Jeden den 
Začínalo pondělí. Den jako každý jiný. Vyšlo slunce, provoz ve městě se probudil, každý spěchal za nějakým svým cílem. Tady skupinka studentů spěchala do své školy. Někde bokem od ní do stejné školy pokračoval jeden kluk. Říkejme mu třeba Karel. Všiml si něčeho, co nevnímal nikdo okolo. Z pod oblaků kouře a jiných se dralo ven ostré ranní slunce. Zastavil se a díval se do té oslňující, ač ostré záře. Dav okolo ho upozornil na to, že tu není vhodné místo k postávání a dívání se na rudou zář v mracích. Přesto jeho pohled v mracích zůstal. Ten myšlený – vzpomínky.
Číst dále...

[ 11 komentáře: ] ( 235 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 255 )
Kloboučky 
Seděl na louce a pozoroval slunko. Zapadalo a na něho to působilo zvláštně. Vyvolalo to vzpomínky,bolest a zároveň naději. Neuměl to popsat, ale celkově vzato mu to dělalo dobře. Ona ho vyrušila. Nechtěla, ale stalo se. Opatrně přišla zezadu, sundala mu klobouk a sedla si vedle něj. Drželi se za ruce a dívali se spolu. Nemuseli nic říkat, a přesto věděli nad čím přemýšlí. Takové chvíle miloval. Byl sám sebou s tím, koho měl nejradši. Nemusel nic říkat a ona mu rozuměla. Na co slova. Začala být tma. Pomalu vstal, nasadil si klobouk, jí pomohl vstát a obléct svetr. Byli mladí, nebylo jim ani 20, ale na svůj věk toho stihli zažít dost. Pomalu šli směrem k vesnici. Když ji začali před sebou vidět, ještě si sedli do trávy. Ona se k němu schoulila, dávalo jí to pocit bezpečí.
Číst dále...

[ 1 komentář ] ( 181 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 234 )
Změna v životě baletky (3) 
Seděla na zemi u sebe v pokoji, trochu klidnější, hlavu měla opřenou o zeď. Prameny vlasů, které donedávna tvořily neproniknutelný závoj okolo její hlavy, splývaly po okrajích obličeje. Slzy zaschly a tváře jí nepříjemně pálily. Měla pocit, že hlava jí každou chvilkou určitě vybuchne nějakou hrozivou explozí. Nedokázala si zorganizovat proudy myšlenek, ale aspoň se zpomalovaly. Měla ho před očima, jeho úsměv, ta rozevlátá košile. Hlas plný zájmu jí zvonil v uších. Ne, musí na něj zapomenout. Vždyť, kdo ví, kdy ho zase uvidí. Ne, nebude přemýšlet a trápit se Robinem - Panem neznámým.
Přijel před svůj dům. Otočil klíčkem v zapalování, motor zhasl a kolem něj bylo ticho. Bydlel ve vesnici nedaleko města, kde pracoval v autodílně a před chvílí se od tam vrátil. Nedokázal vystoupit. Nevěděl, jestli chce potkat svého staršího bratra, který by se ho určitě zase ptal. Nechtěl se nikomu v ničem zpovídat. Je to jeho život. Unaveně položil hlavu na volant, který držel oběma rukama. Potřeboval se něčeho držet, neměl sílu. Místo toho, aby normálně pokračoval jako každý jiný den rovnou domů, chtěl se ještě projít, pročistit si hlavu. A rovnou musí narazit na tu vílu – Amélii. Číst dále...

[ 1 komentář ] ( 196 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 282 )
Noční procházka 
Opatrně odemkla dveře, vplula do tichého bytu a rožla světlo u sebe v pokoji. Pocítila úlevu, tento večer nebyl nejšťastnější. Však si za to mohla sama. Sundala si bundu, vrátila se ji uklidit do skříně v předsíni a sundávala ze sebe vrstvy oblečení. Venku končilo léto, bylo pozdě večer, a tak byla teple oblečená. Sundala mikinu, kalhoty a kráčela do koupelny. Už tomu nedokázala zabránit, myšlenky se vynořily.

