Plynkáček v Akureyri 22

Ráno jsem vstala do tepla, okolo jedenácté padla teplota k – 20 °C, ale pak už se zase oteplovalo. Vím to, protože se Sika dobývala domů a ty dveře nám fakt zlobí. Po probuzení jsem tedy topení postahovala zase na původní teplotu, vyvětrala si v pokoji a na snídani si nachystala zbytek borůvkového Skyru s vločkami. Do nemocnice jsem šla sama, protože Sika měla kvůli pozdnímu návratu zpoždění, tak jsem cestou vynesla smetí. Před každým domem je popelnice na běžný odpad a na bio. A pak na pár místech ve městě jsou popelnice i na plast, papír, plech, sklo, … Petky ani plechovky tu nestlačují a vrací to nějak v celku. A u papíru rozlišují měkký a tvrdý z krabiček (v nemocnici minimálně). Rozjíždí v nemocnici nějakou třídící kampaň a docela to prožívají.

Ultrazvukové okénko

Dnes jsem si vybrala světle modré oblečení, kalhoty byly na šňůrku, ale tentokrát mi už seděly dobře. Uhnízdila jsem se na CT, pomohla nachystat pumpu a od 9 hodin byla na ultrazvuku. Pacienty lékaři chystá ta asistentka, co dělá v jednom práci naší thp-sekretářky-sanitářky-sestry. Na vyšetřovací stůl se vždy dává prostěradlo, když se pacient položí, přikryje se přeloženým dalším prostěradlem aby ho nezklepla zima. Když je to břicho, za stažené kalhoty mu dají takový menší ručníček a ještě menší se dává po vyšetření na utření od gelu. Lékař si tím otře i sondy a asistentka je pak odezinfikuje speciálními jednorázovými ubrousky. Roztřídí prádlo a nachystá dalšího pacienta. Když třeba bylo rameno (podezření na roztržení svalů), pacientka dostala anděla, aby mohla být zahalená a přitom rameno dobře dostupné, stejně tak u vyšetření prsu. Tam dokonce doktor poslal svou ženskou kolegyni. Také se vždy ptal na začátku, jestli nevadí, že budu u vyšetření přítomna jako studentka (a to je prosím univerzitní nemocnice). Po ukázání jsem tedy pomůcky chystala sama 🙂

U nás jsem se setkala s naprosto odlišnými přístupy – pacienta nachystáme, musí čekat někdy i déle (protože právem lékař musí dopsat předchozího pacienta), v chladu, polonahý, někdy má na sobě titěrný ubrousek. Pak se těmi ubrousky utírá, papír pod ním je mokrý a shrnuje se, takže lépe kdyby nebyl. Pak na něm jsou zbytky těch ubrousků od gelu, otře si to celé do oblečení, je nervózní, že zdržuje, protože ten papír nesaje. Sondy se nedezinfikují, protože by se zničily (a pak řešíme, že ji navlečeme do obalu aspoň u některých nemocnějších pacientů, ať se to nepřenáší, ale že prý obraz pak není tak dobrý). Když se pacientka na rentgenu stydí, je to často spíše pro smích a když si nedávno jedna zažádala, aby ji rentgenovala žena, bylo z toho pozdvižení. A když pacienti, kteří mají toho dne plné zuby nemocnice poprosí, aby je nefotili studenti, aby to měli rychle za sebou, tak je jim odseknuto, že jsou v univerzitní nemocnici a nemůžou si vybírat. Místní lekci humánnosti jsem potřebovala jako sůl…

Lékař mi vše vysvětloval. Prvně se mě ptal, jak je to v naší zemi (v některých státech mohou ultrazvukovat radiologičtí asistenti), ale když jsem mu vysvětlila, že mě to spíše zajímá, jak to funguje tady, neb u nás to také dělá lékař, nevadilo mu to a vše mi vysvětloval. Proč jakou sondu, jak má předprogramované některé části těla a nemusí si hrát s parametry, co tam vidí, proč pacient zadržuje dech či se otáčí. Bylo to super. Jeden pacient byl na JIP a to jsme sbalili ultrazvuk a jeli za ním (!). Tady je jen jedna JIP (moc nechápou, že u nás má každé oddělení svou JIP) a pacienti tam jsou na tom opravdu hodně, hodně vážně. Také mě překvapila další věc. Během ultrazvuku přišel lékař, který poslal žádanku a ptal se, jak to vypadá a řešili spolu, jaké další vyšetření a zda by mělo cenu a přínosnost, co si o diagnóze myslí radiolog na základě podkladů od ošetřujícího lékaře. 

Spolupráce mezi odděleními tady opravdu funguje. Mají to tu napsané i na schodech, když se jde z šatny nebo jídelny, na každém schodu ze 4 je připomínka spolupráce a toho, že když se na něco ptám, mám odpověď i doopravdy poslouchat. Žádná nevraživost nebo odsuzování, kdo toho víc ví. Ale každý řekne svůj úhel pohledu, společně se to dá dohromady a hledá se z toho to nejlepší pro pacienta…

Konec ultrazvukového okénka

Na oběd dnes byla něco jako bramboračka zase v mléčném základu, ryba na přírodno bez jakéhokoli koření s bramborem a babymrkvičkami, salát z pekingského zelí s okurkou a mrkví. Z baru jsem si přidala salát, kde jsem poznala pár zrnek rýže, něco naklíčeného, pesto a zeleno-žluté fazole. Bylo to moc dobré. Zákuskem byla něco jako šlehačka (už to nebylo tak lahodné jako minulý týden) a k ní jsem si nabrala z baru žlutý meloun.

