Krásy školního okolí

Předvečer zimy.
Vždy, když mám po zkoušce, jdu aspoň kousek pěšky. Potřebuju vychodit stres, bolí mě pak strašlivě nohy. A když jsem v Kampusu, chodím pěšky ještě radši, to okolí tam mám strašně ráda. Před měsícem mžilo a já měla dobrou náladu, tak jsem aspoň sedla do trolejbusu a jela na vyhlídkovou trasu a koukala na les na druhé straně kopce. Teď se s vámi chci ale podělit o pár zimních krás.

Začínáme 16. 11., kdy jsem objevila první krásný pořádný mrazík (… tak mám radost z čarovného mrazivého kouzlení), 12. 12. zmínila v radostech, že zažila duhu (viděla jsem úplně celou duhu, ani se mi nevlezla na fotku, když jsem ji fotila, lidé se dívali, co fotím a začali si duhy všímat (zkouškové požehnání a slib nepustím tě…). Pak se zatáhlo, rozsvitlo slunce a začalo vlastně nevím co. Asi pršet. Vím jen, že jsem byla šťastná, zmokla a vlasy měla jak bosorka. Už mi to roky chybělo.) Dva dny na to jsem zažila překrásný východ slunce – nad těmi se nějakou dobu rozplývám, ale tento byl excelentní. No a poslední sada je z dneška – dokonce jsem zkusila svoje jednou za rok selfie! Měla jsem z toho sněhu, ticha, krásy a křupání radost, klid a pokoj.

Příspěvek byl publikován v rubrice Fotím a jeho autorem je Berry. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 komentářů u „Krásy školního okolí

  1. Líbí se mi, že po zkoušce se kousek projdeš. Napadlo mě to dnes před zkouškou, že bych taky mohla, ale po ní jsem automaticky šla na bus a zapomněla na to… navíc jsem končila už za tmy…
    Každopádně krásne fotky!:)

  2. Nádhera. Krásná krajina, křupavý sníh, čistý vzduch a čistá hlava.
    Dobrý nápad, jít se takhle po zkoušce projít a odreagovat se.
    Takhle si plánuji teď každý večer, že půjdu fotit vánoční světýlka, ale nikdy se mi nechce. Tak snad zítra… nebo v pátek. Nejvyšší čas.
    Ale takovéto krásné fotky nepořídím.
    I když dnes jsem měla taky neuvěřitelné štěstí na neobyčejný ptačí zážitek.
    Nebo spíš havraní zážitek.
    Never more! 🙂

  3. Melly: Děkuji! Tento semestr jsem se snažila pěšky chodit co nejvíce – zaprvé jsem byla vyčerpaná ze sezení ve škole a za druhé se mi u toho dobře modlilo a přemýšlelo nad lidmi a věcmi a tak, mě to bavilo a baví 🙂 (proto mě nebaví zkouškové, kdy jen sedím na zadku, učím se a hniju :-/)

    Vendy: Povedlo se přemluvení? Taky se občas přemlouvám, ale vždycky to pak stojí za to 😉

    • No, já skoro každý den nosím do školy na přednášky notebook, a to se mi pak s tím těžkým batohem vůbec procházet nechce 🙁 Ale je to rozhodně fajn a držím palce, ať v tom můžeš pokračovat i další semestry 🙂

      • To chápu. Některé dny jsem právě taky nosila dvě kabele – tu s NB a druhou se zbytkem věcí a jídlo (spolužačky si dělaly legraci, kdy se do té školy přestěhuju :-D), pak jsem ale procházce neodolala a i když mě šíleně všechno bolelo, ten pocit, že žiju, ten mívám ráda. Snad se zase zadaří – teď si aspoň snažím obden dávat “státnicové kolečko” – taková rychlá chůze mezi bloky, kterou jsem si dávala před státnicemi, když jsem fakt hodně hnila a nechtěla mít výčitky, že jsem venku místo učení. A aspoň to je místo přes park, okolo dalšího a s pěkným výhledem, tak si trochu odpočinu 😉

  4. Pingback: Krásy školního okolí (2) | Berry

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Antispam: * Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.