(Ne)malé radosti #‎83

  1. Rodinná procházka po sedmi měsících, napsaná seminární práce.
  2. Dokončení úkolů třetího předmětu – blíží se čas zelenění!
  3. Společný nákup s biofyziky v Lidlu. (och, skrytá reklama na borůvky a jahody a rajčata!)
  4. Rekord – 14 077 kroků = 10,4 km, milé překvapení, luční květinka pro maminku.
  5. Rekord´ – 16 488 kroků = 11,9 km, zvládla jsem navázat 264 +1 růží a u té poslední mě to dokonce začalo bavit (pro pochopení, jsem děsně nekreativní co se těchto věcí týče, a dost neschopná…).
  6. Oidipús s Pa. a Pa.
  7. 20 zasazených rajčat, 2 cuketky, 2 kedlubny, 1 paprika, plný košík natrhaného špenátu a nastříhaná meduňka na 0,5 l sirupu = moc příjemné pracovní “galejové” dopoledne a vtipkování s taťkou a (m)Lékárníkem.

4 komentáře u „(Ne)malé radosti #‎83

  1. Krásné radosti. Asi bych něco podobného měla také zavést, protože jinak mě občas jímají deprese z toho negativního. Jsi pilná a šikovná, to se mi moc líbí.

  2. Amelie: Určitě doporučuju! První týdny šly, pak jsem měla krizi, a o to důležitější je najít nějakou drobnost. Začínala jsem s jednou a teď se krotím nad romány 😉

    Melly: Neobdivuj, já obdivuju tvé běhání! V tom jsem marná… Když mám neděli učící, mám s bídou tisíc kroků, ale jinak vždycky očkem na krokoměr koukám a když mám školu, minimum mám 6 tisíc (něco přes 4 km), když je pěkně, snažím se dodržet 10 a když školu nemám, snažím se aspoň o 4 😉 Jinak, moc doporučuju toto kraťoučké zamyšlení, které krásně vystihuje mou radost z chůze – http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=598137 (mimochodem, přesně tento člověk nadchl mého tatínka do koupi krokoměru, který ho pak koupil mě, ať opravdu vidím, jestli chodím moc nebo jen mám pocit).

Napsat komentář: Amelie Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.