Příběh pro děti 20

Milé děti, máte nějakého nejlepšího kamaráda nebo kamarádku? Asi každý z nás má. Tak na něj teď chvíli myslete, za chvíli se vás na něco ohledně něj zeptám!

Já bych vám dnes ráda pověděla o své moc dobré kamarádce S. Je o rok starší než já a trávily jsme spolu v dětství opravdu hodně času. Já bydlela ve městě na hlavní ulici, ale měla jsem staršího bratra. Ona zase v rodinném domečku na vesnici a měla dvě o dost starší sestry. Takže jsme víkendy trávily střídavě u nás a u nich. U nás jsme si hráli dohromady s mým starším bráškou, a když se narodil můj mladší, tak jsme ho vozily v kočárku. Když jsme trávily víkend u nich, měla jsem to moc ráda. Musela jsem si samozřejmě s sebou sbalit úkoly, v neděli po snídani jsme si roztahaly učebnice po kuchyni, ale jakmile jsme je splnily a teta nás třeba ještě vyzkoušela, až do oběda jsme mohly být venku. A kolik se tam dalo dělat věcí! Úplně nejčastěji, to jsme s sebou brávaly i staršího bráchu, jsme chodili prozkoumávat okolí. Přes pole na posed, do lesa k tajnému místu, kde rostly konvalinky, k hájence nebo kdekoli jinde. Hlavně, že jsme byli spolu a mohli si povídat a běhat a smát se. Když jsme byly s S. samy, půjčily jsme si třeba kola, v neděli chodily na koupání do hasičské nádrže (kde jsme musely dávat pozor na pijavice) nebo si hrály na louce. A protože jsme skoro vždycky zapomněly na čas, domů jsme se musely vracet zkratkou mezi kopřivami. S. si tedy jednou půjčila srp a zkratku vysekala, ať nemáme pořád popálené nohy 🙂

A v neděli po obědě jsem buď jela autobusem, nebo mě už teta odvezla vždycky domů. A už jsme se těšily na další víkend. Když jsme ho náhodou nemohly trávit spolu, tak jsme si alespoň telefonovaly. To vám byly rozhovory. A někdy i o takových tajných, holčičích věcech. Jsem se musela vždycky schovat, aby to brácha neslyšel! Teď se vás chci zeptat, ten kamarád nebo kamarádka, na kterou jsem se ptala na začátku, bavíte se spolu o Pánu Bohu? My jsme totiž velké množství těch dobrodružství s S. zažívaly i s Pánem Bohem. Když jsme třeba byly jednou na kole a jely z kopce, zjistily jsme, že nám nebrzdí brzdy. Volaly jsme na sebe z kola na kolo, co máme dělat, ale dobře to dopadlo, ani jedna z nás nespadla. Když jsme se pak vrátily domů, S. babička se nás ptala. Že měla nějaký zvláštní pocit a modlila se za nás. Tak jsme jí pověděly, že jsme před chvílí byly na kole a ta nebrzdila. A nic se nám nestalo.

Nebo jiný můj velký zážitek. S. se mě snažila naučit dělat most ze stoje. No, jak stojíte a zohnete se, dopadnete na ruce a uděláte most. Já se strašně bála té části, kdy padáte. Strašně moc. A i když mě S. držela pod zády, pořád jsem se bála. Pamatuju si, jak jsme spolu klekly na louce a modlily se, abych měla odvahu ten most udělat. A pak to zkusily znovu a s její pomocí jsem to zvládla! Já vám měla radost…

Teď už s S. nemůžeme trávit každý víkend. Ona odjela studovat vysokou školu do Olomouce, vrátila se a v létě se mi vdala 🙂 Přesto se snažíme si aspoň jednou nebo dvakrát za rok na sebe udělat čas a dlouho do noci mluvíme a doháníme všechny věci. Naposledy jsme šly třeba na procházku do lesa, kam jsme předtím chodívaly. A celou dobu se bavíme i o tom, jak nás chrání Pán Bůh a jak je pro nás obě důležité život prožívat s Ním. Pro mě třeba bylo důležité, aby se mnou prožívala můj křest, pak jsem já prožívala s ní ten její a společně jsme se v létě radovaly ze svatby, kde se svým manželem prosili Boží požehnání. Prožíváme spolu ale i chvíle, kdy nám není veselo. Když mi zemřel dědeček a o pár let později jí babička, byly jsme z toho samozřejmě smutné. A tu bolest jsme prožívaly navzájem, protože jsme se navzájem znali s prarodiči. Byli skoro jako naši. Měly jsme ale celou dobu velké povzbuzení – že jen usnuli a až se Pán Bůh podruhé vrátí, budeme snad zase spolu.

Ráda bych vám přečetla půlku 1. Žalmu:

Blaze muži, který se neřídí radami svévolníků,
který nestojí na cestě hříšných,
který nesedává s posměvači,
nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon,
nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.
Je jako strom zasazený u tekoucí vody,
který dává své ovoce v pravý čas,
jemuž listí neuvadá.
Vše, co podnikne, se zdaří.

Moc ráda bych vám popřála, abyste se navzájem s tím svým nejlepším kamarádem nebo kamarádkou pobízeli ke studiu Bible, mluvili spolu o Pánu Bohu a jaký je a říkali si, co pro vás pěkného udělal. Protože to bude znamenat, že přemýšlíte nad radami, které od Pána Boha máme a to dělá Pánu Bohu velkou radost.

Příspěvek byl publikován v rubrice Dětský oddíl a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.