Avatar
Autor: Romain Rolland (přeložil Jaroslav Zaorálek)
Nakladatelství: originál Albin Michel, Paříž; překlad Melantrich, Praha
Rok vydání: originál 1928, překlad 1984
Ilustrace: Zdeněk Brdlík
Obsah: Kniha vypráví o upřímné a čisté lásce dvou mladých lidí v průběhu 1. světové války. Petr je synem soudce, bratr šel uvědoměle do války mnohem dříve a nepovinně a Petra to samé čeká. Lucie je naopak z chudých poměrů a pracuje jako výtvarnice, což reálně znamená dělání kopií slavných uměleckých děl a malování portrétů nebožtíků. Poprvé se setkají při poplachu, kdy se letmo chytnou za ruku, ale téměř se nevidí. Až jednoho dne, kdy Petr Lucii různě hledá, ji spatří v parku a začnou se tam pravidelně scházet a poznávat. Čím víc Petr Lucii poznává a její problémy, hledá opravdový smysl života a k Lucii se zcela upíná. Jejich láska roste a tráví spolu stále více času, až uvažují o svatbě či nějakém posvěcení jejich lásky. Jenže jejich štěstí je zkráceno společnou smrtí při návštěvě chrámu na varhanním koncertu, kdy jsou zavaleni, protože chrám je bombardován.
Úryvek: Lucie se bouřlivě zdvihla a padla Petrovi kolem krku:
„Ty odpusť! Ty!“
A jejich ústa splynula.
Oba potřebovali utěšovat jeden druhého. Třebaže si to neřekli nahlas, myslili si: Ještě štěstí, že zanedlouho umřeme! Nejohavnější by bylo stát se takovými jako ti lidé, kteří jsou tak pyšní, že jsou lidmi, že mohou ničit a páchat hanebnosti…
Dotýkajíce se rtů a hladíce se řasami, hroužili svůj pohled jeden do druhého, usměvavě a s něžným soucitem. A nemohli se nasytit toho božského pocitu, nejčistší formy lásky. Konečně se vytrhli ze zaníceného pohlížení do sebe. A Lucie, s očima již zase rozjasněnýma, znovu uviděla lahodu nebes, rašících stromů a vonných květů.
„Jak je to krásné!“ řekla.
Hodnocení: Nejprve mě kniha moc nebavila, protože i když je velice útlá, jsou zde moc dlouhé popisy a až filosofická pojetí. Postupem jsem se však začetla a prožívala s hlavními hrdiny jejich čistou lásku a radost z každého setkání. O to více mě překvapil takto nešťastný a zároveň šťastný konec.
Komentáře
cenzura: No, to teda... :-DMniška: Jojo, taky jsem o tom přirovnání četla.
Avis: Vítej, ráda tě tu vidím
. Já to vždycky, skoro, nějak dočtu, ale občas mám nutkání přelistovat, to je pravda.Vendy: Taky se k některým věcem vracím a pak jim více rozumím nebo se mi více líbí. To je kouzlo knih.
Taky jsem ji četla - a přišla jsem jí na chuť až po druhém přečtení. Vidíš, mohla bych ji oprášit a přečíst znovu...
Ahoj, po dlouhé době se ozývám.. ;)
Já jsem o téhle knížce ani neslyšela, natož abych jí četla, ale tvoje recenze mě navdanila... Jednou, někdy, až tuhle knížku uvidím, určitě po ní šáhnu a přečtu si jí. Ale možná mě odradí ty dlouhé popisy, pár knížek jsem už takhle odložila. :(
Tu miniknížečku znám, nečetla jsem ji, ale nejen sestra mě navedla k tomu si ji přečíst, ale vlastně i ty. Hodně se to přirovnává k Shakespearovi a jeho Romeu a Julii. A ten úryvek se mi také velmi zamlouvá
Znám tuto knížku a je zajímavá. Rozhodně, kdo ji nečetl, tak bych mohl doporučit
Vložit komentář
Vyplňte formulář níže a přidejte váš vlastní komentář.