Název knihy: Zdislava a ztracená relikvie (Hříšní lidé Království českého)
Autor: Vlastimil Vondruška
Nakladatelství: MOBA, Brno
Rok vydání: 2003, 2. vydání
ISBN: -, 286 stran

Obsah: Oldřich se svou těhotnou manželkou Ludmilou, panošem Otou a zasnoubeným vojevůdcem Divišem jedou k Havlovi z Lemberka na velkou slávu – vysvěcení trnu z Kristovy koruny. Relikvie relikvií. Havel si dobře pamatuje, jak správně vyřešili zločin v johannitském řádu, který štědře dotoval, a tak si ho váží, důvěřuje mu a svěří mu k vyšetřování několik záhad, které se okolo relikvie dějí. Na první pohled souvisí 3 případy spolu, na druhý se zjistí, jak se snaží některé věci lidé jen svést dohromady. Opět se snaží vyvrátit mystiku rozumnými argumenty, ale v sázku jde život i jeho nejbližší ženy. Neustále se tedy popasovává s otázkou, zda spravedlnost hájit opravdu za každou cenu.

Ukázka: XIV. kapitola

Havel z Lemberka klečel v kapli a se skloněnou hlavou se tiše modlil. Děkan Leonard stál u dveří a v dopoledním slunci svítila jeho holá hlava jako svatozář. Pozorně si měřil královského prokurátora. Byl v hloubi duše zneklidněný tím, že se někdo v noci vloupal do sanktuaria a dotýkal se vzácné relikvie. I když Havel z Lemberka slíbil, že nechá kapli hlídat svými vojáky, nechtěl nic zanedbat. Proto tu trávil většinu času. Podezíral každého a sám se divil, jak rychle se může láska k bližnímu proměnit v nenávist a strach. 

Vlastní názor: Tentokrát až vše souviselo se vším a bylo vidět, jak jeden hřích, zapšklost, plodí další. Mrzela mě jedna část mystiky, která zůstala vise ve vzduchu, ale více nitka příběhu s panošem Otou, který se poprvé, jakožto přelétavec, doopravdy zamiluje, ale skončí špatně. I zde na začátku knihy jsou postavy zase popsány, takže se dá číst i samostatně (díky tomu zjistím, že navazuju správně :-)).