uvidíme. A výsledek, ten posoudíte vy, kdo jiný . Takže, možná dneska něco napíšu, nechci nic slibovat, uvidíme / -te 
.Tak se mějte a užívejte zbytek prázdnin plnými doušky
.P.S. pokud vám tu něco chybí, máte nápad na zlepšení, něco konkrétního / obecného byste tu přivítali... - neváhejte mi to dát najevo a já popřemýšlím, co s tím, aby to tady bylo lepčejší
[ přidat komentář ] ( 175 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 334 )Nevím, co se dělo během toho, co jsem mluvila. Nedokázala jsem se na něho ani podívat. Sledovala jsem své prsty a až jsem skončila, lekla jsem se, kolik a co jsem vlastně řekla. Cítila jsem, jak se mi po tváři začíná koulet slza. Ale v zápětí jsem ucítila něčí prsty, jak ji stírají. Cukla jsem hlavou a podívala se směrem, kterým jsem ho tušila. Stál tam, vedle mě, ale jeho oči zase říkaly něco jiného. Leskly se, jenže teď v nich byla cítit síla, vyrovnanost a něco, co jsem nedokázala rozpoznat. Opatrně mě postavil a já se na něj stále nechápavě dívala. Usmál se a jediné, co řekl, spíše zašeptal, bylo: „To je ten nejkrásnější dárek, který jsi mi mohla z té Francie přivést.“ Usmála jsem se na něho a on mě chtěl obejmout, ale přerušilo nás vyzvánění mého mobilu. Zašklíbla jsem se, ale on jen řekl: „Běž, když jsem to vydržel do teď, tak těch pár minut taky zvládnu.“ Neochotně jsem se vydala do kuchyně k mobilu, kde zůstal. Zvedla jsem ho a na druhé straně se ozval příjemný hlas Lukáše. Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 200 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 412 )V kalendáři jsem viděla tento citát:
Zestárnout není umění – umění je to snést. (Johan Wolfgang von Goethe)
a k něčemu mě inspiroval. Najednou mě napadlo několik věcí, které jsou podobné. Je to něco podobného, jako to zamyšlení, které mnozí z vás znáte (můžeš si koupit dům, ale nekoupíš si domov…). Může se vám to líbit a nemusí. Je to jen volný tok mých myšlenek. Tak tady to je: Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 168 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 358 )Trochu se mi rozklepaly ruce, ale během chvilky se vše vrátilo do normálu. Uvařila jsem si čaj a mezitím, co chladl, jsem rozčesala své ještě trochu vlhké dlouhé kudrnaté blond vlasy. Na první pohled musím asi vypadat jako nějaká barbie. Líbí se mi i takové barvy – růžová, červená, fialová. Ale rozhodně taková nejsem. Například bych si nedokázala vzít kozačky a krátkou jeansovou sukni. Takže to mě tak trochu utěšuje. Raději jsem přerušila bezúčelné myšlení a soustředila se na rozčesání vlasů. Pak jsem si šla pro košili a cestou zpátky ohrnovala rukávy. To je taky jedna z věcí, které mě dost charakterizují. Mám ráda styl tričko a košile. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 191 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 393 )Často mě osloví nějaká píseň nebo její klip. Dnes jich bylo kupříkladu několik, ale jedna byla jiná. Taková zvláštní, zajímavá. Nevím, jestli vás to osloví také, ale to nevadí.
V tom klipu jsou scény, kdy někdo zachrání někoho jiného. Ano – klip jako z amerického happyendu nějakého super velkofilmu. Když to prozkoumáte pozorněji, zjistíte, že to nejsou až tak nereálné scény. Ba dokonce, některé se opravdu stávají každý den (jako je v názvu písně). Nevím, podle čeho je název napadl, ale možná to bude mít něco společného. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 171 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 246 )Seděla jsem v letadle. Dva dny utekly jako voda a já si jen snažila v hlavě srovnat, co udělám. Radši jsem to vzdala a vytáhla knížku. Zanedlouho jsme dosedli na přistávací dráhu, byli odbaveni a já se vydala za vítající skupinkou hochů. Lukáš a jeho dva uličníci. Jsou to raraši, ale moc hodní. Přivítali mě, kluci si mě vzali mezi sebe a Lukáš mi vzal kufr. Lukáš moc nemluvil, věděla jsem, že si popovídáme až doma, ale kluci na mě hrnuli jednu novinku za druhou. Zdárně jsme se po vyčerpávající cestě autem dostali domů k Lukášovi a Míše. Číst dále...
[ 1 komentář ] ( 197 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 423 )<<První <Zpět | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | Další> Poslední>>