[ 1 komentář ] ( 166 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3 / 385 )
„Hele, co to tam čteš, že mě nevnímáš?“
„Co, aha. Přemýšlím nad jedním citátem, co tu je. Poslouchej: „Jsou lidé, kteří nám vstoupí do života a rychle odejdou. Někteří však chvíli pobudou a zanechají v našich srdcích svou stopu. A my už nikdy, nikdy nebudeme stejní.“ (autor neznámý). Nepřijde ti to zajímavé?“ Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 178 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3 / 396 )
„Děkuji. Večer ti zavolám. Pozdravuj děti a manželku. Ahoj.“ Když jsem vystupovala, myslela jsem, že se rozbrečím. Ani jsem nevěděla proč. Snažila jsem se uklidnit a za chvíli se mi to téměř povedlo. Začala jsem se usmívat a zamávala Idě. Pokračovala jsem do své laboratoře. Když jsem tam přišla, odložila jsem si batoh, oblékla plášť a pokračovala ve své práci. Ale na mém stole něco leželo. Pomalu jsem k tomu přišla a zjistila, že to je bonboniéra. Byl u ní vložený lístek – „Promiň za včerejšek, asi je to na Tebe moc rychlé. Omlouvám se. R.“ Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 189 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3 / 261 )
„Milujeme ty, co nás odmítají, odmítáme ty, co nás milují.“
Tohle měla jednoho dne ve statusu na ICQ a rovnou z toho vzniklo zamyšlení na přání. Takže tady je . Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 183 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3,1 / 414 )
„Ahoj. Chtěl jsme ti přinést růže, vím, že je máš ráda. Jenže už měli zavřeno, tak aspoň kytička od nás ze zahrady. A koukám, že jsem udělal dobře. Jedny růže tu už máš – dokonce rudé. Nebudu se ptát, vím, že mi to pak stejně řekneš sama.“ Byla jsem k němu schoulená. Jen jsem se usmála a držela se ho. Až za chvíli jsem se rozhodla, že dokážu mluvit. Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 172 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3 / 253 )
Vždycky, když večer usínám v postýlce, ještě si v hlavě shrnuji celý den. Asi to znáte – jak jsem tohle mohla vypustit z pusy, tohle bylo krásné, tohle se mi nepovedlo… Někdy se mi potom špatně usíná, protože si uvědomím, kolik jsem toho udělala špatně. Jindy se mi naopak usíná s velice dobrým pocitem. A to obzvlášť v poslední době. Sice se mi třeba věci nepovedly, ale jiné mi udělají obrovskou radost. Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 152 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 2,9 / 357 )
Za dveřmi stál on a v ruce měl kytici růží. Překvapeně jsem na něho zírala.
„Chci tě pozvat do jedné restaurace na večeři a něco s tebou probrat. Tohle ti pak vysvětlím.“ Číst dále...
[ přidat komentář ] ( 150 zobrazení ) | trvalý odkaz | ( 3 / 401 )
<<První <Zpět | 30 | 31 | 32 | 33 | 34 | 35 | 36 | 37 | 38 | 39 | Další> Poslední>>