Velký den 
Probudila se do zasmušilého rána. Venku sice bylo nádherně, ale ona si byla nejistá. Někdo by to nazval zkráceně – čekal ji velký den. Měla hrát na koncertě na její oblíbený nástroj - klavír. Dopoledne proběhlo hladce. Všechno zvládala, rozdávala obvyklé porce úsměvů. Když se schylovalo k odpoledni, lepší pozorovatel by zjistil, že všechno už v pořádku není. Začínala být zaražená.
Když přišla domů, přemýšlela, jestli má ještě cvičit, ale rozhodla se, že už ne. Zdálo se jí to tak ohrané a přesto nedotažené. Měla čím dál větší strach. Za chvíli měl být čas k odchodu, proto se rozhodla převléknout a pomalu vyrazit. Oblékáním strávila alespoň třikrát více času než obvykle – byla tak nervózní, že se jí nic nedařilo. Poté, co splnila takto na první pohled jednoduchý úkol se vydala směr umělecká škola, kde se měl koncert odehrát. Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 162 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 235 )
Probuzení 
Slunce si dralo cestu přes lesy, louky, paseky a mýtiny. Sluneční paprsky se snažily dostat úplně všude, dodat všemu energii a pozdravit. Začínalo ráno, začínal nový den. Vše se začínalo probouzet k životu. I na jedné mýtině, kde bylo něco jinak, než obvykle. Ležely tam dvě osoby, jedna zabalená do deky a druhá, jako by ji hlídala celou noc. Obě spokojeně spaly. Teda do té doby. Číst dále...

[ 1 komentář ] ( 183 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 332 )
Pro Mooony - Nová práce (10) 
Probudila jsem se do zasmušilého pondělního rána. Víkend byl skvělý, plný zážitků. Vrátila jsem se do svých dětských let, s celou rodinou jsme se pořádně vyblbli. Rychle jsem vylezla z postele, otevřela okno dokořán a sedla si k němu. Když jsem měla pocit, že brzo nastydnu, přivřela jsem ho, spáchala ranní hygienu a převlékla se. Franco pracuje kousek od místa, kam mám nastoupit, takže jsme byli domluvení, že mě odveze. Scházela jsem potichu do kuchyně, právě včas. Nasnídali jsme se a vydali se na cestu. Franco mě vysadil asi dva bloky od místa, kde byla laboratoř. Rozloučili jsme se, domluvili se na odpoledním srazu a já se vydala. Našla jsem to rychle, vstoupila a zařadila se do provozu. Vše bylo předem domluvené,takže žádné komplikace nenastaly. Číst dále...

[ 5 komentáře: ] ( 199 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 410 )
Báseň o pivu 
Nadpis vás možná trochu vyleká, ale nebojte se. Před chvílí jsem se vrátila ze třídenní exkurze a mimo jiné jsme byli i v pivovaru. V protokolu je jeden z úkolů (cituji): "Slož krátkou báseň o pivu." Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 177 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 242 )
Co se vám honí hlavou? 
Takhle se jmenuje taková ikonka na facebooku, prostě jak se říká - status. No a mně se třeba teď honí hlavou moc věcí. Sedím v učebně informatiky a hlavně vymýšlím, jakou udělám koláž... Číst dále...

[ 1 komentář ] ( 203 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 364 )
Rozcestníky 
Asi jste už aspoň jednou v životě viděli při nějaké pěší tůře nebo obyčejné procházce rozcestník. Vždy je zobrazen různě. Buď ten pravý rozcestník – jako tyč se šipkami nebo šipky na stromě. Měli jste z toho radost nebo ne? Asi záleží, jaká ta trasa byla. Několikrát jsem zažila obrovskou radost, protože mě to ujistilo, že jdu správným směrem. Třeba při noční hře, u které jsem se ztratila, za nějakou loukou, na které značení nebylo vidět nebo prostě po delším úseku cesty. Pokud jsem šla špatně, navedlo mě to na správnou cestu. To asi znáte a víte, co tím myslím. Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 159 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 254 )
Pro Mooony - Nová práce (9) 
U večeře jsme si povídali, přece jen jsme se delší dobu neviděli. Franco povídal o své práci, děti se předháněly ve svých říkankách a Linda přizvukovala. Všichni pochvalovali večeři – přece jen česká klasika chutná jinak než francouzská vybraná jídla. To je taky jeden z důvodů, proč se na mé návštěvy tak těší. Když jsme dojedli, všichni pomáhali uklízet. Vždy, když jsem tady, mám pravý pocit rodiny. Soudružnost, ochota, láska a všechno, co k tomu patří jde úplně cítit ve vzduchu. Franco popadl Nicolase do náruče a šel ho vykoupat, aby ho mohl uložit. Bea si žádala mě, takže za chvíli jsem s ní udělala to samé. Před spaním jsem jim zazpívala nějakou českou písničku, u toho usnou vždy zaručeně. Číst dále...

[ 3 komentáře: ] ( 164 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 348 )

<<První <Zpět | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | Další> Poslední>>