Avatar
za dalekým obzorem,
skrývá cizí země, neznámé.
Květy orchideje růžové
zavazí mi ve výhledu
pozornost svádí dopředu
slyším kapky deště
nebo zpěv mláděte?
To ptáček mluví na větvi
pohladí tím moji duši.
Dolíčky se utvoří,
ale přesto nestačí.
Přemýšlím a trápím se,
i když je to zbytečné.
V mysli bloudím po kraji
schovávám tajné poklady,
co mi nikdo nevezme,
snít totiž nezakáže.
V hlavě domek velký mám
s květinami tvoří ráj
vyběhnu pak do lesa
do toho mého sna.
[ 7 komentáře: ] ( 177 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 367 )Normálně něco tak osobního bych nepřidala, ale když jsem hledala, tak jsem zjistila, že jich existuje žalostně málo. Takže taková inspirace pro ostatní
. Pro naši zdravoťačku a vedoucí, co se nám dnes vdávala (jména vynechávám schválně).Milá ...
milý ...
hodně štěstí
též i dětí
ve Stezce rozšíří řady
donesou nové nápady
na hlídce se nebojí
rodiče poslouchají
ve škole ať se dobře učí
a z života poučí.
Číst dále...
[ 4 komentáře: ] ( 195 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 250 )zavolala kukačka
do tiché noci ta
že měsíc svítí překrásně
sladce, bíle, něžně, tiše.
Sedím sama na okně
v ruce mám šálek čaje
dívám se měsíci do tváře
kde nemračí se, nesměje.
Lidé city nehledají
do očí se nedívají
slzy setřít nechtějí
pláčí doma v ústraní
nikdo je tam nevidí
neposkytne objetí.
Jim to přesto nevadí
herci taky pracují
na city se nehraje
v uspěchané, zlé době.
[ 5 komentáře: ] ( 193 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 386 )Jak říká Vendy, jedna šuplíková.
Tma se vkradla
bez pozvání
nezeptala
zda-li může.
Člověk čeká na svítání
je marné jeho snažení.
Slunce zapadlo
kdy zase vyjde?
Až domeček z karet
zvládneme postavit
vyjde slunce
budem zas žít.
Na stavění však
sám býti nesmíš
dej prostor druhým
přijmi jejich dlaň
chce pomoct
ne ublížit.
Neboj se tmy,
slunce vyjde.
[ 6 komentáře: ] ( 189 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 256 )Věnováno lidem, kteří tu jsou pořád, když mám náladu filosofovat. A kteří se se mnou baví o čemkoli... Těch pár hlavních si to asi nepřečte, ale to nevadí. Toto vzniklo jen tak, skládáním slov do řádků
.„Láska, co to je?“
ptám se tiše tě
mlčky se tu na mě díváš
přemýšlím, co v mysli skrýváš.
Číst dále...
[ 4 komentáře: ] ( 203 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 362 )Tímto bych chtěla vzdát hold lidem, kteří básně píší. Děkuji jednomu svému kamarádovi, který mě k nim přivedl. Asi jste někteří postřehli, popř. víte, že psaní básniček dělám jen z nutnosti, když není jiné cesty. Poslední tři měsíce je to ale jinak. Ovšem, ze soukromého hlediska. Píšu sem tam básničku, kterou nezveřejním. Naučila jsem se do rýmů dávat své pocity. Tuto ale zveřejnit můžu, taková výpověď. Jen nevím jak to nazvat. Takže asi Radost.
Očička se jemně klíží
ruku ještě prohlíží
malá jizva na zápěstí
říká jak je život drahý.
Číst dále...
[ 5 komentáře: ] ( 192 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 395 )Možná Villonskou baladu znáte - je založena na protikladech. Mám to už uložené pěkně dlouho zase z jedné hodiny literatury. Nebudu více dodávat. Jen to, že se to nerýmuje, kdybyste to chtěli vědět.
Pravdy se bojím, leč ke lži odpor mám,
krb mi zhasíná, dřeva mám dost,
znám mnoho učených věcí, přesto nevím nic,
odpuštění znám, jen opravdově neumím,
na tváři se zračí úsměv, duše je ztrápena,
nenávidím, přesto miluji.
Mnoho umím, to důležité mi stále chybí,
na vrcholu, a přesto dole,
kráčím výš, povězte mi kam,
vadí mi jas, černobílou nemám ráda,
žiji krátko, nezbývá než život odhadovat,
nenávidím, přesto miluji.
Chci se prosadit, jen sleduji,
dotknout se hvězd, nechci létat,
jsem jednoduše čitelná, mám příliš protikladů,
chci žít v pohádkách, princové jsou na draka,
hudba mi není neznámá, učit se stále musím,
žít chci, ale už mě to tady často nebaví,
nenávidím, přesto miluji.
[ 6 komentáře: ] ( 214 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 391 )<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | Další> Poslední>>