Let až na občasné turbulence a pláč dětí a aroganci Poláků probíhal dobře. Po příletu jsem si vzala batoh a šla se dát po letu trochu do kupy na záchody. Mám skvělou dentální hygienistku, která mě motivuje pečovat o zuby, a tak kartáčky včetně mezizubních nechyběly v mém příručním zavazadle. Díky tomu jsem nevynechala ani při příjezdu, když mi batoh o den ztratili.
Převlékla jsem se i z pomuchlaného roláku a islandího svetru, přepletla copy a pak se zabivakovala na lavičce v hale na pár hodin. Už jsem moc neusla při hlídání dvou batohů a nervozity z odjezdu. Flixbus mě nenadchl. Jediným pozitivem je místo na nohy – ale jinak řidiči hlásí špatně názvy měst, zastávky jsou jinde, než je v mapě značené, nikdo neví, kde v autobuse sedí. Už mi to ale bylo jedno. Snažila jsem se trochu spát, doma jsem to poznala, nebyl sníh, bylo slunce a horko! Pobrala jsem batohy, dojela domů a na půlhodinku bezdomovčila, neb jsme se špatně domluvili, kdo doma ne/bude a jak to bude s klíči 🙂
Doma jsem začala vybalovat, třídit a vlastně vnímat, že jsem doopravdy doma. Že mi pod oknem zase jezdí tramvaj, že je ve městě strašně moc lidí, že ze záchodu nemám výhled na letiště, že je v lednici uvařený oběd na objednání, že mám přeplněné skříně věcmi. Že už nebudu žít ve svém minimalismu dvou věcí od každého kusu oblečení, že musím začít psát bakalářku, že mě doma čeká perfektní kniha s každodenními zamyšleními od Mnišky, že je doma rušno. Rozkvetla mi má bílá orchidej. Ta, co nerozkvetla tolik let. Asi jako já. V určitém smyslu jsem rozkvetla v tichu, surovosti a denním řádu Akureyri. Užívala si život na vesnici, hojnost pohybu, spánek, ticho, tmu, pravidelnou stravu (zhubla jsem jen 1 kg), lásku a péči o pacienty. Toto mi bude chybět a už chybí. Zároveň chci udělat co nejvíce proto, abych ty střípky zařadila do svého života.
Děkuju, že jsem mohla. Děkuju, že rodiče řekli, že to zaplatí, a i když zatím nevím, zda dostanu od školy zpětně stipendium na část letenky, nemocnice mě nechala bydlet zadarmo. Celkově mě pobyt stál mnohem méně, než jsem se obávala. Našla jsem skvělé lidi, kteří přemýšlí, nad tím co dělají a povzbuzovali mě, abych přemýšlela. Abych se mohla ptát. Lékaři, kteří mi vše vysvětlovali, i když jsem nebyla medičkou. Kostelová rodina, která o mě na 4 obědech pečovala a ujišťovala se, že mám vše, co potřebuji. Děkuju za ty chvíle, kdy jsem se mohla toulat po lese po tmě beze strachu z ničeho, s rudými tvářemi dojít domů, umýt se a jít spát. Jen tak. Že jsem mohla zažít měsíční dovolenou a nemusela řešit skoro nic, vše nechala doma a odpočívala. Ano, teď musím vše zase řešit a je to tak správně. Ale v srdci mám polární záři, lásku, pokoru, záchodové výhledy, denní ruch na letišti, závěje sněhu, vůni a pohodu Flóry, modlitby v 5 jazycích, které navozovaly ujištění, že tak to má být. Těšení, že jednou si porozumíme a různé jazyky nebudou překážkou. A že nás spojuje láska k Pánu Bohu. A Jeho Láska. Touhu nalézt způsob, jak budu aspoň obden nějakým způsobem sportovat i tady, neb mi to velice vyhovovalo. Nedostatek času neberu. Dokopat se stále pravidelně jíst a spát, neb mi to dělalo tak dobře. Pořád hodně číst. Dělat vše s pohledem upřeným na pacienta a jeho humánnost.
Děkuju i vám, že jste sledovali můj měsíční jiný život. Teď se život vrací do normálních kolejí a já už zase nebudu tak sdílná 🙂 Ještě sepíšu článek čistě radiologický a článek s tipy na weby a aplikace shrnující. Ale pokud máte pocit, že něco nebylo zodpovězeno, ptejte se. Děkuju, že jsem se mohla vrátit. Ne jiná. Ne, že bych našla sama sebe. Ale že jsem zase objevila touhu dělat radiologii, zdravotnictví. Vím, že systém tady nezměním a že ho nezmění ani má generace. Ale mohu zase začít u sebe a být s čistým svědomím. Tak já jdu dodržet čas – vyčistit zuby, doposlouchat zastavený díl Hergotu! (jsem teď u Desatera a těch myšlenek je více než dost) a spát. A předem se omlouvám, zvykání si na doma mi pár dnů vezme. Je tu hodně rušno a jsem z toho dost vyčerpaná. Ale mám vás ráda a děkuju, že jsem se měla kam vrátit.
0. Úvod a odjezd
- První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
- Zbytek rtg projekcí
- Sportem ku zdraví
- O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
- Poslední projekční rozdíly
- Začalo sněžit!
- Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
- Úvod k CT
- Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
- Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
- Úvod k MR
- Rekapitulace poloviny pobytu
- Ekumenická bohoslužba s nejkrásnějším Islandím východem slunce
- Jak jsem pozorovala velrybu a plavila se na obřích vlnách
- Flóra a záchodový výhled
- Toulání ke kostelíku nad Akureyri
- Druhá, úplně jiná, polární záře
- Nejmodřejší obloha doprovázející mě při nákupech
- Okénko od českého pana doktora
- Odpočinkový den, kde jsem mohla být zase na návštěvě “jako doma“
- Lyžovačka
- Plavání a ultrazvuk
- Mammografie
- Lesní loučení
- Art museum
- Pracovní loučení
- Kostelové loučení
- Bus-roadtrip do Reykjavíku
- Půlden v Reykjavíku a odlet