Avatar
Ale asi popořadě. Nevím, co dřív. Znáš mě od mala. Někdy s tebou mluvím, jindy ne, ale ty vždycky nasloucháš. Dohání mě to k šílenství! Já jsem tak netrpělivá, tak výbušná, tak cholerická. A ty? Jen čekáš, až mě to přejde, sednu si k tobě a povykládám ti, jaký jsem měla den. A i když jdu spát s horkou hlavou, nezanevřeš na mě. Ne poprvé, ne podruhé, ale i po sté jsi u mě celou noc a trpělivě čekáš. Hlavně že já svým přátelům vyčítám, jak mi neodpovídají na zprávy, jak se se mnou nebaví, jak mě ignorují. Vždyť se nemám co divit! Jsem více pokrytecká než kdokoli jiný!
Tak mi pomáháš a já ti ani nepoděkuju. Sama se cítím dotčeně, když udělám maximum pro někoho, na kom mi záleží a on si ani nevšimne. Ale já jsem horší. Očekávám, že pro mě spoustu věcí uděláš, jako samozřejmost. Jak jsem jen hloupá…
Každý den mi dáváš tolik dárků. Od nově složené písně, přes svazek překrásných květů až po úchvatné neopakovatelné scény. Beru to jako samozřejmost, ale lidem okolo tvrdím, jak jsem vděčná. Proč to dokážu říkat jiným, ale tobě ne? Proč v mysli vím, co ti povím, co ti chci pořád říkat, za co děkovat, ale když přijde na lámání chleba, prakticky tě ani nepozdravím. Jak ubohé…
Ne, nedívej se na mé slzy, patří mi to. Patří mi výčitky, jak se chovám nejen k tobě, ale i k mým přátelům. Víš co mi jeden teď řekl? Že jsem sobecká, a proto nechci vážnější vztah. Nejhorší je, že má asi dost možná pravdu. Neumím se k lidem chovat. Kamarádi? Snad. Něco víc? Nepředstavitelné. Ty mě znáš, víš všechno, než na to pomyslím, ale někdo jiný? Jsem uzavřená, samorost. Když mě něco trápí, nedokážu to říct na rovinu. Nedokážu uznat něco dobrého. Když něco chci, nedokážu jen tak za tím jít. Ale hlavně si nedokážu představit, že by mě měl někdo znát. Někdo cizí poznat, jaká jsem mrcha a ještě mě milovat, chtít být se mnou do konce života. Natož mít rodinu. Chápeš to? Já ne, tahle logika mi totálně uniká. Tolik se bojím bolesti. Tolik se bojím bolesti, že ji vyhledávám. Pořezané zápěstí, rozškrábaná ruka není problém. Přehluší to vnitřní prázdnotu, ale pálí jako čert.
Bolavé srdce totiž bolí nejvíc. Co ti to říkám, určitě to víš. Jak na tebe občas křičím a pak očekávám, že budeme dělat, jak se nic nestalo. Že mě obejmeš, utřeš slzy, pochováš a uložíš ke spaní. Jsem malé dítě, já vím. Mluvím už překotně, chci ti toho tolik říct, ale nemám slova. Jo, víš, na co myslím, ale já ti to musím říct. Chci klid. Ne kvůli sobě, to je fuk, ale nechci být protivná. Nechci zuřit na své nejbližší, kteří mě zatím neopustili, nechci být hnusná na tebe. Chci se schovat do tvé dlaně, jaks mi slíbil. Vždyť ty víš… To jiní nepochopí, než ty…
Tolika lidem jsem ublížila. Nejen tím, že jsem nic třeba neudělala, když se možná něco mělo, ale i zasáhla do jejich srdce ostrým nožem slov a činů. Nechci už ubližovat, nechci…
Chci ti říct, že vím, jak jsem chybující, nedokonalá, nenávistná, zuřící, nevděčná, protivná holka. Ale pořád doufám, že tvoje. Vím, že bez tebe jsem nic, i když to nahlas říkám velmi těžko a moc málo. Chci se naučit vděčnosti a nebrat věci jako samozřejmost, ale pokaždé je přijmout s novou radostí. A ty mě to učíš! Chci lidem říkat, koho jsem v tobě poznala a poznávat tě nadále. Chci s tebou mluvit vždycky, i když budu naštvaná na celý svět a zalezlá v tom nejčernějším koutě, protože ty mě i tam najdeš. Vím, že ti to všechno neříkám poprvé, ale nikdy jsem ti toho neřekla tolik. Chci se změnit, vážně chci, a vím, že ty bys to se mnou dokázal. Že jsi víc trpělivý, než si kdo dokáže představit Nechci být pokrytecká, chci být tvoje. Chci zase žít, usmívat se a předávat dál, co mám od tebe.Chci tě milovat a mít k tobě úctu. Chci znát všechno o tobě, máme si toho tolik co říct. Prosím, chyť mě a nepouštěj mě. Jsem paličatá a hrozná, ale prosím, nepouštěj mě, buď se mnou, prosím… Bez tebe jsem nic, s tebou jsem všechno. S tebou jsem princezna, královské dítě, však víš… Prosím… A děkuji, že mě ještě posloucháš, že jsi neodešel, že tu jsi. Teď budu poslouchat já. Nikdy jsem to nedělala, ale určitě mi máš toho tolik co vyprávět. Jsem zvědavá, chci toho tolik vědět… Ale nejprve mi povídej ty, já budu mlčet a snažit se naslouchat, to je přece důležité, není?
Komentáře
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.