Avatar
Cestu snad stále hledám
sil se mi však nedostává
zabrat mi to všechno dává.
Kudy se mám teď dát
rozcestník snad hledat?
Dávno jsem ze své cesty sešla
indicie tam poztrácela.
Měla bych jít spát
(síly načerpat)
ale chci to dodělat
srdce nechat vyplakat.
Je mi tuze smutno
tolik věcí líto
vše bych jinak dělala
odpovědi hledala.
Nic mi nejde jako dřív
možná nejsem velký dříč
všechno je špatně, rychle se bortí
v rukách cuká mi, oči se klíží.
To „pam pam pam rim pim pam“
ztratilo se jako dým
snadné jako facka
v notách pouhá fraška.
Takoví prvoci, kytičky,
reakce, akce a prvečky
jiná liga proti notám
čeština se dávno vzdává.
Co mám dělat!
Kam mám jít!
Já nevím!
Prosím!
Psát eseje mi jde
ale taky trvale?
Děti pohlídat, jídlo uvařit
hospodyňka jak má být.
A studovat?
Co víc si přát.
Já nevím kudy kam…
Komentáře
Elisis: Děkuju moc. A ty víš, že to děkuju je opravdové a větší než jen slovo "děkuji".Z básně jde vidět, že se v sobě ztrácíš a snažíš se najít sebe samu, pokud jsem to pochopila správně. Berry, jsi silná holka a věřím, že to všechno zvládneš! Doufám, že je to jen taková chvilková slabost, která brzy přejde. Držím Ti palce i se školou, věřím, že to všechno dáš brzy do kupy! Kdyby si něco potřebovala, můžeš se na mě obrátit. I když nejsem zrovna ten pravý člověk pro rady, snad bych Ti dokázala pomoct. Vendy i Mniška použily ta správná slova, nevím, co víc dodat :) Snad se to brzy zlepší!
Vendy: Jsem trošku nešťastná ze školy... Děkuju moc Vendy, posílám takové vděčné objetí!
Mniška: Nejvíc mě bolí, jak ještě donedávna mi všichni říkali, přeháníš to se školou, budeš válet šunky. Ale já neválím, naopak, a čím víc se učím, tím méně umím... Najednou jsem si dnes všimla, že je podzim v plném proudu... A opět ho nemám na fotkách... Děkuju moc.
Mám vás ráda holky, i když jsme se nikdy neviděly. Však vy víte, jak to myslím, nemám pravdu...?
Myslím, že Ti rozumím. Nedávno jsem psala na blog jednu takovou úvahu, myslím v podobném duchu. Je zatím v rozepsaných, ale už brzy spatří světlo světa.
Nevím, možná je to podzimem, který dokáže do svých melancholických chapadel nejedny popadnout. Možná je to tím, že toho máš hodně a ty pospícháš, najednou nevíš, kudy kam. A možná proto máš jiný důvod. Kéž bych Ti mohla pomoci.
Zrovna nedávno jsem měla takový pocit, že život přestal mít smysl a taky jsem septala, kudy mám jít, přišlo mi, že jsem se někde ztratila. Doteď jsem ještě zmatená.
Ale věřím, že Bůh Ti prosvětlí tu správnou cestu dřív nebo o něco později, ale doufám, že to bude co nejdříve.
Život je někdy opravdu těžký, ale, jak píše Vendy, Ty máš tu sílu, proto nemám strach, že už by ses nezvedla na nohy. Teď se Ti to možná nezdá, když je slabá chvilka, ono senám to tak zdát ani nemá, smutek je těžký a pokouší Tě. Ale až až nastane chvíle, kdy si řekneš "dost, už nechci", tak to slunce v sobě najdeš.
Pokud by sis chtěla promluvit, nebo nějak pomoct, neboj se mi napsat. Jsem tu pro Tebe.
Vidím, že jsi moc smutná, Berry, jako by se toho na tebe moc navalilo a tys to přestala zvládat. Ale myslím, že to je jenom krize, která zas přejde...
Moc ráda bych ti nějak pomohla, zlatíčko, ale s učením ti asi nepomůžu, to fakt musíš sama.
Jsi šikovná holka, určitě to dokážeš. A když ti bude zle, vždycky je tu možnost, vtělit své obavy do básně, třeba takové, jako je ta dnešní.
Myslím, že pořád děláš pro sebe i ostatní hodně a věřím, že se ti to nějak vrátí.
Berry, hezký den!
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.