(Ne)malé radosti #‎85

  1. Popasování se s prezentací odborného článku “od věci”, návštěva Bublinek a vyzvednutí skript.
  2. Zápočtový test OK, rýžová kaše s jablky a skořicí, kvete šípek!
  3. Požehnání u zkoušky a OK výsledky dalšího zápočtu z předešlého dne.
  4. Poslední školní den 2. semestru, bez, les, pohoda v deštíčku, zahrádka s (m)Lékárníčky, malinkou, ježečkem a kosánkem.
  5. Cesta z města, stíhání hromady věcí s vyřešením komplikací, krásný nadcházející víkend.
  6. Perfektní odpolední hra s možností být s L. a hromadou bublin, v přírodě, modlit se, povídat si, těšit se, vydechnout a nadechnout.
  7. Jsem na ně hrdá, až jsem jim slíbila metál.

Myslím, že zde slova popisují, co se děje a co hledám. Zaslíbení, naděje, požehnání, odevzdání…

T. si mě v sobotu nazdobil – musela jsem si čupnout, aby mi přečesal skřipeček a zastrčil za něj kopretinu. Připadala jsem si nejkrásnější široko daleko, až se vám s tím musím pochlubit. V 11 večer už na fotce a rozčepýření toho moc vidět není, ale jde o pocit. Fotky jsou pomíjivé – nestíháme vyvolávat. Ale já zjišťuji, že mám fotografickou paměť – doslova. Vím, kde mám jakou fotku v jaké složce a vybavím si s ní pocity, které jsem měla. Ty sobotní pocity byly milé, a tak je chci mít.

Což mi připomíná – L. mi říkala, že našli můj blog a že tam mám pořád nějaký “hešteg číslo a něco divnýho” – takže L., jak jsem ti říkala, “#” používám třeba v programování jako začátek poznámkového aparátu. A to číslo vypadá líp. A ty nesmysly, co tu píšu, ty mi připomínají, za co být vděčná. A i když to jsou věci, které možná patří jen do mého deníčku, píšu je tam i sem. Spolu s těmi dalšími věcmi, které ale přidávám jen pastelkou do deníčku – ale už mi pár lidí řeklo, že chtějí, abych psala tyto zkratky, že je to povzbuzuje v jejich životě. A pokud to tak opravdu je, povzbuzení jim nemohu vzít… Třeba to jedno děkování tu vůbec nemám, které jsme si všichni řekli, že večer by zaznít mělo před spinkáním 😉 Už asi nedokážu přestat po 85 týdnech – někdy to jsou mory, ale vidím svět lépe a všímám si maličkostí. A prý to pomáhá druhým. To je pěkná věc, ne? Uvědomovat si Boží působení a žehnání ve velkých i malých radostech a starostech, protože chci být vděčná a mám za co mnohem déle, než když jsem psala poprvé.

A. říkala, že to tady zase našla, když hledala fotky Way to go –  to byla spíše sranda 😉 Tak přeji pěkný milý týden s dlouhým vysvětlením a nejhezčí kytičkou za poslední dobu , kterou jsem dostala od srdce 😉 (a abych z ní upletla ten vě-ne-čék!) Jsem ráda, když někdy potkám “čtenáře”, kteří mi dávají kladnou vazbu, jak to tu sledují a povzbuzuje je to a nedělám to pro sebe a internetovou černou díru 😉

2 komentáře u „(Ne)malé radosti #‎85

  1. Tyhle “zkratky” jsou často lepší než deset dlouhatánských vět. Když si chci zaznamenat pocity nebo mnohdy málem nepopsatelné události, píši je zásadně “zkratkami”. Při opětovném čtení si pak vše vybavím snadněji. Jsou to útržky, a já čtu mezi řádky nevyřčené a neposatelné.
    U Tvých si sice emoce můžu jen domýšlet, ale působí na mě poeticky a radostně, a já mám pak radost, že někdo jiný se také snaží radovat z maličkostí a každého dne.

    • Děkuji za povzbuzení!
      Dvakrát se mi stalo, že mi někdo blízký psal, kdo mě více zná, ať mu právě nějakou zkratku dovysvětlím. Je to občas zajímavé.
      A vybavování – zjistila jsem, že si občas do deníčku zapíšu jednu důležitou větu z rozhovoru – doslovnou citaci – a při jejím opětovném čtení si vybavím vše srdci důležité 🙂 Krásná věc ta paměť…

Napsat komentář: Ire Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.