- Krátká, o to krásnější návštěva u malého H. a jeho maminky.
- Úspěšné vyřizování.
- Tvoření.
- Zahrádka.
- Mazanec a Hraběnčin řez z loňských jablek (čerstvých, máme bezvadný sklep) a letošních ostružin.
- Nejhorší zážitek byl pochválen povzbuzením, procházka.
- Překonání se.
Asi poslední procházka s Malinkou v bříšku, přicházející podzim a kvetoucí divizny a něco podobného petrklíčům.
So before I save someone else, I’ve got to save myself
And before I blame someone else, I’ve got to save myself
And before I love someone else, I’ve got to love myself
To překonání se vypadá suprovně! Jsi dobrá!:)
Jinak skončit u Radostí číslo 100 je myslím pěkně symbolické, taky to mám tak v plánu.. 🙂 Pokud neskončím nakonec dřív.. 🙂
Lnice květel 😉 Veru, jsi moc šikovná, obdivuji, co všechno zvládáš. Škoda, že už radosti končí, četla jsem a rozšifrovávala 🙂 …ale věřím, že ve skutečnosti nekončí, ba naopak, budou se ti po zásluze množit.
Melly: Sice jsem měla srdce až v kalhotách, zpocená jsem byla úplně všude, prsty, kolena a nohy zedřené, ale fakt to za to stálo! 🙂 Velkou oporou mi byl taťka – pro všechny tři to bylo poprvé, ale podporovali jsme se a povzbuzovali a kluci byli trpěliví. Uvidíš 😉 🙂
Má drahá svěřenkyně, co už buchtu dostala 😉 🙂 (konečně!): Díky, mohu si rozšířit díky tobě herbář! Nějakým způsobem asi radosti pokračovat určitě budou, ale jinak 🙂 A rozmnoženy budou zajisté!!!