Avatar
Pro někoho obyčejné, běžné slovo. Pro jiného nedosažitelný cíl. Zná spíše jeho opak - nemoc. Nemoci jsou pořád, všude. Medicína jde dopředu, některé nemoci se jí podařilo vymýtit. Možná pomstou za to je nástup nemocí horších, nerozpoznaných a nevyléčitelných.
Číst dále...
[ 11 komentáře: ] ( 203 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 382 )Další téma blog.cz je Karel Gott.
Co napsat ke Karlu Gottovi alias Božskému Kájovi? Jsem trochu bezradná, protože ty světoznámé informace, jako kolik má dětí, že má manželku, kolik má ocenění a slavíků je všude. Co všechno nazpíval a že má rozsah přes tři oktávy taky není nic světoborně nového. Tak co mám psát?
Číst dále...
[ 3 komentáře: ] ( 208 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 368 )Tématem blogu.cz jsou peníze. Někteří lidé si myslí, že za peníze si mohou pořídit vše. Když říkám vše, opravdu vše. No ne, zamysleme se, jak nás k tomu společnost tlačí.
Číst dále...
[ 8 komentáře: ] ( 190 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 369 )Dlouho jsem nevěděla, co přidat nebo o čem psát. Pak mě to napadlo. Nové věci. Nevím, jak vy, ale já se nových věcí převážně bojím. Je jen málo novotin, které mě potěší, ale z většiny mám ze začátku strach. Co tak vím, nejsem na tom takto sama.
Třeba ve škole – nový vyučující. To opravdu nemám ráda. Zvykat si na jeho nové postupy, požadavky, styly zápisků, výkladů, intenzitu učení,… Zvyknu si většinou až okolo pololetí a na mých známkách to jde vidět. Je to pro mě těžké, zvykat si na někoho nového. Jednou jsme se to „snažili řešit“, ale bylo nám řečeno, že si máme zvykat. Na vysoké škole budeme profesory střídat pořád. Tak si tedy zvykáme.
Když poznávám nový kolektiv, také to není nejjednodušší. Téměř vždy je už nějak zaběhnutý a vy si připadáte nejen obrazně, ale i v reálu jako to páté kolo u vozu. Otrava, nebo snad ne? Na druhou stranu, kdybych se bála nových kolektivů, nikdy nenajdu partu kamarádů, které mám teď v oddíle. Takže to za to aspoň občas stojí.
Nové výzvy – hmm, to je téma na delší povídání. Kapitola sama pro sebe. Například samotný vstup do blogového světa, napsat první komentář a článek. Také po tomto překonání zjišťuji, že to stálo za to. Neříkám, že je to teď hračka, ale je to fajn.
Když dostanu nové věci, je mi tím naznačeno, že těch starých bych se měla vzdát. To je pro mě nejtěžší. Například mám otrhaného plyšového medvídka z dětství. Přestože mám jiné, nové a hezčí plyšáky, nedokážu se ho vzdát a má pro mě úplně stejnou cenu jako ty nové přírůstky. Na druhou stranu, můj starý ručník volá po výměně a tomu bych se zase tolik nebránila. Asi je to tím, že s medvídkem mám spojeno příliš mnoho příjemných věcí. Je v něm ukryto celé moje malinké dětství. Dítětem chci zůstat pořád, možná proto se ho nechci tak rychle vzdát.
Z nových věcí mám prakticky vždy aspoň malilinkatý strach. Často se ale změní v příjemné a již zaběhnuté věci či rituály. To víte, změny jsou nutné…
Jak to je s vámi a novotinami?
Pro: elisis-diary.blog.cz (vím, že poslední články jsou nic moc, ale někteří ví...)
[ 2 komentáře: ] ( 188 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 231 )Tak si tak jedu večer ze ZUŠ a se mnou do tramvaje nastoupí skupinka mladých lidí. Nejprve jim nevěnuju pozornost, ale protože jsou příliš hluční, zvednu zrak. Poprvé v životě jsem viděla kluka, který měl na každém prstě prstýnek. To, že některé slečny mají na všech deseti prstech prstýnky, ne že bych si zvykla, ale stává se. Ale kluk…
Pak mě to donutilo se nad sebou zamyslet. Hned jsem si ho zařadila do škatulky namyšleného borce, který rád machruje, střídá holky každou noc a je to šampón. Kde si ověřím, že to tak opravdu je? Vždyť co záleží na vzhledu? Často bojuji za to, abychom podle vzhledu neodsuzovali, ale sama jsem to udělala. Po chvíli mě z myšlenek vytrhl opět chlapec, jak rozebíral, kam se půjde opít. To mě utvrdilo v tom, že moc daleko od pravdy jsem nebyla, ale i tak.
Lidi odsuzujeme podle zažitých kategorií. Špatně oblečení lidé nemůžou být slušní, ti s titulem snědli půlku moudrosti, Romové jen kradou… Opak je pravdou. Znám tolik lidí, kteří by do těchto kategorií měli patřit a nepatří. Samozřejmě se najdou tací, kteří naprosto sedí, jenže to není pravidlem.
Proč odsuzujeme lidi podle zažitých kategorií a škatulkujeme? Čím myslíte, že to je? Stává se to i vám osobně?Je to snad něco vžitého, co je tak automatické, že si to vůbec neuvědomujeme? Napište…
P.S. Kdo jste viděli A walk to remember (Dlouhá cesta), možná si vzpomenete, že to tam také je. Pastor odsuzoval hlavního hrdinu, protože byl špatný a nechtěl mu dát šanci ukázat, že se chce změnit. Ale pak se změnil…
Pro: elisis-diary.blog.cz
[ 11 komentáře: ] ( 210 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 354 )<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 |