Avatar
stydím se, že by mě snad možná vlna ruměnce totiž zalila.
Mluvit neumím, psát nechci, kreslit nesnáším,
posílám ti šňůrku not, to ti jen prozradím.
Jak s ní naložíš je věc tvá,
tady je instrukce letmá:
první skrývá melodii domova, objetí rodičů a lásku bráchů,
druhá nese poselství víry, morální hodnoty a etiku v ranečku,
třetí přátelství, čtvrtá potůčky, louky, lesy, pláně,
pátá mluví o ztraceném dětství, že už nejsi mládě.
V krabičce přikládám pomlky a houslový klíč,
jak s tím naložit dál, neprozradím, to už snad víš.
Nesou v sobě pocity o životě a vypráví s nadhledem,
co, no to už přece určíš ty, stáváš se jejich dirigentem.
To vše je pouhá zástěrka pro soukromý rozhovor s tebou,
ale i přesto nenacházím odvahu říct pravdu celou.
A tak ti možná brzy donesu další zbytečný dáreček,
kterému neporozumíš ty, ale já postoupím o krůček.
Možná za pár let, až se mi přestanou klepat kolena,
sdělím ti své pocity, bez strachu, osudu určena.
Ale to už bude asi zcela zbytečné a k ničemu,
zamknu své pocity na sedm zámků, přibiji závoru,
napíšu několik zbytečných povídek,
abych vypsala svůj tíživý zármutek.
Já vím, jsem ještě mládě nerozumné,
co z mravenců udělá slony velké,
až životem propluji k moudrosti,
třeba pochopím různé pocity.
A tak si korálky beru zpět, aniž bych ti je dala,
tobě by vlastně nic neřekly, jsem já to husa hloupá…
Čas plyne dál bez riskování a lítosti,
že bych se snad na tobě dopustila hlouposti,
jako kamaráda si tě uschovám navždycky,
anebo snad Bůh změní mé životní úmysly?
Komentáře
Elisis: A štěstí někdy vypadá jinak, než si my myslíme - takže pro mě štěstí může být i být svobodná, čas ukáže
Moc bych chtěla, aby se Ti všechna ta přání splnila, aby byla vyslyšena. Bohem, ale aby je vyslyšel také ON. Jestli slovy psanými nebo mluvenými.. uvidíš, jak se osud rozhodne. Jen si přeji, abys byla šťastná, to je to nejdůležitější :)
Avis: Kluse také mám moc ráda, ty hrátky se slovy, to je meta vysoká... Přečti si Racka, zajímavá hra a fakt dává těm písním hlubší rozměr. A co zamilovanost do prostého života?
Mimochodem děkuji za vyřčené pocity a celý komentář.Ah, Tomáš Klus. Moje srdeční záležitost. A Ninu mám též moc ráda...
Taky to na mě vyznělo tak, že se nám tu někdo zamiloval. :)) I když moje pocity z cizí (teď zrovna z té Tvé) tvorby mohou (a většinou také jsou) naprosto jiné, než jaké do slov (nebo třeba do tahů štětce :)) vkládal autor...
Moc se mi líbila. Tleskám. :)))
Kdybych měla pokračovat v tom, jak to na mě působí.. dodala bych, korálky si nechat aspoň u sebe, když se nedostanou k tomu, pro koho byly poskládány k sobě.
Mám svým způsobem ráda (svá) nevyřčená vyznání. I přes tu (s časem čím dál tím menší) naštvanost, že jsou nevyřčená...
Inspirováno Tomáš Klus - Nina ("Chci ti všechno říct a pak se někam schovat, třeba pochopíš, jak je těžké nemilovat..." ) - spíše má oblíbená píseň oblíbené postavy oblíbeného dramatu Racek (psala jsem tu o něm).
Mniška: Autor nikdy nepoví. Asi je to i tím, že poslední 3 básně jsem psala v rozmezí jednoho týdne. Nevím. A co vím, to nepovím. Asi
Kuji V poslednídobě, myslím, píšeš hodně o takových pocitech, jen přemýšlím o tom, zda jsou to Tvá tvůrčí slova anebo, jestli jsi opravdu zamilovaná, tak či onak, kdyby tu stál buď Tvůj živý anebo "jen" vysněný princ, myslím si, že bys ho něčím takovým dokonale dostala. Takový stud a přitom taková slova hodná obdivu a zalíbení. Zbytečné povídky? Spíš zbytečnýstud, ať skutečný nebo "jen" básničkový
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.