Tento článek tu byl v únoru 2020, ale samotná záhlavíčka ne – nešla nahrát. Od té doby se mi tu moc nechtělo chodit. Můj koutek nevypadal dle mých představ. Dnes jsem udělala miliontý pokus. A ejhle – funguje! Tak tedy – pořádně. Zatlačuji slzu. Tenhle koutek potřebuje Islandí záhlaví víc než kdy jindy, aby mi připomněl, jakou wonder-woman jsem byla a být zase mohu. Nahlédnutí do minulosti, které ukázalo budoucnost a ujasnilo, co mě v životě ne-těší. Nevím, zda kdy dokážu stoprocentně pochopitelně vysvětlit, proč se k tomu měsíci života tak vracím, upínám, čerpám, žiju… Není to žití minulostí. Je to náboj. Snad jednou slova mít budu 🙂

Řekla bych, že jsme to všichni čekali a co jiného by se tu mělo objevit, než vzpomínání po roce na loňské sněhové dobrodružství. Moje loňské doma se sněhem, horami, samotou, polární září a záchodovým výhledem. Tradičně, hlasujte, co si připomeneme zase za rok 🙂