Název knihy: Svět bez rakoviny – příběh vitaminu B17 (World without cancer)
Autor: Edward Griffin
Nakladatelství: Mladá fronta a.s., Praha
Rok vydání: 2011, 1. vydání (překlad 2. vydání z roku 1997)
ISBN: 978-80-204-2517-1, 384 stran
Obsah: Autor je vědec a spisovatel a snaží se propagovat účinky vitaminu B17, jakožto potravinového doplňku, který má vyléčit a působit i jako prevence vůči rakovině. V první části knihy popisuje účinky B17, jeho objev, důkazy z jiných kultur, vliv potravy na zdraví, jak se dělají vědecké pokusy, jak ty jejich byly shazovány ze stolu. Proč nejsou metodou lege artis, jak jim všichni ubližují a jak si je musí lidé vyhledávat sami. V druhé části knihy popisuje farmaceutický průmysl, kde začíná u Hitlera a dalších mafiánských skupin. Ač jsem se snažila, tímto jsme se už prokousat zkrátka nedokázala.
Ukázka: Kapitola čtvrtá – Rozhodující pokus
V odlehlých zákoutích Himaláje, mezi západním Pákistánem, Indií a Čínou, je malé království zvané Hunza. Jeho obyvatelé jsou světově proslulí svou dlouhověkostí a zdravím. Stařešinové z Hunzy tvrdí, že se často dožívají více než sta let (i když někteří pozorovatelé odporují, že přehánějí, protože vysoký věk je symbolem moudrosti). Bez ohledu na jejich opravdový věk lékařské týmy z okolního světa, které toto místo navštívily, podaly zprávu, že v Hunze se nevyskytuje žádná rakovina.
Vlastní názor: Knihu jsem si půjčila náhodou, když jsem sháněla onkologické knížky na zkoušky a byla v regálu vedle nich. Samozřejmě mě název oslovil, začetla jsem se ještě týž den místo učení a vytvářela si postupný despekt. Navíc jsme se o tom v té době i bavily s kamarádkou medičkou, která na B17 a její klamstvo psala článek. Nemohla sehnat žádnou studii, jen že nefunguje. A když jsem četla autorovo vysvětlení, proč tomu tak je, měla jsem pocit, že čtu ublížené vzdechy. Některé příběhy dokazující účinek mi přišly nereálné. Aby bylo jasno, dávám prostor zázrakům, nepopírám, že jídlo je mocná zbraň, ale nějak nevěřím té filosofii, že rakovinu vyléčíme papáním jader meruněk. Jedovatých. Bez vedlejších účinků. A názory autora, jak onko průmysl je jen mašinérií na peníze. Když očividně nikdy nebyl s onko pacientem a ani neví, čím se ozařuje při radioterapii. Tím zabil mé poslední zbytky snahy ho neodsuzovat před dočtením. Některé části knihy bych i věřila, že v tom roce 1997 a dřív (okolo roku 1970 prý 1. vydání) v době napsání platily. Ale jsme o mnoho let dále. Uf. Dlouhý názor. Ale tu kontroverzi to ve mně vyvolává už jen proto, že se v okno věcech snažím začít pohybovat. A že jsem byla v době četby na konferenci onko lidí, kteří se snaží pomáhat. Ano, jsou závislí na penězích farma průmyslu. Ale zkrátka si nedovedu představit, že by tolik lidí dělalo rakovinu uměle, aby si jakože vydělaly. To znám pohodlnější a méně emotivní a jednodušší způsoby…
https://www.instagram.com/p/BuWzx-KHJEK/
Jo, ten den, kdy jsem přečetla většinu, byl hezký. Povídání o stáži na Islandu, práce a práce, která mě baví. I když vyčerpává. Ale vidím v ní smysl!