Avatar
Proč tolik starých lidí má pocit, že je mladí odepisují, místo aby využívali jejich moudrosti a zkušeností?
Odepisujeme staré lidi. Že ne? A upozorňuje nás snad společnost, že bychom měli za svými prarodiči jezdit, věnovat se jim? Ne, pouze je bere jako historické exponáty při vzpomínání na doby minulé a kasičku pro svá vnoučata. Co si tak pamatuji kampaň na stáří, tak asi pouze „Přemluv bábu“, která také upozorňovala na pouhé přemluvení kvůli volbě politické strany. A to je vše, s tím se spokojíme? Žádné čerpání zkušeností? Proč taky, jen musíme prarodičům vysvětlovat, jak se zachází s tím novým mobilem, co dostali, nebo jinou technikou a tím pádem máme pocit, že oni nám nemůžou nic předat, když žijí v minulém století a nejsou schopni přejít na moderní techniku.
O kolik ale přicházíme. Vyčteme snad z kuchařek recept na výborné buchty? A že nám u babičky vždycky tolik chutnají. V tom je zakořeněná zkušenost. Nevím, jak vy, ale já jednu svou babičku velmi obdivuji, jak umí šít a háčkovat. Kolikrát se domluvíme, že o letních prázdninách sednu a naučím se to, ale povedlo se pouze jednou. Jak neviditelně zaštepovat ponožky vás totiž žádné knihy také nenaučí. Ale asi si říkáte, k čemu nám to je, když si za 10 korun koupím nové. Já jsem ale hrdá a babičku obdivuji, jak nám to vždy spraví.
Pořád máte pocit, že staré neodepisujeme? Možná nestíhají dnešní techniku, ale to neznamená, že nemají vědomosti a nezáleží jim na nás, vnoučatech. Jsou schopni udělat cokoliv a myslí to vždy dobře. Proč tedy s nimi netrávíme tolik času. Vás snad nepohladí, když vás prarodiče pyšně pochválí? Když si můžete od neustálého přemýšlení odpočinout manuální prací? Pomoc na zahrádce prarodiče jistě ocení, stejně jako pomoc s umytím oken či obyčejnou návštěvu: „Ahoj babi, jak se máš, tady jsem ti něco dovezla, co jsem pekla, ochutnej.“
Mají svoje mouchy, jako každý člověk, a oni to ví. Ale když s nimi nebudeme mluvit, budou je jen tušit. Á propos, nezapomínejte, že i vy budete mít jednou děti a vnoučata. Budou se k vám chovat tak, jak se chováte vy k vašim rodičům a prarodičům. Jablko totiž nepadá daleko od stromu a chování je největší učitel.
Komentáře
Moc pěkný článek. Doufám, že si jej hodně lidí přečetlo. Nebo spíše, hodně dětí? To by asi bylo výstižnější. Mluvím zrovna o dětech daných prarodičů. Většina si totiž myslí, že tzv. patří do starého železa. Jak říkáš, už od nich prostě nic nepotřebují, nic se nenaučí. A přitom jim můžou předat tolik zkušeností, jen kdyby trochu vnímali. Moje babička třeba výborně peče a když ji pomáhám, zároveň se učím. Je škoda, že mamka v tom oblibu nenašla Prababička uměla nádherně plést a háčkovat. Sestře upletla svetr a mě ponožky, ale bohužel už nevím kde skončily, to mě hrozně mrzí ...A to, že zrovna neovládají moderní techniku? Od toho jsme tu zase my, abychom je to naučili. Že jsou o řádku let starší hned neznamená, že také nemají touhu něco nového zkusit, ale někteří bohužel nemají tu trpělivost a to je škoda.
Pak je tu zase něco dalšího, jak už přede mnou bylo zmíněno. Ne všichni staří lidé jsou vlídní. Ale není to třeba proto, že je odepisujeme? Ku příkladu chtějí zrušit (nebo se to už zrušilo, nevím) slevu pro důchodce a děti na MHD.
(Jenom musím také podotknout, že důchodci, co vidí slevy, umí být pěkně nevrlí).
Vendy: Samozřejmě, že látání je vidět, ale tak úhledně. Přesně jak říkáš. Naprosto s tebou sohulasím. Výhodou je, že jedni prarodiče bydlí ve stejném městě, ale ti druzí dále a vídám je méně častěji
.Mniška: Války budou vždy, ale teď je to ztížené propastem vědomostí...
Tohle byl vážně skvělý článek, u spoustu věcí jsem si musela říct "tak, teď jsi na to kápla". Ale stejně jako Vendy, vím, že ne všichni staří lidé jsou tak zlatí, v Ústí už jsem jich poznala několik, kolik je přímo zlých na ostatní lidi. Když se to tak vezme, znám osobně více nepříjemných starých lidí, než těch příjemných a u některých z nich to opravdu vychází z jejich povahy, než z toho, že by byli prostě staří. Tím samozřejmě nechci potopit to, co jsi napsala, protože já s Tvým článkem souhlasím. Všichni dovedou být příjemní i nepříjemní, jak staří, tak mladí, nemůžeme zevšeobecňovat. Jen bych řekla, že je ta nevraživost občas dost vzájemná, mládež občas shazuje ty staré "nemotory" a staří zase nesnáší ty abscese mladých a různě si stěžují na moderní dobu a moderní mládež, kterou háží do stejného pytle. Je to prostě vzájemná záležitost, taková neviditelná válka, řekla bych.
Jinak mimo mísu, jsem se Tě chtěla zeptat, jak ses rozhodla s tím srazem. Ráda bych to totiž věděla do čtvrtečního večera, jestli mohu prosit. Děkuji!
Berry, poprvé nevím, co napsat do komentáře, protože naprosto souhlasím.
V mnohém máš pravdu. Staří lidé prostě nejsou v módě. Staří lidé jsou jen jako vděčný objekt nadávání na důchody, důchodce, chování důchodců, důchodové reformy. Případně, jak jsi zmínila, Přemluv bábu. (To byl opravdu šot, který mě hodně popudil).
Nedělám si iluze a vím, že hodně starých lidí je nevrlých, protivných (a nevím, jestli to je proto, že jsou staří a unavení a nešťastní, nebo je to proto, že jsou a vždycky byli zlí, závistiví, jedovatí a zapšklí).
Leč, jak sama říkáš, jsou lidé, od kterých se dá hodně naučit. Příklad se zalátáním ponožek mluvil za všechno. Moje máma látala ponožky a byly vždy pěkné (i když zalátaná místa bylo vidět, samozřejmě, látání však bylo pravidelné a úpravné). Když to zkouším já, techniku sice znám, ale vypadá to docela katastrofálně.
Ale to je i spousta dalších věcí.
Je dobře, že jezdíš ke své babičce. Nejde totiž jen o to, že ona ti má co dát, ale i o to, že se díky tomu necítí odstrčená a izolovaná, že má pocit, že je ještě něco platná a že ji máte rádi.
Protože stáří samotné je hrozné, ale stáří a opuštěnost, to je zlé.
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.