Avatar
Ale pár slov...
Sedávám ke klavíru, už mi dneškem oficiálně skončil a mě je smutno. Obdivuji mladšího, kolik má talentu. Chtěla bych aspoň jednu pětinu, co má, ale on je líný. Je tak úžasný - hraje podle ucha, už tři roky hraje v hudebce a vlastně neumí noty, protože si to nechá jednou zahrát a umí to bez not... Třeba to pochopí, někam to dotáhne a já se budu chlubit, že jsem s ním párkrát hrála čtyřruč. To potopení do kláves, oči do stropu a prsty hrají samy. Tohle třeba není špatné. To, co hraju, totiž na netu není. Nějaká moderní hudba se může jít bodnout.
Začíná mi být úzko z posledního roku na střední, připadám si příliš malá na to jít na vysokou. Nechce se mi balit na tábor, jedna holka se samýma klukama. Ale má být hezky, třeba se vyspím pod širákem, spočnu, naberu sil... Hlavně budu v lese.
Přemýšlím nad životem, co bude dál, že mi je kolik mi je. Vše mě děsí, tak hážu lanka a spoléhám, že Nejvyšší si mě přitáhne za to pravé tam, kde mě touží mít. Spoléhám na to, jsem teď naprosto bezradná.
Je mi smutno po blízkém. Nejvíce se dozvíme, až ten člověk není. Snažím se více nahlas říkat lidem, že je mám ráda. Nechci, aby bylo pozdě. Zatím to moc neumím...
Těším se na maminku. Baví mě dělat věci pro domácnost, ale maminka je maminka. Třeba udělá fazolový guláš. S papiňákem ještě neumím...
Zlepšila jsem se. Nic se neobarvilo - brácha nemá růžovou košili od mého ručníku, nic se nesrazilo. Jen zítra nespálit žehličkou košili a budu spokojená.
Jsem ráda, že jsem velké dítě a že mám tu nejlepší rodinu, kterou si můžu přát. Jsem vděčná Stvořiteli, že jsem. Nevím proč, ale... Třeba se to včas dozvím.
A teď honem do hajan.
Až uvidíte slečnu, co lozí po patnícíh s čelenkou, květinkou, balerínkách i na podpatcích, podkolenkách a sukni, ťuká si rukou klavírní skladby do stehen a září jí z očí vděčnost, dost možná jste potkali mě. Vidíte, není tak těžké si najít chvilku vděčnosti... Asi proto dělám i obličeje na děti a cítím se s nimi dobře. Jsou jednodušší, jako já.
Komentáře
cenzura: Co nadělám s pampeliškami, když jsem byla focená až mnoho hodin od jejich upletení (s prosíkem). Úplně jsem zapomněla, že je mám na hlavě
. Děti jsou upřímné, však i v Bibli je - hleďte na víru maličkých...Vendy: Já s papiňákem zápasím, neb mám problém mu vůbec nasadit víko, takže toto privilegium nechávám plně mamince (ona na mě zase začíná nechávat pečení
). Děkuju moc Vendy za všechno...Mniška: Nikdy není pozdě začít
. Například já teď zápasím s kytarou - umím pár akordů - tolik na to, abych zahrála dost trampských písniček, ale nějak z nich tu písničku neumím stvořit, tak bojuju (ať žijí samoukové :-D). Ale samý problém mám i s klavírem, takže třeba ten problém bude banální s rytmem . A ano, jsem dítě - totální na 100 % Díky za tu poslední větu, s ní jen souhlasím. Osobitá? 
Elisis: Tak vysoká ještě rok počká, ale stejně mě tento rok tak příšerně děsí, že víc to snad nejde... Ale dost možná mi vyjde roční stáž na oboru, který chci studovat, tak to bude zpříjemnění, na které se těším
.Obdivuji naprosto všechny vášnivé hráče na klavír. Je to pro mě umění, které se asi nikdy nenaučím a nepochopím jej, ale miluju klavírní skladby a ještě víc miluju, když se můžu ponořit do jejich znění.
Myslím si, že Mniška to dokonale vystihla. Jsi chytrá, laskavá, dovedná, snažíš se vidět svět v tom lepším světle a všem jej takto ukázat a to z Tebe dělá dospělou dívku se srdcem dítěte a takoví lidé jsou vzácní
Myslím si, že můžeš být klidná a vkročit na vysokou a neboj, Tví blízcí Tě v tom podpoří a my jistě také Moc pěkná veselá fotka, kterou jsi prozářila Svým úsměvem
Doufám,že si užíváš prázdnin, že tam moc neprší a že jsi bezvadně odpočatá!
Zapomněla jsem říct, že ta fotka se mi moc líbí, jsi prostě taková osobitá :)
Tak teď již konečně vím, co znamenáto slovo "lozit" (děkuji Berry, děkuji Vendy). Moc hezky píšeš o hře na klavír a skoro začínám i litovat toho, že jako malá jsem to vzdala.
Jinak si myslím, žejsi dospělejší než si myslíš, možná než si spíš snažíš připustit. Možná chcešbýt pořád dítětem a bojíš se nebo nechceš být dospělou. Ale podle mého můžeš být zároveň dospělou se srdcem dítěte a taková si myslím i jsi. Jsi chytrá, zkušená, šikovná a přitom máš na svět takový líbezný dětský pohled. Nemusíš se ničeho bát. Řekla bych, že jsi připravená. A i kdyby sis tím nebyla jistá, s Bůh Tě na všechno připraví. S tímhle vědomím přece nejde mít strach :)
P.S. máš hezký úsměv
Domácnost zvládáš, a aspoň sis vyzkoušela, co to obnáší. Takhle naplno, myslím...
Jseš šikovná. Papiňáku se neboj, jen když moc hvízdá, tak ztlum plamen. A neotvírej hned, nech chvíli odestát. Já vždycky počkala a pak zkusila povolit víko - když šlo odklopit, bylo to dobré, když drželo, ještě jsem počkala. A vždycky jsem u toho stála v mírné vzdálenosti... A zatím jsem se neopařila.
Ale jestli se papinu bojíš, tak v něm nevař, polévky se dají uvařit i v normálním hrnci, jen maso se vaří déle. Stejně na spoustu věcí přijdeš sama, vlastní zkušenost je k nezaplacení.
Někteří lidé nám náhle chybí a chybět budou. A těžko nás utěší vlkyplky, že takhle to v životě chodívá...
Když budeš na své blízké myslet, ať živé nebo odešlé, znamená to, že tu stále jsou. Ti živí skutečně, ti odešlí aspoň v myšlenkách.
A užij si prázdnin, Berry, určitě ti bude fajn v čistém lese s čistými myšlenkami.
Berry, děti jsou spíš přirozenější než my starší, protože to co cítí řeknou a vůbec se s tím nepárají. Co na srdci, to na jazyku. To nám chybí a pokud ne, tak nemáme tolik taktu to říci správně a způsobíme tím mnoho bolesti.
Léto... trochu se ho děsím, trochu se na něj těším.
Snad Ti vyjdou prázdiny a pořádně si je užiješ a načerpáš plno sil do dalšího školního roku.
Vím, že jsi šikovná slečna v domácnosti, však si tě taky chválí a třeba o tom ani sama nevíš.
Tak hodně zdaru a žádný úraz o prázdninách.
P.S. škoda, že ty pampelišky jsou už takové seschlé
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.