1. Dnes zelené políčko, na které jen tak nezapomenu, protože dnes to na 100 % nebylo já, ale Bůh, který mi vyšlapal cestičku a vyřešil to pro mě naprosto nepředstavitelným způsobem – neskutečná milost a přiznání a ujištění, že jsem šla správným studijním směrem.
2. Pošta od Mnišky!, večerní trhy s tatínkem a J., nejlepší na tom všem ale byli pouliční muzikanti dědoušci, další zelená.
3. Po návratu ze školy rovnou zelená na čtvrtou – učitelé vyřizují resty 🙂 Dočkala jsem se Vánočních hodin – koukali jsme na videa, zacinkali zvonečkem a zazpívali koledu. Učící volno začíná příjemným dlouhým skypem s D.!
4. Padla na mě únava, obrovská. Ale i přesto a přes dvojité přečesání a zapletení copů, hodinovému cvičení na klavír, cvičení na míči, zalévání kytek, neustálému jedení, procházení po bytě, vytření předsíně, čtení mnoha zajímavých článků, jsem sepsala seminární práci. A našla další zelenou.
5. Kamarádi ze Zélandu poslali mnoho krásných fotek.
6. Návštěva. I když není hej a slzy na krajíčku, tak. Právě proto dotek Boží přítomnosti.
7. Návštěva, společné rodinné bytí, přes teskné myšlenky příjemná nálada.

Ano, i tentokrát mám hudební tip a bonusovou fotku.

Pozorný čtenář zajisté zaregistroval poslední týdny smutek, bol, stesk, slzy. Proto si večer pouštím tuto ukolébavku, která mi dodává naději, pokoj a uklidnění.

Pozornější čtenář si totiž všiml, že nějak častěji zmiňuji požehnání a modlitby.

Nejpozornější čtenář totiž pochopil, že se poslední týdny dějí věci. Abych byla upřímná, následující dva týdny se to dočtete ve článcích před koncem roku (doporučuji Bilancování (asi středa) a novoroční článek). Ale poslední dva až tři týdny byly drsné. Celkově se v mém životě dějí věci. Myslím, že jsem začala více odevzdávat svůj život Bohu (těžko říct, zda dospívám, mohou za to ty drsné věci, co se dějí nebo i rozhovory, které jsem měla čest vést s jedním človíčkem – myslím, že je to vše dohromady). Nedokážu o tom vám nepsat a vidím obrovské Boží působení. Nedokážu to přesně pobrat a i když mě možná jedna věc mrzí, jak dopadla, vnímám Boží vedení a vlastně také to, že není uzavřená a že se musím, konečně, naučit trpělivosti. Zkrátka, mohu doporučit. Můj život dostal grády, ale zároveň ujištění a pokoj. To si asi musíte zažít… Požehnání dostalo nový rozměr.

Nejde ji k tomuto tématu nedat. A udělat reklamu dalšímu výbornému fotografovi DP, který fotí nejen u nás v kostele (v Bilancování bude další fotka od něj nebo třeba byla v příběhu). (protože já mám samé šikovné fotografy v okolí, pokud vzpomínáte na kamaráda Kubu – na kterého jsem také dělala reklamu)
(a pozorný čtenář opět chápe, že je nezmiňuji jen proto, jak dobře fotí, ale že to jsou dobří lidé, které stojí za to v životě mít a moc si jich vážím, že mají odvahu z mého života nezmizet)