Příběh pro děti 34 (Pokuta)

Dostala jsem svou první pokutu. Vím, není to nic k chlubení, ale myslím, že se z toho můžeme vzájemně poučit.

Od malinka mě učili, že na přechodu se rozhlíží, že se po něm neběhá, že červený panáček znamená stát a jde se, až se rozsvítí zelený. Všechno to vím. A přesto. Před pár týdny jsem večer spěchala za svou neteří na návštěvu. Doprava měla zpoždění, já z toho byla nervózní, a tak na jednom přechodu, i když jsem viděla, že se právě panáček překulil na červeného, jsem se rozběhla. Říkala jsem si, že je tma, široko daleko jsem nikoho neviděla a navíc mi jel trolejbus, který jsem chtěla stihnout. Jenže to byl dlouhý přechod. A na jeho konci zpoza sloupu na mě vybafla paní policistka: „Dobrý večer, víte, co jste udělala za přestupek?“

„Jo, vím…“ Nesmírně jsem se styděla, byla celá červená, koktala. Musela jsem vytáhnout občanský průkaz vyplnit lejstro, a paní policistka mi řekla, že pokuta může být až 2 000 korun, ale že vidí, jak mě to mrzí, tak mi to dá jen za 100 korun. Jenže já zjistila, že u sebe nemám penízky. Vysvětlila mi, jak to mohu zaplatit, já mezitím pozorovala několik trolejbusů a autobusů, které mi ujely a až jsme vše vyřídily, mohla jsem jít.

Hned jak jsem se po návštěvě vrátila domů, tak jsem to říkala mamince. Ta se divila, že přece na červenou nikdy nechodím. A jak se mi to zle vyplatilo. Navíc jsem ani žádný čas neušetřila, ba naopak, zdržela jsem se mnohem více. Druhý den jsem šla na policejní stanici zaplatit pokutu. A ejhle, přišla ta samá paní policistka se mnou vyřídit další papíry. Ptala se, jestli si to už budu pamatovat, a já přitakala.

Poučení to pro mě mělo několik. Zaprvé, i když si myslím, že mě nikdo nevidí, pořád se někdo kouká. A i kdyby byla ulice široko daleko prázdná, Pán Bůh kouká pořád. Za druhé, když vím, že něco správné není, nemám to dělat – mě hlodal červík, že to správné není, a já neposlechla. Za třetí, když mám pocit, že mi nedobrota přinese něco špatného, může to být přesně naopak, jako jsem já čas neušetřila. A navíc, celé si to teď budu pamatovat o to více, že na tom stejném přechodu mě před 15 lety srazilo auto, i když jsem šla na zelenou. Nesmím riskovat Boží ochranu porušováním pravidel.

A tak jsem vám chtěla o této své pokutě říct, dívám se na ni často na stole, a toto všechno si tím opakuju za poučení.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dětský oddíl a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.