Avatar
Obě dámy se převlékly do svých oblíbených letních šatečků. Anežka si oblékla světle modré kostkované šaty s širokými ramínky a její maminka, Kristýna, červené tričko na ramínka a sukni s kšandama. Už jen čelenky do vlasů a jako pravé spiklenky cupitaly bosé dolů ze schodů. Opatrně překročily dva ležící sourozence ve spacácích, otevřely dveře na verandu a vpustily tak světlo a čerstvý ranní teplý vzduch na další skupinku kamarádů, kteří usnuli u nočního filmu. Popadly velký pytel a začaly sbírat odpadky – sáčky od chipsů, pecky od třešní, brčka, špejličky. Nanosily všechno nádobí do myčky, všechny skleničky, lžičky, nádoby od limonád a čajů, tácy ze chlebíčků a buchet. Byl to strašně zvláštní pocit, sklízet to všechno a tiše našlapovat okolo spících přátel, ale jedno věděla 100%. Byla šťastná a nebyla sama, měla tam své přátele, kteří ji už pěkně dlouho drželi nad vodou. Kteří byli u všech důležitých okamžiků jejího života. Konvice čajů se dovařily, stůl se prohýbal pod různými dobrotami, od jogurtů přes ovoce až po pečivo a sýry. Malá Anežka začala obcházet spící kuličky a tichým breptáním „vstávat“ se všichni probouzeli do teplého letního dne.
Po bohaté snídani a pár hrách museli všichni odjíždět do svých domovů. Kristýna s Anežkou stály ve dveřích jako malované obrázky a mávaly posledním odchozím. Po návratu do obýváku se jaly uklízení. Byla neděle, takže poslední den bez tatínka a manžela. Chtěly vše dát do původního stavu a tatínka překvapit. Celé spodní patro jejich rodinného domečku byl obývák propojený s jídelnou a kuchyní do jedné místnosti. Jakmile se nádobí lesklo zpátky v poličkách, hračky v krabicích, ubrusy vyprané a ve vázách čerstvé květinky od Anežky, bylo už pozdní odpoledne. Anežka s Kristýnou dohrávaly pexeso a malá slečna začínala být po celém dni unavená. Posouvala si čelenku ve vlasech, až si ji sundala a táhla maminku do houpací sítě na verandu. Obě se uvelebily a nastavovaly tváře vánku podvečerního vzduchu a pozorovaly zapadající slunce. Byly tak unavené, že nezaslechly tiché šramotění klíčů ve dveřích a Anežka v maminčině náručí plné bezpečí usnula.
Kristýna ucítila na své tváři něžné prsty, které tak dobře znala. Leknutím otevřela oči a radostí málem vypískla. Skláněl se nad ní její milovaný, který ji políbil na čelo a vzal do náruče jejich malý poklad. Odnesl Anežku do postýlky, pomohl jí převléknout do pyžamka a vrátil se ke Kristýně. „Neměls přijet zítra?“ ptala se Kristýna, když její muž přišel zpátky za ní dolů.
„Měl, ale přece nebudu nechávat své dvě princezny dlouho samotné.“ Políbil Kristýnu opět na čelo a pokračoval: „Užily jste si to s přáteli?“
„Ano, a jak. Všichni se divili, jak Anežka vyrostla, naposled tu byli, když se začínala převalovat. Což je více jak 4 roky.“
„Moc jsem se na vás těšil.“
„To je dobře. Musím ti něco říct - bude nás o jednoho víc.“
„Vážně?“ Kristýna jen nadšeně přikývla a už se vznášela v manželově náručí, který si ji odnášel do jejich království plného lásky, kde princezna vznešeného krále s královnou už nebude vyrůstat sama.
Komentáře
Elisis: Jé, děkuju, ty víš jak potěšit, vážně
.Tvé krásné příběhy, plné citu, lásky, úsměvů, radosti ... Takto bych si představovala svůj budoucí život. Opravdu se ti to moc povedlo. Vůbec mi nevadí, že tam není žádný zvrat, bolest, pláč. Ukazuješ nám svět z toho lepšího světla
Knížku s takovýmito příběhy bych si určitě ráda přečetla
signora: Jéé, a díval by se na to někdo?
Lucerna: Ale dokázala. Stačí se naladit a popustit fantasii.
Moc děkuji za takové komentáře, ani jsem to nečekala...
Uf, je to krasne, plne citu.. Nieco pri com obdivne ostanem stat a zataji sa mi dych s vedomim, ze nieco take by som napisat urcite nedokazala :).
Krásné, něžné a procítěné. Je to jako začátek scénáře krásného romantického filmu.
Mniška: Jé, děkuju. Já si říkala, že vás to nebude bavit, že je to moc "sladké". Já si taky říkám, kam na to chodím, ale hold.... Ano ano, maminka nejsem, jen s dětmi dělávám
Děkuji, jsem opravdu ráda, že to plní účel a rozjasní chvilku, přestože je to dost možná utopie (ale já si myslím, že ne)Ty oplýváš tak kouzelnými představami! Úplně se divím, kam na ty kouzelné chvíle chodíš, zvláště když vím, že ještě nejsi maminkou (že?:)) vím, že máš ráda děti a i zde se promítá Tvá láska k nim. I tak, umíš vytvářet idylické a kouzelné chvíle. Vždycky je to pro mě pohodové čtení, které mi naplní srdce něčím krásným. Krásně se čtou Tvé povídky prosvětlené láskou.
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.