Po práci jsem šla na plavecký bazén s úmyslem vyplavat a zrelaxovat svaly po lyžování. Pro začátek – není tu vnitřní bazén. Spíše takové cachtátko, kterým proplavete ven na kratší délkové tratě, které jsou i trochu vlažnější a ústí tam tobogán a skluzavka. Na skluzavkách děcka blbly, jak kdyby se nechumelilo (a ono sněžilo, – 1 °C). Po několika délkách jsem se odhodlala chytit ledového zábradlí a přecupitala do druhého délkového bazénu s delšími délkami. Tam bylo chladněji, ale po rozplavání to bylo příjemné. Trochu mi mrzl nos, ale uši a vlasy paradoxně ne. Plavala jsem asi třičtvrtě hodiny, pak mi už bylo trochu chladno, tak jsem přecupitala do výřivkového bazénku – toho nejchladnějšího s 38 °C. Po asi deseti minutách jsem zase venkem docupitala dovnitř do šatny. Byly tam ještě další dva bazénky postupně teplejší, ale to jsem ze září věděla, že bych stejně nesnesla a asi i saunička (ta mi také nedělá dobře). U plavání bylo legrační, že ve vedlejších pruzích probíhaly tréninky dětí (jsme inteligentní lidé, takže žádné uzavření, všichni se tam vlezeme) a nad nimi trenéři v péřových bundách, kuliších a rukavicích 🙂

Pořádně jsem se zase osprchovala (před i po bazénu se musíte vydrhnout ve sprše bez plavek, mají na stěnách mýdlo), neb jak nechlorují, musíte se umýt. Ale pak je bezvadné, že jsem snad poprvé v životě nebyla vysušená, i to mýdlo bylo v pohodě a šampon jsem s sebou měla (ručník a šampon si necháte u sprch v poličce, a až se osušíte, pokračujete do šatny). Sprcha byla příjemně teplá, já se pak zababušila do oblečení, u zrcadla byly tři erární fény (akorát jsem se zase zhrozila šedin, jak mi vlasy padly v trochu jiné pěšince) a mně bylo tak dobře! Prosím, jestli je nějaký nechlorovaný bazén u nás, tak asi začnu mít ráda plavání… 🙂

Na večeři jsem dojedla zbytek těstovin ze včerejška a odměnila se zbytkem mramorové buchty. Ztuhlé tělo nebolí a já jsem příjemně naladěná do postýlky. Tak krásné sny!

0. Úvod a odjezd

  1. První srovnání zdravotnictví a rtg projekce
  2. Zbytek rtg projekcí
  3. Sportem ku zdraví
  4. O žádankách, doktorech, pravomocích a vitaminových předsudcích
  5. Poslední projekční rozdíly
  6. Začalo sněžit!
  7. Toulání Kjarnaskógurem, Naustaborgirem a Hamrarem (lesy nad letištěm a golfovým hřištěm)
  8. Úvod k CT
  9. Odpolední toulání Hvammurem (poslední část lesu)
  10. Viděla jsem nevídané – a nejen polární záři
  11. Úvod k MR
  12. Rekapitulace poloviny pobytu
  13. Ekumenická bohoslužba s nejkrásnějším Islandím východem slunce
  14. Jak jsem pozorovala velrybu a plavila se na obřích vlnách
  15. Flóra a záchodový výhled
  16. Toulání ke kostelíku nad Akureyri
  17. Druhá, úplně jiná, polární záře
  18. Nejmodřejší obloha doprovázející mě při nákupech
  19. Okénko od českého pana doktora
  20. Odpočinkový den, kde jsem mohla být zase na návštěvě “jako doma
  21. Lyžovačka

4 komentáře u „Plynkáček v Akureyri 22

  1. Nechlórovaný plavecký bazén zní báječně. Alespoň přes léto se dá nahradit “přírodním koupacím biotopem”, jak se vznešeně říká bazénům s kořenovou čističkou. A je to, přesně jak píšeš, lahoda :). Jen ten náš má asi 15m na délku, takže je člověk za pár temp na druhé straně.

    • To slyším prvně! O kořenové čističce jsem slyšela, ale ne ve spojitosti s bazénem. Díky za tip! V létě by totiž jeden řekl že mám rybníky a přehrady, ale to je mnohdy ještě horší než chlór :-/

      • Tak se po nich určitě poohlédni. V posledních letech se s nimi docela roztrhl pytel. Mě se často dělají po plavání v normálním bazénu různé vyrážky nebo mám přinejmenším strašně vysušenou kůži, ale z přírodního koupaliště lezu naprosto v pohodě, dokonce si ani vlasy nemusím mýt.

Napsat komentář: Ire Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.