1, 2, 3, 4, 5 – příhodně, benefičně, pokojně…

“Tati, šli byste na Helana?” 
“Šli bychom na Helana?”
“Zvu vás – na Hvězdárně, ještě s dvěma soubory!”

Šli jsme na Helana. Náhodně, téměř spontánně, vytrhnuti z reality. A pak ten pocit, když stojíte frontu k šatně, Pavel se prochází, tatínek na něj kývne “Dobrý den,”, zamíří k vám a podá ruku v té frontě jen vám a “ahoj, teď zkouší děti”, “jo, my se těšíme!”.

Nebyli jsme zklamaní. Ano, povídání okolo už téměř znám, ale vždy mě rozesměje a nasadí broučky do hlavy. Děti na úvod byly krásným rozehřátím a prokládání Ars  Brunensis s Pavlovými vsuvkami důstojné a zároveň úsměvné.

Taky jsem ho konečně, výročně, slyšela s vynikajícím Panem violoncellistou Švestkou. Jen zavřít oči, broukat si, vnímat, zastavit se. Naprosto.

Sjíždět nové CD ve sbírce. “Zraješ jako víno…” “Jedna píseň vydá více než kázání.” Ani nedokážu říct, co je mým novým favoritem, na každé je jiná fráze, která mě dostane… Nikde není zbytečné slovo.

Je skvělé, že Bůh obdarovává a ne všichni si to nechávají jen pro sebe. Dar slova, hudby, úsměvu, pokory, … Zklidněna. Díky!