Bylo pozdě večer, tma tmoucí a ona se vracela domů. Byla příliš zmatená, naštvaná, smutná. Těch emocí bylo moc, nedokázala je vstřebávat. Nepřemýšlela, kam ji nohy nesou. Nejela domů autobusem jako jindy. Šla – pěšky. Když se probrala, bylo příliš pozdě na cestu zpátky. Šla tmavou cestičkou okolo řeky. Její tep se zvyšoval, adrenalin narůstal. Rozběhla se slepě dopředu. Viděla nějaké světlo, které po chvíli zmizelo. Před ní na mostě projel vlak. Číst dále...

[ 1 komentář ] ( 209 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 368 )
Jeden kluk, který fotil 
Upozornění: Inspirováno skutečnou událostí, budu ráda, pokud mi napíšete svůj názor.
Věnování: Všem těm, kteří mě podporují a dodávají sílu nevzdát se.

Byl jeden mladý muž, spíše kluk, který strašně rád fotil. Nefotil dlouho, nefotil ani nějak zázračně dobře nebo vyjímečně. Fotil, protože ho to bavilo a přišel na to, že sem tam to i někomu udělá radost. Založil si na internetu svou galerii a tam začal přidávat své fotky. Trochu se za ně styděl, tak o své galerii nepsal mnoha lidem. Jen nejlepším kamarádům nebo těm, u kterých tušil, že se tam třeba občas podívají. Tak šel čas, možná se zlepšoval, možná zhoršoval, ale na tom nám nezáleží. Občas ho překvapilo, kdo o galerii ví a někdy se dočkal i komentářů na jeho adresu, že se fotky líbí. Byl z toho nadšený a bavilo ho to. Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 173 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 351 )
Změna v životě baletky (2) 
Když došla, spíše přiběhla, byla rozehřátá, a tak si sundala mikinu a přehodila ji přes větev svého oblíbeného stromu. No oblíbeného, celé tohle místo bylo její oblíbené, její útočiště a připadala si tu jako na jevišti. To znamená dělalo jí to dobře, cítila se příjemně. Odložila míč a začala se protahovat. Byla dost ohebná z baletu a pořád si to udržovala. Usmála se, jak u ní bylo vždy obvyklé a udělala předklon. Samozřejmě položila dlaně na zem. S dobrým pocitem, že se dokáže pořádně protáhnout procvičila celé tělo. Následovaly různé cviky, které zakončila mostem ze stoje a naposledy šňůrou. S úsměvem se zvedala, ale v prostřed pohybu strnula. Spatřila něco před sebou. Spíše někoho. Než stačila cokoli říct, dotyčný ji předběhl.
„Co tu děláš? Gymnastiku? Jinak teda ahoj.“, ptal se kluk, tak okolo 20. Neptal se jen z pouhé zvědavosti, z hlasu byl poznat i zájem. Chvíli se na něj dívala, pořád ve strnulé pozici zapřená rukama o zem, svýma oříškovýma očima a nedokázala odpovědět, dosednout nebo cokoliv udělat. Po takovéto na první pohled trapné chvíli se probrala, místo postavení dosedla zpátky do pozice šňůry a otevřela pusu. Po další chvíli ji zavřela, přesedla si na turka a pořád z něj nedokázala odtrhnout oči. Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 179 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3 / 110 )
Cesta s průvodcem 
Proč jsem na tom tak špatně? Tolik věcí do školy, tolik nároků, tolik povinností. K čemu je vlastně život, čeho si mám vážit? Je něco, čeho si vážit můžu?“Měla jsem příliš mnoho otázek a žádné odpovědi. Kdo by mi je taky mohl dát.
„A když ti dám odpověď, čeho si vážit můžeš, budeš si toho vážit?“ Leknutím jsem zvedla hlavu. Někdo mi čte myšlenky, které se mi bouří v hlavě? Podívala jsme se tomu dotyčnému do tváře. Byla unavená životem, strhaná, s mírnými vráskami, zkrátka tvář utrápeného člověka.
„Kdo jste? A jak víte, nad čím přemýšlím?“, zašeptala jsem tiše.
„Není to jedno? Dejme tomu, že jsem někdo, kdo by ti chtěl něco ukázat, aby ses mohla zamyslet. Je to spíš na tobě, jak se pak budeš chovat. Jestli se zamyslíš nebo to použiješ jako důvod vážit si něčeho. Jsi ochotná jít se mnou?“ Číst dále...

[ přidat komentář ] ( 166 zobrazení )   |  trvalý odkaz  |  $star_image$star_image$star_image$star_image$star_image ( 3,1 / 363 )

<<První <Zpět | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | Další> Poslední>>