Avatar
Ráno jsem se vzbudila a posadila na posteli. Přemýšlela jsem, co je za den. Pak jsem si vzpomněla a smutně se zahrabala do polštářů. Poslední měsíc jsem se každé ráno budila zmatená a poté zklamaná. Poslední měsíc jsem tady, v dětském domově. Byla jsem jako každé jiné dítě. Vyrůstala jsem ve spokojené rodině, ale stačí málo a změnil se mi život. Taky mě to donutilo dospět, na některé věci nahlížím jako starší a ne jako mí vrstevníci. V jediné věci mě to poškodilo, jsem zlobivější. I když si nemyslím, že je to o zlobivosti. Prostě potřebuju se s tím vypořádat, po svém. Co se stalo? Před měsícem mě sem dal můj otec, nenávidím ho. Nedokázal se smířit se smrtí mojí maminky, začal se opíjet a pak, abych mu nezavazela, mě šoupl sem. Schoulila jsem se do klubíčka a objala kolena. Celý poslední měsíc je na nic. Jediné, co mě drží jakštakš nad vodou, je můj jediný kamarád tady – Tomáš. Sice je o pět let starší, je mu 16, ale on jediný mě chápe, protože si prožil něco podobného.
Číst dále...
[ 7 komentáře: ] ( 185 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3,1 / 396 )Věnováno lidem, kteří tu jsou pořád, když mám náladu filosofovat. A kteří se se mnou baví o čemkoli... Těch pár hlavních si to asi nepřečte, ale to nevadí. Toto vzniklo jen tak, skládáním slov do řádků
.„Láska, co to je?“
ptám se tiše tě
mlčky se tu na mě díváš
přemýšlím, co v mysli skrýváš.
Číst dále...
[ 4 komentáře: ] ( 203 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 2,9 / 362 )Nácvik na státní maturitu. Téma z letošní generálky, 200-350 slov (já mám 347),útvar zamyšlení.
V dnešní moderní době 21. století se nám technika snaží vše nadmíru ulehčit. Máme výkonnější automobily, pohodlnější autobusy, doprava je zrychlena letadly a železnice pomalu upadají. Dokonce i komunikační bariéra se snaží na první pohled zmenšovat. Na dopis nemusíme čekat týdny, ale jen pár dní a telefonovat můžeme co hrdlo ráčí. A aby toho nebylo málo, máme i nové věci. Abychom ušetřili za telefon a dokonce viděli toho druhého, i když je na opačném konci světa, máme webkamery, které si můžeme zapojit na Skype. Pokud se nám zrovna nechce mluvit, můžeme chatovat přes ICQ, sdílet fotky na Facebooku, volat si odkudkoli pomocí mobilů a psát e-maily, abychom ušetřili za dopisní papír. Paráda, ne?
Číst dále...
[ 9 komentáře: ] ( 392 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 387 )Zjistila jsem strašnou věc, poslední díl jsem napsala před téměř půl rokem a od té doby jen slibovala. Strašně se omlouvám a tady to je. Nevím, jestli v tom nejsou zmatky a dějové posuny, ale snažila jsem se to kontrolovat ze všech úhlů. Přeji příjemné čtení a každá kritika mě potěší
. Díky za vaši věrnost 
.Micka sekla a Robin sebou trhl. Rychle se posadil a chytl se za tvář, ze které tekl tenký pramínek krve, mezitím kočka využila chvíle a zmizela v jiných dveřích. „Micino, tos fakt nemusela!“ zvolal do prázdna. Spustil nohy z postele a zasykl krátkou bolestí. Svoji kočku měl rád, ale toto ho přímo dožíralo. Vstal a došel do koupelny, kde si prohlížel, jak moc ho škrábla. Naštěstí to nebylo nic hrozného, co by nevyřešila náplast na jeden den. Důkladně opláchl obličej, rozcuchal téměř blonďaté vlasy hřebenem a chvíli se pozoroval. Normální, možná trochu běžnější světlovlasý kluk, který měl v létě téměř blond vlasy a modré oči jako studánky. Postavu měl vycvičenou a svalnatou z basketu, prsty trošku zčernalé z práce s auty. Někdy mu unikalo, co na něm slečny pořád vidí, ale raději to neřešil. Navlékl na sebe včerejší kanárkové tričko a košili, ale nebral si džíny. Dneska si vzal plátěné tříčtvrťáky, zdálo se mu celkem teplo. Po krátkém přemýšlení si ranku nezalepil, nebylo to tak hrozné a už se tvořil malý strup. Hodil do sebe snídani, přestože nebyl zvyklý a tím pádem mu to nedělalo dvakrát dobře, a zaklapl tiše dveře domu. Dnes nepojede autem, ale na kole, pročistí si hlavu. A kam že to pojede? Za vílou na plácek přece.
Číst dále...
[ 2 komentáře: ] ( 180 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 428 )Rekace na dnešní den ve škole...
Dnes jsem si více než kdy jindy uvědomila, jak jsou někteří lidé bezohlední. Nebo nevím, jestli jsem dnes byla přecitlivělá, a proto si toho tak výrazněji všimla. Začnu od začátku, proč mě napadají argumenty pro i proti.
Číst dále...
[ 6 komentáře: ] ( 196 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 399 )Tímto bych chtěla vzdát hold lidem, kteří básně píší. Děkuji jednomu svému kamarádovi, který mě k nim přivedl. Asi jste někteří postřehli, popř. víte, že psaní básniček dělám jen z nutnosti, když není jiné cesty. Poslední tři měsíce je to ale jinak. Ovšem, ze soukromého hlediska. Píšu sem tam básničku, kterou nezveřejním. Naučila jsem se do rýmů dávat své pocity. Tuto ale zveřejnit můžu, taková výpověď. Jen nevím jak to nazvat. Takže asi Radost.
Očička se jemně klíží
ruku ještě prohlíží
malá jizva na zápěstí
říká jak je život drahý.
Číst dále...
[ 5 komentáře: ] ( 192 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 395 )Ať žije olympiáda z ČJ. Téma - moderní Popelka, děj v 21. stol. 25 - 30 řádků. Snažila jsem se to pojmout jinak než ve všech těch filmech, až z toho vznikla takováto šílenost. Tak se prosím nesmějte moc, já za to nemůžu :-D.
Bylo nebylo, za devatero továrnami, městy a fastfoody bydlela v mrakodrapu Popelka. Byla to obyčejná 15letá dívka – tetování, piercing, obarvené vlasy a minisukně s ještě kratším topem. Přesto musela žít ve stínu svých starších sester, protože neměla i-pod jako ony. Její macecha jí dávala pořádně zabrat – musela za své sestry chodit do školy, psát za ně úkoly a vypracovávat důmyslné taháky. Jenže to nebylo všechno, musela také vařit na jejich každodenní párty a sklízet opilé kamarády.
Číst dále...
[ 8 komentáře: ] ( 218 zobrazení ) | trvalý odkaz |
( 3 / 380 )<<První <Zpět | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | Další> Poslední>>